'Seveřané' do NATO nespěchají

Účastní se mírových operací NATO, cvičí vojenské experty a samotná Severoatlantická aliance by je ráda viděla v řadách svých členů. Dva tradičně neutrální severští obři - Finsko a Švédsko však vstup do aliance stále odmítají. Poslední průzkum v první z jmenovaných zemí ukazuje, že proti členství v NATO jsou bezmála dvě třetiny obyvatel.

Jsme neutrální, žádný válečný konflikt nás nezajímá, vojenské spojenectví v míru ani ve válce neuzavíráme. Tak by se dal ještě donedávna popsat postoj dvou evropských severských zemí - Finska a Švédska.

Neutralita Finska se datuje ke vzniku státu v roce 1917. Švédové pak svou neutralitu pečlivě udržovali od počátku 19. století.

Jako rozbuška mezi obyvateli obou zemí pak zapůsobila prohlášení finských i švédských představitel, že by země přeci jen kvůli zajištění své bezpečnosti měly svou neutralitu jaksi "znovu posoudit". Diskuze o možném vstupu do NATO se zatím viditelněji rozhořela především ve Finsku.

"Finsko uvažuje o tom, že se vzdá své neutrální pozice," prohlásil opakovaně finský premiér Matti Vanhanen. Naposledy pak po zveřejnění průzkumu veřejného mínění mezi obyvateli před dvěma týdny. Ačkoliv jeho vládní kabinet by rád dovedl Finsko mezi členy NATO, právě průzkumy veřejného mínění ukazují, že obyvatelé o takovém kroku nechtějí ani slyšet.

V posledním zářijovém průzkumu se však proti vstupu do aliance ohradilo 63 procent dotázaných Finů s tím, že si přejí zachovat neutralitu své země. Jen 20 procent obyvatel se vstupem Finska do obranné aliance souhlasí a 17 procent dotázaných Finů není rozhodnuto.

Analýzu
Severní dimenze evropské bezpečnosti čtěte na portále natoaktual.cz ZDE

V podobném průzkumu, který udělala místní agentura FNB v červnu, se za vstup Finska do NATO vyslovilo jen 16 procent dotázaných. Proti bylo 65 procent respondentů. Podpora vládních záměrů tak mírně vzrostla. Za tři měsíce sice jen o nepatrná dvě procenta, ale v porovnání třeba s březnem letošního roku, kdy proti vstupu do jakékoliv aliance bylo 74 procent Finů, výrazně.

Kabinet premiéra Vanhanena proto několik týdnů připravuje strategický materiál o dlouhodobé obranné a bezpečnostní politice země. Dokument, pracovně nazvaný jako "Bílá kniha" chce vláda zveřejnit na jaře příštího roku.

Již nyní však, že v souvislosti s novými globálními hrozbami, jakými jsou zbraně hromadného ničení a především terorismus, "musí Finsko nutně vstoupit do Severoatlantické aliance nebo do obranných struktur Evropské unie". Dokument má přesvědčit veřejnost, že neutralita již dávno není řešením. O případném vstupu Finska do aliance má totiž podle vlády rozhodnout všeobecné referendum ještě před parlamentními volbami.

Podle expertů na bezpečnostní problematiku je za odmítavým postojem veřejnosti především nedůvěra. Ředitel finského Institutu mezinárodních vztahů Tapani Vaahtorant vidí problém v příliš zakořeněném pocitu neutrality a představy, že je lepší se "do ničeho nemíchat".

Jak uvedl na nedávném semináři věnovaném možnému členství severských zemí v

PŘÍLOHY

NATO, většina Finů je přesvědčena, že NATO je pouze prodlouženou rukou Spojených států, které mají v alianci hlavní slovo. S válkou v Iráku také počet odmítavých hlasů podle pravidelných průzkumů vzrostl. Se převzetím mise v Afghánistánu naopak podpora vstupu do aliance mírně vzrostla.

Představitelé země zatím marně upozorňují na příklady okolního Norska či Dánska, které v alianci jsou, nebo na pomalé opouštění pozic tradiční neutrality u Rakouska a Švýcarska. Neměli bychom zůstat stranou, zní nejčastěji z úst politiků, kteří se vstupem souhlasí.

Švédsko a Finsko podle analytiků svou neutralitu ztratily už v devadesátých letech se vstupem do Evropské unie. Navíc obě země spolupracují od roku 1994 i s NATO v rámci programu Partnerství pro mír a po založení Euroatlantické rady partnerství v roce 1997 se účastní také jejího jednání.

Navíc všeobecně platí za jakési prodloužené křídlo aliance na severu Evropy s výrazným vlivem na bezpečnostní stabilitu v Pobaltí a především ve vztahu aliance k Rusku.Takřka pravidelně vysílají obě země specializované vojenské kontingenty do mírových misí pod velením NATO a účastní se velkých aliančních manévrů. Obě země pak prosluly specializací na výcvik profesionálů v oblasti krizového managementu, který má nejvyšší úroveň ze všech evropských zemí.

"Na jedné straně základní změny ve východní Evropě vyústily ve skončení studené války, a na straně druhé došlo v západní Evropě v řadě oblastí k urychlení procesu integrace. Finsko i Švédsko byly nuceny velmi rychle vyhodnotit tento vývoj a rozhodnout, jakou pozici chtějí v nově vytvářené evropské bezpečnostní struktuře zaujímat," soudí expert na evropskou bezpečnostní politiku Jan Ondřejka z Vojenské akademie v Brně.

Samotná aliance by obě severské země ráda jako členy uvítala. Prohlášení vysokého představitele NATO v Bruselu Michaela Rühleho, do jehož působnosti patří politické plánování aliance, to jen potvrzuje. "Byli bychom rádi, ale Finsko se musí rozhodnout samo," konstatoval Rühle s tím, že členství by jednoznačně posílilo roli země v Evropě.