Do skladů a objednávek od dealerů nevidím, třeba jsou skutečně fabie a octavie díky montovnám v Rusku, Indii a Číně imunní proti recesi a drahému benzinu, umlčel jsem v sobě pochybnosti o zdraví českého "autolandu".
Přemýšlet o kondici českých stavitelů mě zase přiměla zpráva, že deset ze sedmadvaceti podlaží v nejvyšším věžáku v Česku obsadí Raiffeisenbank. Developerská společnost ECM si totiž na dostavbu bývalého mrakodrapu pro státní rozhlas půjčila od této banky a sama také obsadí kus této budovy na pražské Pankráci, oblasti velmi bohaté na kanceláře.
Nu což. Bydlet ve vlastním je teď moderní a banka barák zná. A svému největšímu věřiteli jistě stavitel dokázal naúčtovat vysoký nájem, aby ho utvrdil o své prosperitě. Zadusil jsem i myšlenku o klíčící realitní krizi.
Z třetí zprávy, včera potvrzeného zavření továrny Siemensu v Praze, mě bude mrazit dlouho. Siemens, sedmá největší firma v Česku podle tržeb, má problémy doma v Německu a místa ruší po celém světě. Korupcí prolezlá firma si léta kupovala pomocí úplatků nové zakázky.
První z vyhozených manažerů německého koncernu kvůli tomu jdou už k soudu. Českou ekonomiku zavření i tak velké továrny neohrozí a 1 200 lidí si najde v Praze a okolí jinou práci.
Přesto si troufnu tvrdit, že Siemensem balení kufrů mezi velkými průmyslovými firmami začíná a přilákat náhradníky půjde těžko. Připomínám, že posledním příchozím svého druhu byla firma Hyundai.
Průměrný výdělek v průmyslu v letošním prvním čtvrtletí byl téměř dvaadvacet tisíc, což je meziroční skok o 11,3 procenta. Pohledem zahraničního vlastníka, který vše přepočítává na eura a dolary, to kvůli silnější koruně znamená zvýšení mzdových nákladů o dvacet, respektive čtyřicet procent.
V takovém prostředí přežije málokdo. Jako první odejdou montovny, které stejně není možné dlouhodobě v zemi udržet. I kdyby se české ručičky ztrhaly, levnější než ty čínské, vietnamské či rumunské nebudou. A to je určitě dobře.
Problém je, že kvůli extrémnímu posílení koruny v posledních třech měsících se toto očekávané stěhování může změnit v úprk a zúčastní se jej i podniky, které mohly v Česku zůstat a léta prosperovat. Neposednost koruny rozpohybuje i debaty o přijetí eura.
I tady mám jeden mrazivý pocit z bankovní rady ČNB. Ta má dvě stejné kvality. Jmenovací dekret podepsaný stejným prezidentem a stejný názor: euro nebrat. Troufnu si říci, že v byznysu jsou názory na euro daleko příznivější.
