Na nejjižnějším cípu pevninské Asie se pod Malajsií tísní malý městský stát. Na mapě jej lze snadno přehlédnout. Poměříme-li ovšem Singapur ekonomickými ukazateli nebo velikostí ozbrojených sil, vyrostl z této pětimilionové země hráč výrazně přesahující svůj region.
A to za pouhých padesát let od doby, kdy získal nezávislost. Singapurský HDP dosahuje téměř stejných hodnot, jako jeho nejbližší soused, šestkrát lidnatější Malajsie. A při přepočtu HDP na obyvatele je Singapur sedmou nejbohatší zemí světa.
| Počet obyvatel (miliony) | Rozloha (km²) | HDP (miliardy USD za 2013)* | HDP na obyvatele (tisíce USD za 2013)* | Výdaje na obranu (v % HDP za 2013)** | Výdaje na obranu (mld.USD za 2013)** | |
| Singapur | 5,5 | 718 | 298 | 54,0 | 3,5 | 9,8 |
| Malajsie | 29,7 | 329847 | 312 | 10,4 | 1,5 | 4,8 |
| ČR | 10,2 | 78867 | 198 | 18,1 | 1,1 | 2,1 |
| Kanada | 34,6 | 9984670 | 1826 | 52,2 | 1,0 | 18,5 |
(Zdroje: *Světová banka, **SIPRI)
Ale to není všechno. Singapurské ozbrojené síly jsou označovány za nejvyspělejší armádu jihovýchodní Asie. Vyspělé technologie zde – narozdíl od některých evropských zemí – jdou ruku v ruce s počtem vojáků. Mužů a žen v singapurské armádě je víc než v české, slovenské a maďarské dohromady, až 72 tisíc.
Díky povinné vojenské službě má země k dispozici také téměř milion lidí v aktivní záloze, což je více než mají i USA. A tím zdaleka výčet nekončí: podíváme-li se třeba na počet stíhaček, předčí singapurské letectvo nejen všechny své sousedy, ale i Kanadu, Austrálii, země Visegrádské čtyřky dohromady, a nezadá si ani s Británií... Podle expertů je tamní letectvo nejen největší v regionu, ale i nejlépe „vycvičené, vedené a vybavené.“
| Počet (“Combat Aircraft“) | Typy letounů | |
| Singapur | 110 | F-5S, F-15SG, F-16C/D |
| Malajsie | 59 | F/RF-5E, F/A-18D, MiG29, Su-30MKM, Hawk 208 |
| ČR | 31 | JAS-39 Gripen, L-159 |
| Kanada | 64 | F/A-18A |
Zdroj: World Air Forces 2014 - Flightglobal Special Report
Proč Singapur tolik investuje do armády a proč vysílá vojáky do zahraničních misí? Na tyto otázky jsem se zeptali politologa Onga Weichonga.
Singapurská armáda je ceněná jako jedna z nejlépe vybavených v jihovýchodní Asii. Je velká, moderní, ale i nákladná. Plná třetina státního rozpočtu Singapuru jde na „bezpečnost a vnější vztahy“. Obrana je tedy hned po sociálních výdajích největší složkou rozpočtu. To jsou velká čísla v porovnání s jakoukoli zemí. Jak si je vysvětlujete?
Singapur má 5,5 milionu obyvatel, kteří se tísní na ostrově, jenž je menší než leckteré evropské hlavní město. Obranu vnímáme jako záruku naší hospodářské prosperity, zejména kvůli jejímu globálnímu charakteru – ať už jde o obchod nebo dopravu.
Ekonomika je dnes s mezinárodní bezpečností úzce spjata. Výdaje na bezpečnost jsou vnímány jako nutné nejen z hlediska udržení suverenity, ale také udržení našeho způsobu života. Ale těch pilířů je více, patří k nim i obranná diplomacie. Ozbrojené síly, tedy stíhačky, lodě atd., fungují jako konvenční odstrašení, které je součástí většího obranného systému.
Ong WeichongDr. Ong Weichong je odborným asistentem v institutu mezinárodních studií S. Rajaratnam School of International Studies na Nanyangské technologické univerzitě v Singapuru a důstojníkem Singapurských ozbrojených sil (Functional Specialist Support Staff Officer). |
Mnoho zemí v Evropě je napojeno na globální ekonomiku, ale nevydávají na obranu a zbrojení zdaleka tolik jako Singapur, který byl podle SIPRI mezi lety 2008 a 2012 pátým největším dovozcem zbraní na světě.
Procento HDP, které vydáváme na obranu v posledních letech, pokleslo. Bývalo to mezi 4 až 6 procenty HDP, nyní jsme na 3,5 procentech. Pokud jde o akvizice, v našem případě se nejedná o získávání nových schopností, ale o modernizaci těch stávajících. Evropské země mají potíže s obnovováním svých schopností, protože se jich vzdaly. Například všechny pobaltské země zrušily svá letectva. Ke zrušení jedné z klíčových schopností by v Singapuru zkrátka dojít nemohlo.
Má tato politika vlády veřejnou podporu?
Debata o výši obranných výdajů samozřejmě probíhá, ovšem nikoli v takové míře jako v Evropě. Toto téma navíc není tím hlavním. A už vůbec ne ve smyslu „opravdu potřebujeme tolik letadel?“.
Co je tedy tím hlavním tématem, které veřejnost řeší, pokud jde o obranu?
Pohled na význam ozbrojených sil se utváří v debatách o povinné vojenské službě a vztahu občan – voják. Což je další rozdíl oproti Evropě, kde téměř všechny země model povinné vojenské služby opustily. Čili pokud v Singapuru probíhá jakákoli informovaná debata o armádě, je zpravidla spojena s otázkou branné povinnosti.
BRÁNA ASIE. Lodě čekají, až budou moci zakotvit v Singapuru. Asijský státeček je jedním z nejvytíženějších překladišť na světě, lodě z něj plují do 600 přístavů ve 120 zemích.
Když se na to podíváme podrobněji – všichni singapurští muži ve věku 18 let musí odsloužit dva roky povinné vojenské služby. Branci a rezervisté tvoří zhruba 80 procent vojáků aktivní služby, kterých je celkem cca 72 000. Na armádu malé země je to obrovské číslo, což se musí dotýkat každé rodiny. Jak se veřejnost k branné povinnosti staví?
Když Singapur v 60. letech brannou povinnost zaváděl, bylo k tomu pochopitelně mnoho výhrad. Vláda se rozhodla změnit tu představu, že služba v armádě není dobrá zkušenost. Ta představa může vyplývat i z toho, že národnostní většinou v Singapuru jsou Číňané a jedno čínské přísloví praví, že „z dobrého železa se nedělají hřebíky, a dobří muži se nestávají vojáky“. Nyní prochází brannou povinností již třetí generace mužů a služba v armádě je skutečně vnímána jako zkouška dospělosti. A nejde jen o muže, ovlivňuje to pochopitelně i celé rodiny.
Takže veřejnost brannou povinnost podporuje?
Nedávno byl proveden průzkum veřejného mínění a více jak 80 % respondentů schvaluje povinnou vojenskou službu jako významnou národní instituci. To je velké číslo. A mezi respondenty byli samozřejmě jak absolventi vojenské služby, tak ti, kteří jí neprošli.
I kdyby ta podpora byla 50 procent, pořád by to bylo velké číslo.
Šlo o výzkum, který si zadala vláda. Argumenty, které se objevují v hlavních zpravodajských médiích se mohou značně lišit například od některých blogů. To nic nemění na tom, že podle posledního vládního průzkumu přes 80 % lidí uvedlo, že branná povinnost je pro nás důležitá.
Jak velkou roli v tomto ohledu podle vás hrají veřejné a mediální aktivity samotné armády?
Značnou. Ne že by se snad singapurská armáda v tomto směru činila 365 dní v roce, ale je mnohem aktivnější než ty v Evropě.
V jakém smyslu?
Každá ze složek má téměř každý rok náborovou reklamní kampaň pro profesionální vojáky, každý rok jsou na základnách dny otevřených dveří, na veřejné aktivity armáda vydává velké množství úsilí i peněz a je v nich velmi dobrá, viz například sociální média. Armáda se snaží představit se už velmi malým dětem a informacím o ozbrojených silách jste vystaven už od útlého věku.
Singapurská armáda
Dny otevřených dveří se v Evropě konají také, sociální média dnes už také používá hodně armád.
V Singapuru je rozdílné to, že určitá vojenská výchova je přímo součástí vzdělávání. Uvedu příklad. Organizace Nexus, která se věnuje národnímu vzdělávání, realizuje každý rok soutěž v kreslení nebo animaci, v rámci níž mají žáci vytvořit projekt s tématem národní obrany. Je to součást výuky a každé singapurské dítě se ve škole učí o významu národní obrany, už kvůli konceptu tzv. totální obrany (který vychází z toho, že nepřítel může zaútočit na zemi nejen ve smyslu armády, ale i oslabením hospodářství, narušením sociálních vazeb atp. - pozn. redakce). Což se opět často liší od toho, co máte v Evropě.
Národní identita
Takže podle vás branná povinnost v Singapuru hned tak zrušena nebude?
Ne, tato možnost není na pořadu dne. K tomu by bylo zapotřebí zcela zásadního obratu v národních strategiích. A branná povinnost hned tak zrušena nebude i proto, že má dvojí funkci. Kromě té konvenční, vojenské, hraje ještě roli při formování národního povědomí.
Něco v tom smyslu, že vojna z vás udělá nejen dobrého vojáka, ale i dobrého občana?
Singapur je globální město, které si zároveň stále buduje svou národní identitu. Když se k tomu podíváte na demografický vývoj Singapuru, uvidíte stále se zvyšující počet imigrantů, kteří se v zemi usadí, ale nejsou občany. A stále silněji se tedy objevuje otázka, jak udržet národní identitu či povědomí.
Čili toto napětí mezi Singapurem jako globálním městem a jako státem, který si tvoří svou národní identitu, to jen tak nezmizí. Nyní je systém nastaven tak, že na druhou generaci imigrantů s trvalým pobytem v zemi se už branná povinnost vztahuje. A ta společná zkušenost z náročné vojenské služby může hrát klíčovou roli v urovnávání vztahů mezi občany a imigranty.
V zahraničních operacích
Příliš malé nebeVzhledem k malé rozloze Singapuru (cca 50 km na šířku) je jakákoli aktivita vzdušných sil značně omezena. Několik výcvikových jednotek singapurského letectva proto trvale sídlí na základnách v USA (Luke Air Force Base), Austrálii (RAAF Base Pearce) nebo Francii (Base aérienne 120 Cazaux). |
Vojenské vazby máte snad na všech kontinentech, třeba v Adenském zálivu u Afriky. Co za tím stojí?
Těch faktorů je pochopitelně více, tím výchozím je fakt, že Singapur představuje globální finanční a dopravní uzel. Armáda je vnímána jako záruka zachování této pozice a obě věci spolu úzce souvisí, na globální i regionální úrovni.
Proto jsou lodě singapurského námořnictva součástí koalice proti pirátům v Adenském zálivu. Proto v Singapuru vzniklo centrum pro humanitární pomoc nebo centrum pro informace v námořní bezpečnosti (IFC), které shromažďuje a sdílí data o pirátství, lodních cestách atd. Jinými slovy pro zajištění bezpečnosti doma, je třeba zajistit bezpečnost na regionální i mezinárodní úrovni. Protože cokoli se stane, ať už v měřítku regionálním nebo globálním, nás to rozhodně ovlivní.
Snímek z leteckého pohledu znázorňuje osvětlenou ulici Marina Bay, která posloužila jako závodní okruh závodu Formula One Grand Prix v Singapuru (19. září 2011)
Singapur se účastnil i operace v Afghánistánu nebo je nyní součástí koalice bojující proti Islámskému státu. Jde primárně o pomoc spojencům, snahu získat zkušenosti z bojových zón, nebo lze hovořit o vlastních bezpečnostních zájmech Singapuru?
Jde o směs všeho, o čem hovoříte. V Afghánistánu byly nalezeny plány al-Káidy na útoky v Singapuru a bojovníci z jihovýchodní Asie byli cvičeni v Afghánistánu (viz heslo na Wikipedii - pozn. red.). Nyní se ukázalo, že v Sýrii bojují po boku Islámského státu již vedle Indonésanů a Malajsijců i Singapuřané, což tvoří pochopitelně pro Singapur bezpečnostní riziko. Zároveň z těchto zahraničních misí získají singapurské síly operační zkušenosti. Upozorňuji, že od vyhlášení nezávislosti země v 60. letech nebyly naše jednotky zapojeny ve válce. A tohle je vlastně jediná možnost, jak takovou novou zkušenost získat.
Tento argument používá více zemí – vyslání jednotek do konfliktu zvyšuje jejich schopnosti.
Ano, ale v případě Singapuru je nutné zdůraznit, že se nejedná o bojové jednotky. Například v Afghánistánu šlo o podporu spíše než o vyslání vojáků do boje. Jednalo se o průzkumné mise bezpilotních letadel, radary, provinční rekonstrukční tým atd. Nicméně ať už jde o Adenský záliv nebo Afghánistán, tyto mise jsou pro singapurské síly velmi užitečné pro získání zkušeností a nácvik spolupráce s vojáky jiných zemí.
Jak těžké je pro vaši vládu obhájit nasazení vojáků v těchto misích před veřejností, zvlášť s tak velkým podílem branců v armádě?
Vojáci nasazení v těchto misích v jsou většinou profesionálové, nejde o brance nebo rezervisty jako jsem já. Branci jsou zpravidla cvičení pro tradiční uzemní obranu, nikoli pro nasazení v zahraničí, a pokud bych se například já se chtěl zapojit do operace mimo Singapur, šlo by o mou dobrovolnou volbu. To nic nemění na tom, že vláda si rozhodnutí o nasazení vojáků v zahraničí musí obhájit. A to je jedním z důvodů, proč jsou v těchto misích nasazovány jen velmi specializované jednotky.
Hrozby a velikost armády
Jaké jsou hlavní hrozby nebo nebezpečí, s nimiž počítají strategické plány Singapuru?
Vnímání hrozeb a nejednoznačnost strategií je problém, který je typický pro celý asijsko-tichomořský region. Pokud jde o oficiální úroveň, tak singapurská armáda nebo ministerstvo obrany zkrátka své úvahy a plány o specifických hrozbách nezveřejňují, jak se to děje například v Evropě v podobě bílých knih obrany. Pokud byste nicméně zkoumal prohlášení v médiích, jasně by vám z toho vyšlo, že al-Káida nebo Islámský stát a jejich odnože jsou identifikovány jako hrozby národní bezpečnosti Singapuru.
Náborový leták singapurských vzdušných sil
V Evropě bílé knihy obrány fungují i jako způsob komunikace s veřejností – jak domácí, tak zahraniční – o směřování armády. Což se tedy zdá být v případě Singapuru složitější.
Když vidíte, kde byly nasazeny singapurské jednotky, vidíte jasný signál toho, co vnímáme jako hrozbu. Lze to označit slovem globální povstalecká hnutí, ať už jde o ISIS nebo al-Káidu, či regionální války. Naše síly zároveň pomáhají při přírodních a humanitárních katastrofách. Nicméně primárním úkolem singapurské armády zůstává konvenční obrana a odstrašení.
V Singapuru se tedy neobjevují argumenty typu „proč tak malá země vůbec potřebuje tak nákladnou armádu“?
Prostředí jihovýchodní Asie se od Evropy velmi liší. Podívejte se například jen na rozbroje v Jihočínském moři. Naše sousedství je jiné. V Singapuru je armáda vnímána jako nejzazší pojistka, což do značné míry plyne ze vzpomínek na druhou světovou válku.
Údajně nedobytná pevnost Singapur, postavená tehdy Brity jako „Gibraltar Východu“, padl za oběť Japoncům během jediného týdne. Vzpomínky na to zkrátka nezmizely. A také vědomí toho, že potřebujete robustní armádu jako záruku bezpečnosti, prostě jen tak nezmizí. Omezování konvenčních schopností singapurských sil není na pořadu dne.
Poznámka autoraAsijské země o svých armádách a strategiích nejsou zvyklé příliš komunikovat navenek. A když komunikují, rozumí se jaksi samosebou, že stejný význam má jak to, co bylo vyřčeno, tak to, co řečeno nebylo... Dr. Ong, energický muž s obrovskou kadencí slov a vojenskou dikcí, věnoval několik dni následnému pečlivému dolaďování a autorizaci rozhovoru. Poděkování patří jednak jemu, a jednak Dr. Márii Strašákové z Metropolitní univerzity Praha za zprostředkování rozhovoru. |
To vypadá jako silná veřejná podpora armádě, bez ohledu na velikost země.
Ano, ale na druhou stranu tu samozřejmě najdete i hlasy akademiků, kteří zpochybňují toto vžité paradigma, které říká: jsme malá země, zranitelná, a proto potřebujeme silnou armádu, aby bránila naši suverenitu a hranice. Dokonce bych řekl, že těch kritických hlasů přibývá. V následujících letech se možná dočkáme toho, že ovlivní veřejné debaty o obranné politice Singapuru. To se ale zatím neděje.
Čili jednou tu budeme mít Singapur, s armádou o síle pár tisíc mužů a s menším letectvem, tak jako tomu je ve zmíněném Pobaltí?
Kdybych si měl vsadit, tak bych řekl, že se to nestane. Zatím jde většinou jen o akademické úvahy.
Ano, ale ty hlasy už se objevily.
Dobrá, řekněme, že ještě před takovými pěti lety se tyto argumenty explicitně neobjevovaly, ale jakákoli sečtělá debata na toto téma probíhá mezi akademiky, spíše než na veřejnosti jako téma občanské společnosti. Jak jsem řekl, většina veřejné debaty o obraně se týká branné povinnosti, a nikoli samotné kapacity či zmenšování vojenských schopností. Narozdíl od Evropy.
Poznámka: Názory prezentované v tomto rozhovoru jsou názory dotazovaného a nepředstavují oficiální stanoviska školy S. Rajartnam School of International Studies nebo Ministerstva obrany Singapuru.
