Soud zakázal nahlas říct, že jsme Katalánci, zlobí se lidé v Barceloně

Od zvláštní zpravodajky - V centru Barcelony se večer co večer scházejí stovky lidí, aby daly najevo svůj nesouhlas s rozhodnutím španělského ústavního soudu pozastavit uspořádání nezávazného referenda o nezávislosti Katalánska. „Jen jsme chtěli dát najevo, že jsme Katalánci,“ říkají. Soudní verdikt rozzlobil paradoxně i některé odpůrce referenda.

Nad Barcelonou se stahují mračna. Tedy tentokrát ta opravdová. Poslední dny prší a na přímořské město je nezvykle chladno. Přesto ulice září barvami. Hned po práci se v nich totiž schází Katalánci a připojují se k demonstracím, oblečeni všichni do jednoho v národních barvách, žluté a červené. 

Vlajka téměř v každém okně

Zápal horkokrevných Katalánců je fascinující, obzvlášť pro Čechy, kteří takovou národní pospolitost a hrdost cítí snad jen při mistrovství v hokeji. Vlajky visí z každého druhého okna, sloupy jsou oblepeny plakáty s národní vlajkou Esteladou. 

A jeden příklad za všechny: na konci září se v Barceloně koná národní svátek Mercè; ten letošní Katalánci slavili pět dní (a hlavně nocí).

Když aktivisté při tradiční přehlídce Castellers, lidských věží, rozvinuli ze střechy domu poblíž parlamentu obrovskou vlajku a datum chystaného referenda, mohli jste se stát svědky neopakovatelné davové euforie. Lidé začali nadšeně křičet a pískat, všechny obličeje se ve vteřině rozzářily. V Barceloně máte prostě pocit, že národní hrdost je jednou z nejsilnějších emocí místních obyvatel.

Rodiny s malými dětmi, mladí studenti... Není výjimkou, že tu potkáte celé skupiny protestujících důchodců či handicapovaných. V Česku by to bylo dost nezvyklé, tady na vás hledí nechápavě. Proč by na tom mělo záležet? Národnost máme všichni stejnou. Jsme Katalánci!

Protesty odstartovalo rozhodnutí z Madridu. V pondělí totiž ústavní soud Kataláncům vzkázal, že na referendum o nezávislosti mohou prozatím zapomenout.

Mělo proběhnout 9. listopadu, ale soudci volbu pozastavili na dobu neurčitou. Katalánský parlament se obává, že ta se může protáhnout na měsíce i roky.

Na Placa Saint Jaume, před sídlem katalánské vlády, se proto v úterý sešlo na pět tisíc lidí. Navzdory silnému dešti demonstrovali proti rozhodnutí soudu až do noci.

Pozastavení referenda berou hodně emotivně a právě proto, že v Barceloně prší, označují protesty za „evropskou Deštníkovou revoluci“ - v narážce na situaci v Honkongu. „Taky tu teď bojujeme za svobodu,“ zněly některé, poněkud vypjaté, vzkazy na sociálních sítích.

Ale i ti, kteří jinak brali nezávislost s chladnou hlavou, jsou z rozhodnutí Madridu rozčarovaní.

„Je to absurdní. Referendum by přece ani tak nebylo pravomocné. Šlo jen o to, aby se lidé mohli vyjádřit. Měl to být takový vzkaz světu: Jsme Katalánci, jsme samostatný národ,“ podivuje se mladá studentka medicíny Beatriz. 

Pozastavení voleb jí vadí a připadá jí nespravedlivé, přitom v referendu chtěla hlasovat proti oddělení se od Španělska. Madrid a vláda si tak paradoxně rozhněvaly i další obyvatele Katalánska, kteří se původně na možnost nezávislosti dívali docela skepticky.

Katalánci se už ale pomalu připravují na možnost, že Madrid nakonec referendum úplně zakáže, nebude brát zřetel na jeho výsledky, nebo - a to je ta nejhorší možná varianta - potlačí jeho konání silou.

Proč chtějí Katalánci samostatnost?

Nejbohatší část Španělska, s centrem v Barceloně, čítá na 7,6 milionu obyvatel. Přestože je region silně zadlužený, musí do státního rozpočtu odvádět největší daně a jen malá část z nich se do něj vrací, protože Španělsko musí peníze posílat do jižních nejchudších částí země, které byly krizí nejsilněji zasaženy.

Katalánci mají vlastní oficiální jazyk, katalánštinu, vlastní vládu a prezidenta. Jejich kultura je od té kastilské poměrně odlišná. Mají jiné tradice, jídlo, v Katalánsku byly kupříkladu zakázány býčí zápasy.

Letos si Katalánci připomínají 300 let od obléhání Barcelony během války o španělské dědictví. Prohra pro ně znamenala úplnou ztrátu autonomie, která vyvrcholila tvrdými represemi za Frankova režimu. Katalánská vojska se vzdala 11. 9. 1714. Pro obyvatele regionu je tak symbolické i datum referenda 9.11. 2014.

Ve španělském právním řádu tak našli ještě jednu možnost, která jim výrazně nahrává. „V roce 2016, po konci funkčního období katalánského prezidenta Artura Mase, by se uskutečnil plebiscit, ve kterém by lidé volili pouze mezi dvěma skupinami politických stran - pro nezávislost a proti. Tak by vyjádřili svoje stanovisko,“ vysvětluje pro iDNES.cz katalánský odborník na mezinárodní vztahy Joaquim Asensio Sala.

Podpora od Španělů

Nad pozastavením referenda překvapeně kroutí hlavou i obyvatelé zbytku Španělska, kteří jinak jasně vystupují proti oddělení Katalánska.

Jejich postoj vysvětluje studentka Anna Houštecká, která sice žije v Barceloně, část její rodiny ale pochází z Asturias, z regionu na severu Španělska. „Katalánci si vždycky stěžovali na utlačování, popravdě ale mají ve Španělsku velké výhody. Vlastní vládu a prezidenta, školy v katalánštině a katalánštinu jako oficiální jazyk,“ vypočítává namátkou. 

„Společné Španělsko tvoří hodně národností. Andalúzané jsou jiní, Baskové taky. Každá část téhle země je specifická a tak to má být. Pokud ale Katalánci tak moc chtějí referendum, mají na to právo a vláda by do toho neměla zasahovat,“ říká rozhodně. 

Na sociálních sítích se po rozhodnutí soudu zvedla vlna solidarity a lidé ze všech koutů Španělska začali vzkazovat Kataláncům jediné: „Mi apoyo a los Catalanes, není to správné, máte právo se rozhodnout sami.“