Sestry mají zkušenosti ze Švýcarska

Staré Město - Díky spolupráci s fakultní nemocnicí v Curychu mohlo dvacet zdravotních sester z nemocnice Na Františku postupně týden sloužit na tamní neurologické klinice. Posledním z projektů, který se rozhodli kolegové ze Švýcarska pomoci zrealizovat v nemocnici Na Františku, bylo zavedení ošetřovatelské dokumentace. Ta je vedle samozřejmé lékařské dokumentace běžná ve zdravotnictví všech vyspělých států.

Díky ní se lepší chování sester, odpovědnost vůči pacientovi a péče se tak dá i kontrolovat. Lépe se také organizuje čas.

Hlavní sestra Eva Karpíšková dodala, že ošetřovatelská dokumentace se skládá z anamnézy, plánu péče, jeho realizace, hodnocení a dalších dokumentů. "V případě sporu slouží také k ochraně sestry."

V rámci spolupráce se švýcarskou nemocnicí vzniklo i občanské sdružení Most k nemocnici Na Františku. Nemocnice z jeho sbírky získala například zvedací zařízení pro nemohoucí pacienty.

Pacient v českém zdravotnictví zatím není král
Když se zdravotní sestra Kateřina Formánková po týdnu vrátila ze Švýcarska zpátky do nemocnice Na Františku, začala se prý o pacienty více zajímat. Její přístup se stále liší od těch sester, které západní zdravotnictví na vlastní kůži nezažily. "V zahraničí personál pacientovi slouží. On je král. U nás to tak zatím bohužel není," popisuje Formánková základní nedostatek českého zdravotnictví.

Díky zkušenostem z curyšské nemocnice, kde stejně jako některé její kolegyně pracovala, se pacienti v nemocnici Na Františku dočkali alespoň nějakého zlepšení.
Sestry s nimi nyní tráví více času a povídají si. Zavedli totiž takzvanou ošetřovatelskou dokumentaci.
"Máme k pacientům blíže a více je známe. Každý z nich také ví, která sestra ho má na starost, a tak se na ni může obrátit," říká osmadvacetiletá sestřička. Bez dokumentace by prý takový přístup možný nebyl.
"Lékaři po nás stále něco chtěli a my neměly na pacienty čas. Teď musíme," tvrdí. Hlavní problém je podle ní stále v nízkém vzdělání sester.
[/ZAKL_TEXT]Kateřina Formánková měla to štěstí, že když se rozhodla stát se sestřičkou, byla již dospělá.
Na rozdíl od patnáctiletých slečen, které se přihlásí na "zdrávku" a nevědí, co je čeká.
"Vystudovala jsem gympl a pak jsem chtěla jít na medicínu. Tam mě ale nevzali, tak jsem šla alespoň na zdravotnickou nástavbu. Tehdy jsem se rozhodla, že medicínu už zkoušet nebudu a stanu se zdravotní sestrou," vypráví Formánková.
Vysoká škola ji ale přesto neminula, protože nyní se rozhodla studovat ošetřovatelství na 1. lékařské fakultě.
"Pomáhá mi to nejen v hlubších znalostech, ale i v poznávání širších souvislostí. Takové vzdělání našim sestrám většinou chybí."
Nikdy prý nechtěla odejít, snad jen kvůli penězům. To si také vyřešila po svém.
"Tady v nemocnici už o mně všichni vědí, že si jezdím přivydělávat do zahraničí. Třikrát jsem se starala o nějakou starší paní, jednou dokonce v Izraeli," vzpomíná Formánková.

Sestra z nemocnice Na Františku Kateřina Formánková prý po stáži pacientům více naslouchá. (20. března 2002)