Jsou pořád v defenzivě, takže k tomu není zapotřebí mnoho. Povyk kolem Dana Browna to dokazuje. Ta kniha je průměrná, a jak se říká, co je v ní dobré, není nové, co je v ní nové, není dobré.
Nechme na pár vteřin stranou legraci z trouchnivých tmářských poměrů. Představme si, že by někdo napsal román, ve kterém by se vyskytoval Červený kříž a některá z jeho konkrétních poboček. Jen jména papalášů organizace by byla jiná.
V knize by se čtenář dozvěděl, že Červený kříž úmyslně šíří virus HIV, protože čím víc nemocných, tím silnější je jeho pozice. V románu by se prolínala fakta a fikce, takže lidé více či i méně mdlého ducha by si mohli říci, že na tom třeba něco bude.
Nebo by se mohlo stát, že nějaký autor popíše v románu, jak to funguje v řetězci restaurací McDonald's. Všechno bude sedět, čtenář pozná, že autor o firmě něco ví. A zápletka se bude točit kolem toho, že McDonald's přidává do svých hamburgrů stopové množství drog, aby lidé jejich blafy kupovali a kupovali, což by jinak při pohledu na nabízený artikl s jasnou myslí přece činit nemohli.
V tomto případě už by to zavánělo žalobou a McDonald's by vyslal takové právníky, že by to proti nim neuhrál ani Perry Mason zkřížený s Tomášem Sokolem.
Církev je v podobné pozici. Ježíš je pro ni stejně úhelným kamenem, jako je pro Červený kříž zdraví a pro McDonald's ona vybledlá houska s náplní připomínající maso.
Představa, že Ježíš měl pohlavní styk se ženou, je pro mnoho křesťanů nepředstavitelná. A to i tehdy, kdyby to byla literární fikce. Cítí se uraženi. Znal jsem křesťany, kteří odmítali představu, že by si Ježíš mohl zlomit nohu nebo mít chřipku. Jeho božství mělo - podle jejich vidění světa - takové nedokonalosti prostě "přerazit" a nemohlo k nim dojít, neb by to Bůh nedopustil.
Vzpomínám si na jednu fotografii, která vzbudila značnou pozornost, byl na ní Jan Pavel II. zobrazen, jak zívá. Papežové přece nezívají. Současný nepálský král musel vysvětlovat, jak je možné, že se během náročné cesty po venkově své země potil.
Ano, Kristus nemůže mít chřipku a pohlavní styk, papežové nezívají a králové se nepotí. Jenomže Ježíš je víc než historická postava. Je to symbol. A symboly je legální vykládat, jak chcete. Třeba i zištně, urážlivě, hloupě. Aspoň ve svobodné společnosti se to smí.
Pokud křesťané věří, že Kristus vstal z mrtvých, nemusí pečovat o jeho světlou památku. To se dělá u hrobu neznámého vojína, ne u hrobu Kristova, který je prázdný.
Ekonomicky viděno, celá tzv. aféra nakonec prospěje oběma stranám. Od církve neodejde kvůli Brownově knize ani jeden věřící. Pokud ano, nebude to pro církev zas taková ztráta. Řady věřících se spíše semknou a Brown a jeho nakladatel si přijdou na slušné prachy.
Je to vlastně taková hra s nenulovým součtem, všichni vyhrají. Jeden precedent už tady máme. Objevili se autoři knihy Svatá krev a svatý grál Michael Baigent a Richard Leigh. Tvrdili, že Brown až příliš použil jejich myšlenky ve své knize. Soudní proces sice prohráli, ale jméno knihy obletělo svět. To je vítězství.
Je mnoho povyku kolem jednoho díla. A nikdo na tom nebude tratit, to si buďte jisti.
