Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šestiletá Hromnice sedí na parapetu a začíná poznávat život

  11:17aktualizováno  11:17
Když se sen stane nesnesitelným pro jeho náhlou, palčivou neskutečnost, nastanou muka. Ať je vám pět nebo padesát, ať jste nevinné dítě nebo kriminálník. Právě taková muka zažívala šestiletá Hromnice, hrdinka prózy Evy Prchalové (1974). Text nazvaný Hromnice aneb Příběh tajemné stopařky předloni zvítězil v soutěži vyhlášené nakladatelstvím Albatros, kde nyní - s barevnými ilustracemi Zuzany Seye - také vyšel.

Obálka knihy Evy Prchalové Hromnice | foto: Albatros

Je to kniha, která čtenáře klame tělem i duší, která vtáhne, nakonec dojme a potěší až k slzám. Zpočátku máme pocit, že je určena více rodičům, těm líným tvorům, kteří si rádi přispí, zatímco jejich nenechavé děti pak sedí v osamění – jako Hromnice - na parapetu oken a jsou nuceni snít a vymýšlet si své světy. Vstup do světa malé Hromnice je pozvolný, neuspěchaný, snad místy rozvláčný, jako by byl spíše lyrickým vršením nostalgických obrázků z autorčina života.

O knize

Eva Prchalová: Hromnice aneb Případ tajemné stopařky

Ilustrovala Zuzana Seye. Albatros, Praha 2011, 104 stran, doporučená cena 249 korun. Pro čtenáře od sedmi let.

Zde přispěju vlastní osobní „aplikací“ této knihy: zatímco se totiž jako předčítající rodič díky textu v mysli okouzleně vracím do svého vlastního dětství, šestiletá Hromnice, o níž je celou knihu vyprávěno ve třetí osobě, snuje svoje představy s čím dál bláznivější fantazií. Při hlasitém předčítání příběhu tak dochází k nečekanému paradoxu: čtenář-rodič je snově ukolíbáván vzpomínkami a dítě, jemuž je z knihy předčítáno, propadá se vzrůstajícím vzrušením bouřlivým vysněným výpravám Hromnice. Co je to za výpravy? V něčem připomínají pohádkový svět H. Ch. Andersena či Ericha Kästnera – nepostrádají v sobě dětskou perspektivu vidění: mystiku tajemství, humor, nevýstřední jazyk a místy lehce didaktický důraz na smysl sdělovaného.

Z knihy Evy Prchalové Hromnice: text s ilustracemi Zuzany Seye

Z knihy Evy Prchalové Hromnice: text s ilustracemi Zuzany Seye

Kapitoly, v nichž se Hromnice stává divou stopařkou sledující z parapetu svůj reálný objekt ze šedivé ulice až k barevným světům neskutečna, se čtou jedním dechem. Současně s tím si však uvědomujeme i skrytou dětskou zranitelnost a bezmoc, z níž existuje jediný únik – právě a jen do světa představ. Šestiletou hrdinku zachytila navíc Eva Prchalová právě v momentě, kdy si tenkou hranici mezi vnitřním prožíváním a reálným pozorováním začíná uvědomovat. A kdy její maminka – snad neprozradíme moc – čeká miminko. S tím vším se Hromnice, malá intelektuálka komolící a karikující nevinně zmatnělý svět dospělých, musí vyrovnat. Nakonec si, v den svých narozenin, poradí po svém. A od této chvíle je s lyrickými obrázky humorně zrelativizované idyly dětství šlus. Ocitáme se, my předčitatelé i napnutí dětští posluchači, v hájemství dětského thrilleru, v napínavém světě žité úzkosti a beznaděje.

Z knihy Evy Prchalové Hromnice: text s ilustracemi Zuzany Seye

Z knihy Evy Prchalové Hromnice: text s ilustracemi Zuzany Seye

Eva Prchalová ke konci knihy mistrovsky vybalancovala právě tohle křehké rozpojení mezi vnímáním příběhu dospělým a dítětem. Aniž by příběh malé Hromnice přestal být vyprávěn dětskou optikou, stává se nad ním i dospělý hltavým čtenářem napínavého děje s tajemstvím, aktivním spoluúčastníkem děsivé noční můry, která se po všem hraní si na skutečnost stává přízračnou realitou.

Hromnice Evy Prchalové je dětskou knihou o životě, energickou a prožitou, knihou o malých i velkých ženách, o nástrahách, radostech i běsech. Je to próza v nejlepším slova smyslu poctivá, vyvážená, nehysterická, a přesto napínavá. Pro svou formální nenápadnost a neagresivnost jazyka se nejspíš nestane bestsellerem, ale pro ty, kteří si objeví, bude knihou, k níž se s radostí lze vracet. Knihou, z níž si nakonec děti odnesou kromě pocitu, že sen není žádný nedomrlý bratr skutečnosti, také vědomí, že jen o krok dál za představami je skutečnost, ta smysly otupující džungle reality. A že už proto není od věci zůstat co nejdéle zasněně „poučeným“ dítětem.

Autor:


Ondřej Vetchý: Kvůli filmu Po strništi bos jsem musel zhubnout a udělat si plešku





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)
ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata zápisníku "Minulý týden", který vychází...  celý článek

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.