Hlavní faktory, které přispívají k chudobě zemí
Celá léta se také opakovaně vypočítávají stejné nedostatky a opominutí: nedostatečná podpora rozvojových zemí ze strany průmyslově vyspělých států, trestuhodné zanedbávání zemědělství v zemích postižených hladomorem, zneužívání finanční pomoci zkorumpovanými vládci v takzvaném třetím světě a nedostatečný přístup jihoamerických, afrických a asijských výrobků na západní trhy, mimo jiné také, a to v neposlední řadě, na trhy Evropské unie.
Takřka nezmíněny naproti tomu zůstávají další faktory, které ztěžují odstraňování té nejhorší bídy přinejmenším stejnou měrou: občanské války, mocenské boje a diktátorské režimy, jejichž vládci se bezostyšně obohacují na úkor svých poddaných.
Na vrcholu žebříčku nejchudších jsou země s válečnými konflikty
Nikoliv náhodou zaujímají ve statistice zveřejněné k letošnímu Světovému dni výživy (16. října) prvních pět příček v seznamu nejchudších zemí světa opět Afghánistán, Haiti, Burundi a Mosambik v čele se Somálskem - tedy především země, které jsou dějištěm válečných konfliktů a v nichž jde o všechno možné, jen ne o blaho a prospěch obyvatel.
Afghánistán se například stal jedním z největších producentů drog na světě, zatímco jeho obyvatelstvo, týrané radikálním islámským hnutím Taliban, jde vstříc další hladové zimě.
Obě nejlidnatější země světa, Čína a Indie, si naopak vysloužily od FAO poměrně dobré vysvědčení. Ani to není náhoda. Tam, kde jsou politické poměry alespoň z větší části stabilní a ještě lépe navíc demokraticky zakotvené, dají se v boji proti hladu v budoucnu očekávat méně děsivé bilance.
