Jana Korandová zvítězila v kategorii výzkum a vzdělávání. Od roku 1991 je vrchní sestrou v Revmatologickém ústavu v Praze. - čtěte také Porota zvolila zdravotní sestry roku
V souvislosti v revmatem se asi většině lidí vybaví starší lidé. "To je ale mylná představa, nepatří sem jenom artrózy, které trápí seniory. Na našem oddělení se objevují převážně lidé s vážnými diagnózami," popisuje čtyřiapadesátiletá Korandová.
Revma je v revmatologii zakázané slovo
Označení "má revma" nemá podle ní mezi lékaři co dělat. Mezi revmatická onemocnění se řadí až dvě stě diagnóz. Některé nemoci postihují celý organismus včetně centrálního nervového systému a průběhem se podobají onkologickým onemocněním.
Revmatická onemocněníMezi revmatická onemocnění se řadí až dvě stě diagnóz. Kromě artrózy, která postihuje především seniory, sem patří mimo jiné nemoci, které postihují celý organismus včetně centrálního nervového systému. Ty se svým průběhem podobají onkologickým onemocněním, pacienti je i podobně prožívají. |
A stejně jako v onkologii i zde setkávají lékaři se smutnými osudy. Pacienti často umírají na následky "banálních" infekčních chorob, které se navíc mohou přenést na ošetřující personál. Korandová tak od jedné mladé pacientky dostala tuberkulózu.
Začínala od píky
Jana Korandová nastoupila po střední zdravotnické škole na interní kliniku, kde pracovala osmnáct let. K revmatologii se dostala náhodou, oslovili ji bývalí kolegové, jestli by nezkusila přijít na konkurz na místo vrchní sestry právě v Revmatologickém ústavu. "Sice jsem vyhrála, ale to těžší mě teprve čekalo. O oboru jsem věděla minimum," připouští žena.
Jana Korandová (54 let)Od roku 1991 je vrchní sestrou v Revmatologickému ústavu v Praze. V roce 1998 spoluorganizovala první několikadenní kurz pro sestry z oboru revmatologie, vyzvala k přednáškám také lékaře-revmatology. Vzdělávací aktivity zaměřila i na samotné pacienty. Začala pro ně pořádat pravidelné přednášky s cílem seznámit je s revmatickým onemocněním a naučit je s touto chorobou žít. V roce 1991 stála také u zrodu sdružení Revma Ligy v ČR. |
"V učebnicích pro mediky byly revmatologii věnovány třeba tři stránky, které se ale v praxi nedaly téměř využít," líčí Korandová. "Ale byli jsme na tom stejně všichni, ani pacienti nedostávali dostatečné informace o své nemoci," upozornila zdravotní sestra.
Přitom právě to je pro nemocné nesmírně důležité. "Vždyť když přijdete k lékaři s tím, že vás něco bolí, necítíte se ve své kůži, máte strach, v žádném případě si nebudete pamatovat všechny informace. Navíc se u nás setkáváme s mnoha diagnózami v tak odlišném stadiu, že je těžké generalizovat," zdůvodnila Korandová.
Během krátké doby se proto rozhodla tento stav změnit.
Přednášely jsme samy pro sebe
Brzy začali na oddělení tisknout informační letáky o revmatických onemocněních a pořádat pravidelné přednášky pro pacienty. "Lékaři přednášeli o diagnózách, já o správné životosprávě. Navzájem jsme se od sebe učili, teď už pomalu vidím svět očima revmatika. Vstoupím do místnosti, vidím, co by mu dělalo problém při chůzi, při sezení," jmenuje Jana Korandová.
Po republice se také v devadesátých letech začal rozšiřovat počet revmatologických center. "Vnutily jsme se na odborné kongresy, kde jsme začaly přednášet sestrám. I když je fakt, že to zpočátku bylo dost tristní. Na naše přednášky odešli lékaři ze sálu a my jsme přednášely samy pro sebe," vzpomíná teď už s úsměvem Korandová. Postupně se to ale začalo zlepšovat.
Pak se dostala na kongres Evropské ligy proti revmatismu (EULAR), poprvé do Amsterdamu v roce 1995. "Bylo to hrozně zajímavé především kvůli tomu, že oni podobné problémy řešili asi o dvacet let dříve a teď nám mohli pomoci," uvedla Korandová. Stala se viceprezidentkou Výkonného výboru zdravotníků nelékařů pro obor revmatologie EULAR.
"Moc se mi do toho nechtělo, ale říkala jsem si, že zkusím být takový prostředník mezi východem a západem," vzpomíná žena a dodává, že se jí to opravdu povedlo:
"Když jsme pořádali kurz pro sestřičky z Litvy a Estonska, byly zprvu nadšené, pak ale jejich nadšení ochladlo a mně došlo, že mluvíme o pomůckách pro revmatiky, které si oni nemůžou finančně v nemocnicích dovolit."
Přes noc připravila přednášku, jak alternativně a téměř bez nákladů podobné pomůcky připravit. A sklidila obrovský úspěch. Díky "evropské" funkci ji začali uznávat i lékaři u nás.
Revmatické choroby jsou stále podceňované
Od doby, kdy sestra Korandová v Revmatologickém ústavu nastoupila, se mnoho změnilo. Pacienti mají k dispozici lepší a dražší léčbu, jejich prognóza se výrazně zlepšila. "Pořád tady jsou ale velké rezervy, především z hlediska veřejnosti. O této nemoci nechtějí slyšet zaměstnavatelé, často ani rodina," popisuje zdravotnice.
Onemocnění má podle ní závažné psychosomatické důsledky. Lidé jsou unavení, necítí se dobře a neustále je provází bolest. Některé léky navíc s sebou přináší další obtíže, opuchlý obličej, vyrážky, padání vlasů.
"Není to optimistický obor, ale právě proto si musí člověk dělat nějakou radost každý den," je přesvědčená sestra. Když má říct nějaký pozitivní zážitek z praxe, jmenuje spoustu drobností. "K radosti mi stačí, když se něco podaří, pacient mi poděkuje za pomoc, pozdraví na ulici."
