Co všechno jste už podnikla, abyste získala doklady?
Asi dva roky jsem si s tím lámala hlavu. Na ambasádě jsem opatrně sondovala, za jakých podmínek si můžu doklady opatřit. Když jsem poznala Danslava (svého bývalého přítele – pozn. red.), který má americké a ruské občanství, zapojil se do toho i on. Zkoušeli jsme, jestli bych nemohla alespoň já dostat azyl v Americe. Nakonec jsem zjistila, že můj rodný list nestačí jako doklad pro občanství, takže nic nedopadlo.
Parsifala odhalila láska jeho dcerySektář byl objeven v Belgii kvůli nešťastné lásce své dcery |
S vaší známostí to nedopadlo dobře. Rozešli jste se a on napsal udání, že vás rodina terorizuje.
Asi čtyři měsíce jsme si jen mailovali, než jsme ho pozvali k nám, protože já za ním do USA vycestovat nemohla. Nebyl to žádný princ Krasoň, ale působil sympaticky. Pak přišly pochybnosti, rozešli jsme se a on napsal to udání.
Nepomohli tomu rozchodu i rodiče? Mamince se přece nelíbil.
Myslím spíš, že mezi námi došlo k určitému nedorozumění, domlouvali jsme se rusko-anglicky. Jeho udání znělo škaredě, napsal na policii, že jsem v této rodině ohrožená, že vyrůstám mezi fanatiky, že mě znásilňujou – míněno psychicky. Když si pak policie přečetla slovo "znásilnění", hned začal cvrkot.
Můžete jako dospělá z rodiny odejít a žít vlastní život?
Myslím, že by mi nikdo nebránil, ale teď nemám důvod.
Jste nejstarší z dětí. Pamatujete si z Česka ještě na babičku Milenu Dvorskou?
Pamatuju. Viděla jsem ji naposledy v pěti letech, ale nemám na ni dobrou vzpomínku. Pamatuju si, že křičela na tatínka.
Jak vidíte svůj další život?
Ze všeho nejradši bych měla taky velkou rodinu, hodně dětí. Nevím, co bych mohla dělat, zajímá mě moc věcí – historie, jazyky. Spíš bych chtěla někomu pomáhat, jako máma tátovi.
Máte možnost se s někým seznámit, chodíte třeba do divadla nebo na diskotéku?
Na disko nechodím, my posloucháme jinou hudbu. A divadlo je přece jen v řeči, která mi není blízká.
Jaké jazyky ovládáte?
Ve dvanácti letech jsem se naučila anglicky, domluvím se holandsky. Těšila jsem se, že v Belgii zlepším francouzštinu, ale tady, kde žijeme, se mluví hlavně vlámsky. Nedávno jsem se pustila taky do ruštiny, i proto, že mám strašně ráda ruskou literaturu, třeba Čechova.
Vy jste vůbec nezažila, co je to být ve školní lavici, dostávat známky.
To je pravda, ve škole jsem neseděla ani minutu. Jako ostatní mě učila hlavně máma. Máme učebnice, encyklopedie, každý se zaměřuje na to, co ho baví.
Jak se ve vaší početné rodině dělíte o povinnosti?
Máme docela propracovaný systém dělby práce. Já jsem teď přes různé vyřizování, telefonování, nakupování. Se sestrou Médeou máme na starosti žehlení, ostatní holky prádlo skládají. Ve vaření a v péči o mladší děti se střídáme. Táta se stará o nakupování a máma organizuje vaření. Žije se nám dobře, ale ráda bych už měla nějaký doklad, abych právně existovala. A mohla třeba normálně cestovat.
