„Drželi si nás jako otroky. Byli jsme postradatelní, nic jsme pro ně neznamenali. Nic. Jak toto někdo může lidem udělat - tvrdit jim, že je miluje, a pak je zbít ve jménu Boha?“ ptá se Andre Oliveira. Brazilec je jedním z těch, kteří uvěřili v myšlenky církve Word of Faith Fellowship (v překladu Hnutí Slova víry), místo ráje v USA se však dočkali bití a zostuzování.
Agentura Associated Press (AP) mluvila s více než čtyřiceti bývalými členy kultu a přinesla o praxi na statku ve Spindale v Severní Karolíně několik reportáží. Odchod někdejších stoupenců mapovala více než rok. Ex-ovečky agentuře popsaly tvrdou práci, násilí, nucené domluvené sňatky mezi věřícími, obcházení americké vízové politiky i vymítání ďábla z těch, kteří se nechovali podle přání vůdců kultu.
Mnozí se nejdřív báli prolomit mlčení - svou minulost totiž skryli i před svými současnými přáteli a kolegy. Navíc se báli odplaty své bývalé vůdkyně. Sektu založila už v roce 1979 někdejší učitelka matematiky Jane Whaleyová se svým mužem Samem. Ze skupinky věřících se pod jejím vedením stala církev o 750 stoupencích v samotné Severní Karolíně a téměř dvěma tísíci dalších členů především v Brazílii a Ghaně, ale i ve Švédsku či Skotsku.
Whaleyová se svým kultem v Brazílii pohltila dvě tamní církve a její členy vábila na pouť do domovského kostela ve Spindale. Na studentské nebo turistické vízum je pak pravidelně vozila na práci do Spojených států.
Brazilce lákala na výlety po státech a kurzy angličtiny, další podle svých slov neměli na výběr. Jejich cesta do USA byla Boží vůle. Přísnou disciplínu totiž zavedla i v Brazílii. Agentura s odkazem na americké i brazilské imigrační úřady píše, že je nemožné spočítat, kolik lidí Whaleyová do USA propašovala. Na základě rozhovorů s bývalými členy kultu to však během posledních dvaceti let údajně mohly být až stovky.
A protože turisté podle amerických zákonů nesmějí v USA pracovat za mzdu, jejich neplacenou otročinu v Americe vydávala za dobrovolničení. „Přivezli nás sem a moc dobře věděli, co dělají. Potřebovali dělníky a my byli levní - zatraceně, my byli zadarmo,“ vypráví Oliveira. Tomu poté, co se v osmnácti letech z Brazílie na žádost církve přestěhoval do Spindale, vůdci kultu sebrali pas i peníze. Prý pro jeho vlastní bezpečí.
A tak mu stejně jako desítkám dalších oveček nezbylo než pracovat patnáct i více hodin denně, a to až do loňského roku, kdy se mu podařilo utéct. Podle AP si tři bývalí členové na podmínky v sektě stěžovali naposledy v roce 2014. Advokátka Jill Roseová, která si případ vzala na starosti, však letos na otázky agentury údajně neodpověděla a odkázala na probíhající vyšetřování.
Kult Slova víry sídlí na statku ve Spindale ve státě Severní Karolína na východě Spojených států.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Mužští členové často pracovali jako dělníci na stavbách, ženy zase hlídaly děti a pracovaly pro církevní školu. Jedné z bývalých členek bylo údajně pouhých dvanáct let, když ji poprvé poslali do práce. Odporovat nešlo, život každého v kultu řídí Whaleyová do těch nejmenších detailů. „Svobodná vůle tam neexistuje. Jen Janina vůle,“ říká další z přivlečených Brazilců Thiago Silva.
Pár hodin spánku měli novodobí otroci povoleno ve sklepích domů svých vůdců. Na pár metrech čtverečních se jich mělo tísnit osm až patnáct. Mluvit spolu portugalsky? V žádném případě.
Nucená práce však nebylo to jediné, co se věřícím ve Spindale mohlo stát. Podle březnové reportáže AP si ti, které posedl ďábel, museli pravidelně procházet procesem „očištění“. To znamenalo rány do obličeje, facky i škrcení. Vymítači s nimi také házeli o zem nebo o zeď. Hříšníky přitom nebyli jen dospělí, ale i děti včetně batolat. S plačícími dítky vymítači prudce třásli, křičeli na ně a některé údajně ve snaze vyhnat démony z jejich těla také fackovali.
Hříšně dlouhé koupele i nečisté sny
Vymítání údajně připomínaly také noci ve sklepích ve chvíli, kdy měl některý člen „nečistý sen“. V tu chvíli se kolem něj shlukli ostatní, třásli s ním a do uší mu křičeli pokyn „vyžeň ďábla“. Hříšné bylo také trávit v koupelně více než pět minut - na člověka totiž okamžitě padlo podezření, že podlehl zapovězené masturbaci.
Ana Albuquerque jela z Brazílie do Spindale celkem jedenáctkrát, poprvé v pěti letech ještě se svými rodiči. Za tu dobu podle svých slov viděla vymítání tolikrát, že jí to začalo připadat normální. Že to není normální, jí došlo až ve chvíli, kdy se pozornost vymítačů obrátila i na ni. Po dnech izolace a utrpení se jí podařilo získat povolení na cestu zpět do Brazílie. Tam z církve vystoupila.
To pro ni musel být i pro prožitých útrapách těžký krok. „Už od dětských let vás totiž trénují k víře, že odchodem z církve riskujete, že skončíte v pekle, dostanete rakovinu nebo AIDS,“ vysvětluje Paulo Henrique Barbosa, rovněž jeden z bývalých členů.
Jít k lékaři měli zranění věřící přísně zakázáno, aby veřejnost nepojala ani to nejmenší podezření, že se ve Spindale něco děje. A pokud už se úřady začaly vyptávat, oslovení členové měli nařízeno lhát. Přesto se v průběhu let našli odvážlivci, kteří o poměrech v sektě mluvili před novináři i pod soudní přísahou. V roce 2000 o jednom soudním stání informoval server Cult Education. AP však připomíná, že lidé svá obvinění nakonec vždy stáhli a Whaleyová se jen naučila své praktiky před veřejností lépe skrývat.
„Za ty roky jsem viděla tolik zmlácených lidí. Malé děti bité do obličeje,“ říká sedmadvacetiletá Katherine Fetachuová, která v sektě strávila téměř sedmnáct let. Bývalí členové jako ona se nyní stydí za to, že násilí nezabránili a bojí se o osud dětí, které na statku stále žijí. Údajně jich může být až sto. Některé byly také sexuálně zneužívány.
Už při narození je kult odtrhl od rodiny a dal na převýchovu výše postaveným členům. Učitelé ve škole zase pobízeli žáky k tomu, aby bili ty, kdo se během hodiny zasní nebo zasmějí. I to byl totiž znak, že je posedl ďábel.
Aranžovaná manželství
Vedení kultu žádosti o rozhovor pro AP údajně odmítlo, krátce po vydání první reportáže však vydalo stručné prohlášení, ve kterém všechna obvinění odmítá.
Whaleyová má podle bývalých členů recept i na to, jak vyrovnat nepoměr mužů a žen v sektě a jak zajistit, aby Brazilci a další Latinoameričané mohli ve Spindale zůstat i poté, co jim jejich studentské vízum vypršelo. Najde jim nevěstu.
Vzhledem k tomu, že mají věřící přísný zákaz randit s lidmi mimo kult, musejí si sami vybrat mezi ostatními členy nebo počkat, koho jim církev vybere. „Vím nejméně o pěti šesti Brazilcích, kteří se sem přistěhovali, aby si vzali americkou dívku. V církvi by vám nikdy nepovolili jít na rande s někým mimo církev,“ popisuje devětadvacetiletá Brazilka Rebecca Melová.
Whaleyová svůj výběr údajně často zaštítila Bohem - právě ten jí totiž řekl, koho s kým má dát dohromady. Nezdráhala se ani rozdělit brazilský zamilovaný pár, který by po svatbě v Americe nemohl zůstat.
O své zkušenosti se s AP podělila také Američanka Kim Rooperové. Té kult „dohodil“ muže z Ekvádoru. I jemu končilo vízum. Lídři sekty jí poradili, jak ošálit imigrační úřady. Třeba tím, že si přinesla falšované fotoalbum zamilovaného páru. „Pak přišel čas konzumovat manželství, což jsem nesla dost těžce. Manžela jsem nemilovala a ani mě nepřitahoval,“ vypráví Rooperová. Jenže to byla „Boží vůle“. „Tehdy jsem věděla, že musím utéct,“ dodává žena.
