Zákon vnitru ukládá, aby do seznamů průběžně doplňoval jména důstojníků StB podle toho, jak si o jejich spisy budou žádat lidé. Jenže doplňování seznamů vázne.
„Od března loňského roku ministerstvo nezveřejnilo žádné jméno příslušníka StB. Naše občanské sdružení přitom eviduje řadu žádostí o jejich zpřístupnění. Přestože od jejich podání uplynulo už více než půl roku, ministerstvo reagovalo jenom ve dvou případech,“ říká Radek Schovánek ze sdružení Archivy, které se dlouhodobě dokumenty StB zabývá.
Jedním ze žadatelů je historik Bořivoj Čelovský. Do personálních spisů důstojníků komunistické policie chce nahlédnout už od loňského května, kdy na vnitro poslal první žádost. Dodnes se mu to nepodařilo. Ministerští úředníci mu odepsali až na urgenci z října.
„Napsali mi 12. listopadu, že mě žádají o trpělivost, že už to nebude dlouho trvat. Další dopis jsem dostal o měsíc později. Personální spisy 10 osob mi prý budou zpřístupněny 'po technickém zpracování'. Tak trpělivě čekám,“ popisuje peripetie s vnitrem Čelovský.
„V Německu to funguje naprosto opačně. V archivech Stasi jsou maximálně chráněny informace o člověku, který byl pronásledovaný, zatímco dokumenty o spolupracovnících a důstojnících jsou zcela přístupné,“ poznamenává historik Tomáš Vilímek, který rok a půl pátral v archivu Stasi.
Sdružení Archivy tvrdí, že potíže se zveřejňováním pracovníků StB jsou jenom jedním z dlouhé řádky nedostatků. V seznamech chybí podle nich kolem pěti tisíc jmen a záznamů.
Příklad: loni v květnu odeslali na vnitro seznam 312 osob, které se v seznamech objevují jako spolupracovníci komunistické kontrarozvědky, ale už nikoli cobym informátoři rozvědky, kam byli převedeni. Dodnes vnitro opravilo jen třicítku záznamů.
Vladimír Zeman, náměstek ministra vnitra, jenž má zveřejňování svazků na starosti, nevěří, že v oficiálních seznamech chybějí tisíce záznamů. Je ochotný připustit několik desítek. „Když si vezmete, že je tam sedmdesát tisíc záznamů, je to na úrovni statistické chyby,“ omlouvá své podřízené.
Zároveň připomíná, že pokud chybějí údaje z rozvědky, není to jejich chyba. „Jindy nemůžeme jméno zveřejnit, protože v záznamech bývalé StB chybí třeba háček nad písmenem,“ dodává.
Bohoslovce učí utajený agent
Jméno uznávaného odborníka na ochranu životního prostřední Václava Mezřického lze najít v tištěných seznamech StB. A přitom by tam být nemělo. Ministerští úředníci z Mezřického udělali agenta komunistické tajné policie, aniž by jím skutečně byl. Prostě se spletli.
Mezřický má v rukou dvě potvrzení, že s StB nikdy nespolupracoval. První dostal od ministra vnitra, když byl na začátku devadesátých advokátní komorou navržen na ústavního soudce. Druhé obdržel u takzvané Baštovy komise.
„Bylo mi tam jednoznačně řečeno, že jsem s StB nespolupracoval,“ říká Mezřický. Estébáci se jej snažili „zlanařit“ v první polovině sedmdesátých let. Měli jej zapsaného jako kandidáta tajné spolupráce (KTS).
Po druhé schůzce si však do jeho svazku zapsali: „Při dalším hovoru sdělil, že nehodlá být s StB v pravidelném kontaktu - neuměl by donášet na známé.“ Nikdy jej tedy ani do kategorie Agent (A) nepřeřadili.
Když Mezřický na chybu upozornil, ministerstvo vnitra jeho jméno z internetových seznamů vymazalo a poslalo mu omluvný dopis. Obdobnou chybu udělalo u dalších jedenácti lidí.
„Jenomže v tištěných seznamech už moje jméno je. Proto vnitro žaluji a žádám odškodnění,“ poznamenává Mezřický. „Jak se říká - když po vás někdo hodí lejnem, tak už na vás vždycky kousek zůstane,“ vysvětluje důvod, proč mu nestačí omluva a vymazání ze seznamu.
Náměstek ministra vnitra Vladimír Zeman uvedl, že chyba nejspíš nastala při přepisování seznamů úředník se přehlédl a místo KTS viděl A.
