"Origami určitě není jenom zábava pro děti. Poznatky z nich se dají velmi úspěšně uplatnit i ve vážných technických návrzích," tvrdil technický konzultant Robert Lang na nedávné výroční konferenci Americké asociace pro vědecký pokrok (AAAS) v Bostonu.
"Při studiu origami se lze naučit například to, jak skládat jednotlivé části, aby se pak do sebe navzájem nezamotaly," uvedl.
Právě Lang patří k tvůrcům návrhu rozkládacího kosmického teleskopu. Poznatků z japonských hlavolamů využil i pro návrh vhodného skládání vzduchového vaku, který se musí v automobilu rychle a bez problémů nafouknout při nehodě, aby chránil posádku.
Matematik Martin Kruskal z Rutgersovy univerzity v New Jersey na konferenci připomněl, že postupy z origami se dají popsat matematickými rovnicemi a jsou pro matematiky obrovskou inspirací i tréninkem.
Prostorová představivost se totiž při origami okamžitě zhmotňuje do viditelného výsledku a nezůstává jen abstrakcí.
Neortodoxní matematik
Spojením matematiky a japonské skládanky se zabývá i Erik Demaine na Massachusettském technologickém institutu (MIT). Spolu s týmem dalších matematiků propočítává možné algoritmy (návody postupu) pro origami.
Jak dokazuje, jediné pečlivě promyšlené přeložení papíru otevírá cesty ke stovkám různých tvarů. To, že světově prestižní MIT bere skládání papíru naprosto vážně a staví kolem něj vědecké teorie, působí poněkud neortodoxně. Ovšem právě neortodoxní postupy přivedly v tomto školním roce dvacetiletého Erika Demainea i k místu učitele na MIT.
Jeho vlastní školní vzdělávání skončilo, když mu bylo sedm let a rodiče se rozvedli. O podrobnostech rozvodu nechce on ani jeho otec Martin mluvit. Nicméně výsledkem bylo, že Martin Demaine putoval se svým synem Erikem po celých USA a po Kanadě. Žili mezi hippies, Martin si vydělával vším možným, například foukáním skla a zlatnickými pracemi. Svého syna vzdělával sám - vždy hodinu povinné výuky denně a pak ho nechával číst knížky o tom, co ho zrovna zajímalo.
"Chodil jsem pak ještě chvíli do normální školy, jeden měsíc v Miami Beach," vypráví Erik. "Šel jsem tam kvůli jedné roztomilé dívence, která do té školy chodila. Nebyla to špatná zkušenost, ale výuka tam byla hrozně pomalá." Když mu bylo dvanáct, přišel Erik s otcem na Dalhousieho univerzitu v kanadském Halifaxu s tím, že by chtěl studovat počítače. Přesvědčil tamní profesory, že je talent, který by měli podpořit. Zvládl všechny zkoušky, a tak studoval...
Pak působil na jiné univerzitě a dnes učí na MIT a zabývá se teoriemi her a prostorovou geometrií - tedy i skládačkami origami. "Určitě se z nich ještě můžeme hodně naučit a posunout i díky nim teoretickou matematiku zase o kousek dál," prohlašuje. Nápadití matematikové s ním souhlasí.
