Díky ní se lepší chování sester, odpovědnost vůči pacientovi a péče se tak dá i kontrolovat. Lépe se také organizuje čas.
Hlavní sestra Eva Karpíšková dodala, že ošetřovatelská dokumentace se skládá z anamnézy, plánu péče, jeho realizace, hodnocení a dalších dokumentů. "V případě sporu slouží také k ochraně sestry."
V rámci spolupráce se švýcarskou nemocnicí vzniklo i občanské sdružení Most k nemocnici Na Františku. Nemocnice z jeho sbírky získala například zvedací zařízení pro nemohoucí pacienty.
Pacient v českém zdravotnictví zatím není král
Když se zdravotní sestra Kateřina Formánková po týdnu vrátila ze Švýcarska zpátky do nemocnice Na Františku, začala se prý o pacienty více zajímat. Její přístup se stále liší od těch sester, které západní zdravotnictví na vlastní kůži nezažily. "V zahraničí personál pacientovi slouží. On je král. U nás to tak zatím bohužel není," popisuje Formánková základní nedostatek českého zdravotnictví.
Díky zkušenostem z curyšské nemocnice, kde stejně jako některé její kolegyně pracovala, se pacienti v nemocnici Na Františku dočkali alespoň nějakého zlepšení.
Sestry s nimi nyní tráví více času a povídají si. Zavedli totiž takzvanou ošetřovatelskou dokumentaci.
[/ZAKL_TEXT]Kateřina Formánková měla to štěstí, že když se rozhodla stát se sestřičkou, byla již dospělá.
Na rozdíl od patnáctiletých slečen, které se přihlásí na "zdrávku" a nevědí, co je čeká.
"Pomáhá mi to nejen v hlubších znalostech, ale i v poznávání širších souvislostí. Takové vzdělání našim sestrám většinou chybí."
Nikdy prý nechtěla odejít, snad jen kvůli penězům. To si také vyřešila po svém.
"Tady v nemocnici už o mně všichni vědí, že si jezdím přivydělávat do zahraničí. Třikrát jsem se starala o nějakou starší paní, jednou dokonce v Izraeli," vzpomíná Formánková.
Sestra z nemocnice Na Františku Kateřina Formánková prý po stáži pacientům více naslouchá. (20. března 2002) |