Doudleby slavily
V hostinci vesnice, kterou zaplavila dvakrát za sebou Malše, včera chlapi vítězství svého "koně" mohutně oslavovali.
"O tom, že Biaggi pojede za nás, jsem věděl od středy. Říkal jsem si, ten to musí vyhrát," řekl Jan Hadů, který přišel slavit hned po závodech. Závod sledoval se značnou nervozitou. "Seděl jsem přilepený k televizi, ale když jsem viděl jak Rossimu létají gumy, tak jsem si řekl, je to naše," radoval se Hadů.
Přítomen byl i doudlebský starosta. "Alespoň jedna dobrá zpráva po tom všem. Já jsem si myslel že vyhraje Valentino Rossi, ale synové mě přesvědčovali, že Biaggimu brněnský okruh vyhovuje," řekl starosta Josef Bohdal, který si závod také nenechal ujít.
Získané peníze plánují v Doudlebech použít na opravu mostu, kde se kvůli velkým záplavám posunul jeden z pilířů. "Narážely na něj chaty, které vzala řeka," vysvětlil starosta.
Ďábel Rossi na Libiš nevydělal
Také v Libiši na Mělnicku, obci v těsné blízkosti neratovické chemičky Spolana, se u obrazovek sešli příznivci rychlých strojů. Za Libiš jel Valentino Rossi. Závod však nedokončil.
Krátce před čtrnáctou hodinou je v nové budově obecního úřadu v Libiši pracovní ruch, jako by ani nebyla neděle. Přibližně desítka dobrovolníků a skupina vojáků pomáhají v prostorách úřadu třídit zaslanou humanitární pomoc. Jenom velitel chemického vojska pplk. Petr Škop, který se svojí jednotkou monitoruje situaci v Libiši, přidělává anténu k televizi v kanceláři starostky Jindry Hudcové. Přímý přenos závodu třídy Moto GP na Masarykově okruhu v Brně začíná za chvilku.
"Do čtvrtečního večera jsem jméno Rossi neznala," připouští starostka Hudcová. "Nedivte se, ale v současné době mě více zajímá situace ve Spolaně, kde může jít o život," říká energická žena, bývalá automobilová závodnice, která v neratovické chemické továrně pracovala jedenáct let jako kreslířka projektů.
Ve čtrnáct hodin se většina lidí v budově obecního úřadu přesouvá před televizní obrazovku. Závod začíná a hned po startu se do čela dostává Max Biaggi, za kterým se v těsném závěsu drží žlutooranžově zbarvený dres Valentina Rossiho. "No jasně, jedem, máš na něj, nech ho vycukat a potom ho předjeď," ozývá se v místnosti povzbuzování.
Ještě než odjedou závodníci polovinu z dvaadvaceti kol, musí jít dobrovolníci složit další náklad humanitární pomoci, který právě dorazil do obce ohrožené nejen vodou, ale i chlorem unikajícím z nedaleké Spolany. "Vodu už máme většinou jenom ve sklepích, ale chlor je tvrdá realita," nepodceňuje situaci starostka Hudcová.
Dobrovolníci se před obrazovku vracejí v době, kdy začíná mít jejich favorit Rossi technické problémy se zadním kolem svého stroje. Naděje Libišských na finanční přilepšení se ve startovním poli propadá, Rossi zajíždí do boxů a později dokonce ze závodu odstupuje. "Kdyby nám tak alespoň poslal tu svoji motorku," ozývá se poznámka, která všechny rozesměje a uvolňuje atmosféru.
"Tak holky, vypadá to, že Rossiho, přivážejícího peníze do obce, neuvidíte," obrací se ekonomka obecního úřadu Jana Volfová na dvě mladá děvčata mezi dobrovolnými pomocníky. "A proč bychom ho neviděli, třeba se nám osobně přijede za ten výkon omluvit," říká se smíchem dlouhovlasá blondýnka. "Jenom ho nechte, je dobrý, že se hned po prvních potížích nevzdal," zastává se Rossiho další z přítomných žen.
Starostka Hudcová je díky Rossiho neúspěchu ušetřena starostí. "Lámala jsem si hlavu, zda případná finanční pomoc bude rozdána konkrétním postiženým nebo půjde na účet celé obce," vysvětluje. "Takhle není co řešit." Život na obecním úřadě v Libiši se s vypnutím televizoru vrací zpět do reality. Lidé se rozcházejí za prací s pocitem, že si s vodou a nebezpečím dalšího úniku chloru budou muset poradit hlavně sami.
