Desítky šicích strojů ustavičně vrčí, jinak je v továrně naprosté ticho. Ženy za stroji sešívají oblečení z dílů, které jim spolu s návodem poslaly čínské textilky. Ty díky pilným šičkám za hranicemi ušetří a režim vůdce Kim Čong-una stižený sankcemi zase vydělá na svůj jaderný program.
Sankce KLDR nikdy nezlomí, režim živí nelegální obchod v cizině i Čína |
Severokorejské továrny na oblečení – do jedné vlastněné státem – si nyní na nedostatek zakázek nemohou stěžovat, píše Reuters s odkazem na oslovené obchodníky.
„Snažili jsme se nechat si nějaké naše oblečení vyrobit v KLDR, ale momentálně jsou všechny továrny plně obsazené,“ říká obchodnice v čínském přístavu Ta-lien, který leží asi dvě hodiny jízdy od města Tan-tung na hranicích obou zemí.
Právě přes Tan-tung údajně projde většina zásilek ze Severní Korey a pokračuje dál do světa. Oblečení s nášivkou „vyrobeno v Číně“ pak visí v amerických, kanadských, ruských a japonských, ale i evropských obchodech. Že si ve skutečnosti koupili severokorejské šaty, zákazníci netuší.
„Zeptáme se svých čínských dodavatelů, jestli budou ke svým klientům otevření – občas si totiž koneční kupci neuvědomují, že se jejich oblečení vyrábí v Severní Koreji. Je to extrémně citlivé téma,“ říká jeden z obchodníků. Stejně jako ostatní s Reuters mluvili pouze pod podmínkou anonymity.
První podezření padlo loni v zimě na australskou společnost Rip Curl, která nabízí lyžařské a surfařské kombinézy. Ta se za severokorejský přešlap omluvila. „Všichni naši dodavatelé vědí, že podle našich obchodních podmínek nesmějí přesměrovávat výrobu do necertifikovaných továren. Nyní provádíme inspekce a audity, abychom tomu pro příště zabránili,“ uvedla firma v prohlášení na Facebooku.
Severokorejky nepracují jen pro peníze, dělají to pro vůdce
Obchodníci v Tan-tungu popisují, že jde o běžnou praxi. Zboží se v dílech pošle do KLDR, tam se sešije, pošle zpět do Číny a odtamtud vyveze do světa. Využíváním levnější pracovní síly za hranicemi čínské textilky údajně ušetří až 75 procent nákladů.
Severokorejky jsou totiž rychlejší, efektivnější a levnější než šičky v Číně. Například v dnes už uzavřené severokorejské průmyslové zóně v Kaesongu na hranicích s Jižní Koreou si zaměstnanci vydělávali od 75 po 160 dolarů měsíčně (od 1 650 po 3 520 korun).
Továrny v Kaesongu provozovaly severokorejské firmy spolu s jihokorejskými a mzdy tam tak byly výrazně vyšší než v jiných oblastech KLDR. V porovnání s Čínou jsou však i přesto minimální. Průměrný plat čínského zaměstnance v továrně se pohybuje mezi 450 až 750 dolary (9 900 až 16 500 korun).
„Platy jsou nyní v Číně příliš vysoké. Není divu, že se mnoho zakázek posílá do Severní Korey,“ míní obchodnice z Tan-tungu.
Severokorejské švadleny jsou však nejen levnější, ale i zapálenější. „Nejsou jako čínské zaměstnankyně, které pracují jen pro peníze. Severokorejky mají jiný přístup – věří, že pracují pro svou zemi, pro svého vůdce,“ říká další byznysmen s tím, že Kimovi zaměstnanci každý den vyrobí o třicet procent zboží víc než průměrný Číňan.
Kimovi gastarbeitři otročí u šejků, staví i základnu pro Američany |
„V Severní Koreji lidé v práci nemohou chodit na záchod podle toho, jak se jim chce. Myslí si totiž, že tím zpomalí celou montážní linku,“ dodává obchodník.
Kromě toho, že si čínské továrny část výroby zadávají v KLDR, najímají také tisíce Severokorejců přímo v Číně. Ti opět pracují za mnohem méně peněz než jejich kolegové. Z třísetdolarové mzdy si mohou nechat třetinu, zbytek posílají zpátky režimu. Pracují od půl osmé ráno do desíti večer.
Nové sankce OSN zemím včetně Číny zakazují najímání dalších Severokorejců, jejich počet přitom v Číně klesá i tak. „Jsou s tím potíže. Musíte být na jejich najímání připravení. Bydlení těchto lidí musí být kompletně odříznuté od ostatních a také jim musíte zařídit třídu, kde se mohou učit. Přivážejí si s sebou vlastního lékaře, zdravotní sestru, kuchaře i učitele, kteří je každý den vyučují severokorejskou ideologii,“ popisuje obchodnice z přístavu v Dalianu.
Reportáž tak ukazuje, jak dokáže severokorejský režim prosperovat i přes několikery přísné sankce, kterými se jej svět snaží odradit od vývoje jaderných zbraní. Zatímco vývoz uhlí z KLDR sankce zakazují, u textilu může obchod svobodně pokračovat. Oblečení je přitom pro režim druhý nejdůležitější vývozní artikl. Jen za loňský rok Severní Korea podle Reuters vyvezla textil za 752 milionů dolarů.
A ukazuje také, jak závislá je KLDR na Číně. Čínský vývoz k východnímu sousedovi za první polovinu letošního roku vzrostl o třicet procent na 1,7 miliardy dolarů. Většinou šlo právě o textil a další zboží, které OSN do sankcí nezahrnula.
Město Tan-tung leží na samé hranici Číny a KLDR.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
