Schůzky se zúčastnily hlavy Chorvatska, Srbska a Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Makedonie a Albánie. O setkání usilovalo především Řecko, které nyní EU přesedá.
Setkání označilo za tečku za obdobím bratrovražedného válčení z 90. let a začátek nového sbližování mezi EU a zmíněnými státy.
EU deklarovala, že jí záleží na stabilitě Balkánu a jeho budoucím připojení ke společenství.
"Rychlost připojení je zcela v rukách zemí regionu," uvedly státy ve společném prohlášení. EU upozornila, že se balkánské země musejí zbavit především organizovaného zločinu a prosadit ekonomické reformy.
Mimo balkánských států se schůzky účastnilo také Bulharsko a Rumunsko, s nimiž už unie vede přístupové rozhovory, a Turecko, které má status kandidáta.
Státníkům se ústava Evropy moc nelíbí
Boj o ústavu EU začne v říjnu, soustředí se ale jen na několik sporných bodů, zejména okolo rozdělení moci v budoucí unii. S větší částí navržené ústavy jsou státy EU včetně Česka spokojeny. Dokument, který předal šéf Konventu o evropské budoucnosti Valéry Giscard d'Estaing, proto vůdcové EU vítali.
"Po šestnácti měsících tvrdé práce konventu si unie daruje poprvé ústavu. S tímto výsledkem jsme velmi spokojeni," prohlásil jménem všech řecký premiér Kostas Simitis, hostitel unijního summitu.
Návrh ústavy přináší změny, jež mají překonat pochyby o demokratickém rázu unie a zároveň zvýšit její výkonnost a účinnost. Ústava také poprvé zajišťuje základní práva evropských občanů v celé unii.
"Budeme mít jasnější, jednodušší unii, kterou občané dokážou pochopit," řekl Romano Prodi, šéf Evropské komise čili "vlády" EU.
Diskuse na summitu však ukázala, že snad každý stát má vůči znění ústavy ještě námitky - i Česko. "Pro nás je důležité zachovat princip rotace (ve vedení unijních orgánů), aby se dostalo i na zástupce České republiky," uvedl český ministr zahraničí Cyril Svoboda.
Jiní měli problémů více: Polákům, Španělům, Portugalcům a Maltě chybějí v textu návrhu "křesťanské hodnoty" a Polsko se bojí také posílené spolupráce uvnitř EU, kdy menší skupina zemí může přistoupit k integraci i tam, kde to ostatní nestojí.
Maďaři chtěli, aby ústava lépe chránila práva menšin. Britové bouřili proti hrozbě většinového rozhodování o daních, obraně a zahraniční politice. Rakousko odmítá prezidenta unie. Návrh ústavy jasně podpořili jen Němci, Francouzi a Italové.
Podle kancléře Gerharda Schrödera to vnáší "rovnováhu mezi instituce unie i mezi velké a malé" státy. Více však bylo těch, kteří chtějí dále jednat. Návrh byl proto označen za "dobrý základ pro jednání mezivládní konference", jež začne pracovat v říjnu. "Konference bude opravdu jednat, nebude formální," uvedl premiér Špidla.
Časový faktor zdůrazňovali odpůrci každé větší změny v návrhu ústavy. "Evropané nyní čekají ústavu. Přejeme si, aby práce na běžely rychle," řekl Giscard d'Estaing a apeloval na státy. "(Návrh) jednotný text, tvořící ucelený a nepochybný celek. Žádám vás, abyste nedopustili narušení jeho rovnováhy a pevnosti zpochybňováním jeho ustanovení."
Úsilí států se zřejmě zaměří jen na několik málo oblastí. "Nikdo nebude otevírat vše," uvedl ministr Svoboda. Podle něj bude "čtyři pět problémů", na něž se státy soustředí.
|
Ze summitu unie do Soluně je cesta dlouhá "Hotel je asi sto metrů doprava," tvrdí rezolutně muž za širokým volantem autobusu. Ve tmě však není vidět nic víc než jen pár stromů a temné útesy. "No tak je to pět set metrů," nenechá se řidič vyvést z rovnováhy. Novinářka, která je tu poprvé v životě, nakonec chtě nechtě vyvleče svá zavazadla a mizí ve tmě. Jsou dvě hodiny ráno. Má ještě štěstí: řidič ji zavezl aspoň do blízkosti hotelu. Na některá místa se však ze soluňského summitu Evropské unie snad ani nelze dostat. Třeba do Soluně samé. Kvůli cestě tam je třeba na poslední chvíli zorganizovat zvláštní autobus. "Soluňský" summit se totiž odehrává 130 kilometrů od Soluně. V té to prý udělat nešlo: Řekové tvrdí, že kvůli odporu místní univerzity nebylo údajně možné ubytovat tisíce policistů v jejích budovách a jinde nebylo místo. "Řidiči často neznali cestu k hotelům ani zastávky. Ti, kteří jeli s nimi, zase nevěděli, kde vlastně bydlí. Byli tu poprvé v životě," uvádí zpravodajka maďarské televize. "Vyjeli jsme dlouho po půlnoci. Jeli jsme přes dvě hodiny. Řidič stavěl každých deset patnáct kilometrů a ptal se místních, kam má jet. V hotelu jsme byli kolem třetí ráno," dokresluje to další z postižených. Za čtyři hodiny pak musel vstávat další den museli být všichni v chráněné summitové zóně do půl jedenácté. Očekávaly se totiž demonstrace. Ale pár tisíc anarchistů a levičáků se nakonec dostalo jen na dohled summitu, kde je policisté snadno rozprášili slzným plynem. Nebylo jich totiž zase tak mnoho. Není divu. Sto kilometrů, to je dálka nejen pro novináře, ale i pro antiglobalisty, anarchisty a další. Nekonečné cestování ze Soluně či z příbřežních hotelů na "soluňský" summit je jistě nepříjemným překvapením. Ještě více však museli být překvapeni výletníci, kteří se po dvou týdnech dovolené vraceli ze slunného pobřeží Chalkidiki. Kvůli příletu politiků z celé unie byly jejich lety ve čtvrtek prostě zrušeny - další šanci na odlet měli až v pátek. |
