Ten orchestr se jmenuje Wrgha Powu Orchestra a to CD nese název OpoPOP. Dlužno dodat, že jednu desku soubor již vydal, a to předloni – pod titulem Kapiloongo.
O albuWrgha Powu Orchestra: OpoPOP |
Wrgha Powu Orchestra tvoří zmíněný Tomáš Sýkora a jedenáct mladších muzikantů (tedy příslušníků dnešní dvacátnické generace). Jejich hudba je osobitou směsicí jazzu s melodiemi občas připomínajícími i dětské říkánky, jindy až s klasickým způsobem doprovodu. Texty (v češtině a ve slovenštině) zpívá osobitým způsobem houslistka Nina Marinová. Soubor svým obsazením chce připomínat zmenšenou verzi klasického symfonického orchestru, v instrumentaci je tato koncepce občas výrazně cítit. Stejně výrazná je ovšem stopa jazzu. Sóla trumpetistky Štěpánky Balcarové, osobitě úsporné Sýkorovo piano, klarinet a tenorsaxofon Jakuba Šnýdla i zvuk rytmické sekce drží jazzovou základnu, která prorůstá i do aranžérské koncepce. Orchestrální zvuk tu osciluje mezi minimálním big bandem a ještě minimálnějším symfonickým orchestrem.
Složení Wrgha Powu Orchestra Tomáš Sýkora – piano, samply, Jakub Šnýdl – klarinet, tenor sax, zpěv, Nina Marinová – I. housle, zpěv, Štěpánka Balcarová – trumpeta, Milan Jakeš – II. housle, zpěv Michal Šťulík – akordeon, Ilia Chernoklinov – viola, José De La Hoz – kytara, Šimon Marek – cello, Vlado Micenko – kontrabas, baskytara, Dušan Navařík – flétna, zpěv, Petr Mikeš – bicí, perkuse. |
Sborové vstupy buď mužského nebo smíšeného sboru do toho vnášejí některé prvky popové sazby, ale těm se celá koncepce vzpírá: mimo jiné i občasným používáním elektroniky a zejména závěrečnou skladbou Ag´l mags: směsicí, která pro posluchače může zůstat hádankou. Sýkora prý náhodným účastníkům položil otázku, co pro ně tohle záhadné slovo může znamenat. Jejich odpovědi pak zakomponoval do směsi elektronických zvuků i akustických vstupů svého souboru, laděných jazzovým i klasickým stylem. Nahrávka končí třemi frázemi piana v čistě průhledném klasickém zvuku. Něco takového se v domácí produkci snad ještě neobjevilo.