Paseka, kmenové nakladatelství spisovatele Petra Šabacha (1951), se zdá být natolik jisté svým koněm, že na obálce jeho nové knihy neuvádí jediné informativní slovo. Tak tu práci zde na moment zastaneme my.
Spojeno hudbou
Titul Škoda lásky je povídkový soubor. Třináct jeho textů spojuje motiv hudby – hrdiny jsou hudebníci nebo nějaký hudební zážitek vstoupí do příběhů postav. Červená nit hudebních motivů je evidentní, ale ani jednou nezduří do schválnosti, která by ukazovala, že dotyčný text vznikl právě a jen v zájmu zachování ústředního motivu.
Ty prózy se rodily, zdá se mi, s radostí a beze spěchu. Většina z nich evokuje odešlé časy, jde o vzpomínky a historky; v takovém líčení je Šabach nejvíce doma. I tam, kde jde o vyprávění takzvaně ze současnosti, se objevuje melancholie, vzpomínka, stesk za odešlým časem mládí a nápřahu.
Z povídek prosakuje generační aspekt, běží o variace někdy vyprávěné v ich-formě, v první osobě, jindy zase v osobě třetí, v er-formě. Nicméně vypravěč je v zásadě stále týž, Šabachovo spisovatelské alter ego, které se motalo po pražské čtvrti Hanspaulka, hltalo bigbít a odmítalo se vzdát spontaneity jen proto, že mu přibývaly roky a normalizační režim tento druh radosti bral přinejmenším jako únikový, ne-li sobě nepřátelský.
o knizePetr Šabach: Vydal Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2009, 156 stran, doporučená cena 199 korun.
|
Nic z toho, co zde zatím bylo o novince Škoda lásky řečeno, nenaznačuje výrazný autorský posun. Ale jedním kritériem Petra Šabacha je Šabach sám; tím druhým je kontext soudobé české prózy. Ve své minulé knize, v románu Občanský průkaz (2006), se spisovatel zatím asi nejvíc odhodlal k takzvané společenské kritice. Ta však v jeho případě dopadá daleko lépe, když se vyvaruje explicitních komentářů na účet doby a o společenské a politické pokřivenosti vypráví „jen“ výmluvnými příběhy a situacemi. Tohoto kopyta se drží svazek Škoda lásky.
V povídce Dobře temperovanej hajzl se nachází následující pasáž, svým způsobem erbovní: " ‚Neslyším, kurva, ani žádný hovory...‘ zavrtěl se po chvíli Tvrdej Müller nervózně na židli, ‚ani žádný útržky, na kterejch by se dal složit příběh...‘ ‚Je to jenom cesta...‘ řekl Honza Špička smířlivě.“ Z "pouhých“ hovorů a útržků jsou složena jednotlivá čísla svazku, a "jenom cestou“, bez scelující myšlenky, bez svorníku základního příběhu, se obejde soubor Škoda lásky jako celek. Co je pak nutným nárokem na takový svazek próz? Přesvědčivost jednotlivostí a přirozenost evokovaných hovorů. Těmto nárokům, které si Šabach na sebe ušil, vesměs dostál.
"Náš" spisovatel
Existují tu, pravda, i opačné případy: Jestliže v povídce The Losers, situované do šedesátých let, jedna z postav praví, že "hrajeme pecky vod Stounů“, ta formulace se ve mně vzpříčila, neboť výraz "pecka“ pro hudební skladbu je starý několik posledních let. Obdobně si říkám, že redaktor knihy mohl trvat na tom, že ve formulaci "vona to byla taková sice hezká, ale trochu simplexní osůbka“ vyznívá výraz pro osůbku myšleno jednoduchou, nekomplikovanou, škrobeně, bez půvabu střetu jazyka hovorového a sofistikovaného. Ale jsou to vážně pouhé jednotlivosti. Základní posazení knihy Škoda lásky je docela v pořádku. U miniatury Požár kolchozu, v níž při koncertě vážné hudby hrdina nad sebou zcela ztratí kontrolu a pozvolna jej ovládne záchvat smíchu, jsem se rozchechtal, jako už nad knihou dlouho ne.
Šabachovo lepší autorské já, to, které je pro něho umělecky určující a jež nalézáme ve Škodě lásky, má v kontextu soudobého českého písemnictví zřetelnou pozici. Pozici tvorby populární, která však není lidovým čtivem; pozici psaní vtipného, které smích z publika nedoluje, natož aby si jej vynucovalo trapností. Pozici tvorby, která vědomě, ale ne snaživě a upoceně navazuje na literární linii řečového proudu a hovorů lidí, jejímž vrcholným představitelem je pochopitelně Bohumil Hrabal.
Petr Šabach je tvůrcem regionálnějším, nadobro zaklesnutým do krajiny několika pražských čtvrtí, je autorem asi "jen naším“. Ale to čtenářský zážitek ze svazku Škoda lásky nijak výrazně neumenšuje. Je to v nejlepším slova smyslu milá kniha.
