Soudce zamítl žalobu, protože skutek podle něj nenaplnil skutkovou podstatu paragrafu o obtěžování. "Bylo to ale v rozporu s dobrými mravy ve společnosti. Choval se nevhodně," prohlásil soudce Štěpán Hnaníček.
Mladá žena je s výrokem soudu docela spokojená. "Nechám na své právničce, jestli se odvolá," řekla Terezie Štorkánová po vynesení rozsudku.
Příběh začal poměrně nevinně. Sedmadvacetileté ženě chyběla u služební uniformy kravata. Její nadřízený František Hoskovec jí to ve vozovně vytknul a vyzval ji, aby s ním šla sepsat protokol.
"Když jsme se zvedli z lavice, najednou mě vzal kolem ramen a přitiskl mě k sobě," popisuje Štorkánová. Když se jí podařilo nadřízeného odstrčit, křičela na něj, že tohle si k ní přece nemůže dovolovat. "Odpověděl mi, že nevěděl, že se na mě nesmí sahat," dodala.
Původně chtěla mladá žena, aby se věc vyřešila v rámci Dopravního podniku, který je jejím zaměstnavatelem. Chtěla pouze, aby se jí nadřízený omluvil. Ten to však odmítl. Proto se rozhodla dát celou záležitost k soudu, aby Dopravní podnik Hoskovcovi omluvu nařídil.
Tříčlenný soudní senát měl při úterním projednávání co dělat, aby se zorientoval ve výpovědích několika svědků, kteří u incidentu byli.
"Jak to bylo? Paní Štorkánová a pan Hoskovec stáli vedle sebe? Ne? Tak čelem k sobě? Mohl se pan Hoskovec dotknout jejích prsou, jak žalobkyně tvrdí?" snažil se pochopit situaci soudce Štěpán Hnaníček.
Když ani poté senát nebyl moudřejší, požádal ženu sledující přelíčení, zda by neposloužila jako figurantka.
Ve prospěch Štorkánové mluvil i její bývalý kolega, který dosvědčil, že nešlo jen o obyčejné postrčení. "Tohle bylo něco jiného, on ji k sobě opravdu přitáhl."
Právnička Dopravního podniku Eva Doležalová uznala, že se Hoskovec choval vůči své podřízené nevhodně. "Nemyslím si však, že by to dosáhlo takové intenzity, aby se dalo mluvit o sexuálním obtěžování," sdělila v úterý v soudní síni.
S tím Štorkánová souhlasí. "Já jenom chci, aby bylo jasné, že na mě nebude někdo sahat, kdykoli se mu zachce," odpověděla.
| Sexuální obtěžování není jen plácání po zadnici |
|
Není to žádný kuriozní nápad českých právníků, nýbrž povinnost, kterou si prosadila Evropská unie. "Takzvané obrácené důkazní břemeno zde vzniklo zejména kvůli ženám, které se mnohdy mohou jen s obtížemi bránit. Ten, kdo obtěžuje, bývá zpravidla jejich nadřízený," říká Michaela Marksová-Tominová, ředitelka Centra pro genderová studia, které se zabývá rovností mužů a žen. Když se kvůli stejné věci chtěla česká žena soudit ještě před dvěma roky, byla to ona, kdo dokazoval, že skutečně k obtěžování došlo. "Lidé si u nás stále myslí, že sexuální obtěžování je takové to plácnutí po zadku. To tak však není. Skutečné obtěžování nastává, když se jím uplatňuje moc. Podstatou je vlastně vydírání: Když mi nevyhovíš, nedostaneš prémie," upřesňuje Marksová-Tominová. Rozhodně pracovní právo už umí popsat, co se dá za sexuální obtěžování považovat. A zdaleka nemusí jít jen o fyzický kontakt. Stačí, musí-li žena (ale klidně i muž) poslouchat návrhy, které mají sexuální podton, nebo i ponižující vtipy. Jindy zase mohou obtěžovat nahaté obrázky, často vystavované v kancelářích. Známý případ sexuálního obtěžování se odehrál na konci devadesátých let v Olomouci. Studentka přírodovědecké fakulty Dagmar Fryšánková ohlásila na policii, že ji ve škole obtěžoval odborný asistent. Ve skladu učebnic ji nutil k intimnostem, přičemž jí potřísnil sukni spermatem. V té době ještě musela dívka dokázat, že k činu opravdu došlo, pedagog ji totiž vylíčil jako vyzývavou svůdnici, která si sama začala. Dívka předložila potřísněné šaty a asistent dostal osmiměsíční podmínku. |
Dokaž, že si neobtěžoval. To je záludnost novinky v českém právu, která bude pronásledovat každého, kdo stane před soudem kvůli obžalobě ze sexuálního obtěžování.  Nadřízený se mně dotýkal víc, než považuji za slušné. Chci, aby se mi omluvil. S tímto požadavkem se postavila před soudce pražská řidička tramvaje Terezie Štorkánová. (21. ledna 2003) |
