Znamená to tedy, že asi existuje v pražském metru hodně úseků chodeb a schodů o nichž nikdo v reálném čase neví, co se na nich děje. Že to nebylo řešeno za komunistů, je pochopitelné. Že to není realizováno dnes, je ostudné a to nehovořím ani o nemožnosti videozáznamu ve smyčce. Jak by asi v metru dopadla modelová situace teroristického útoku v místě, kam není monitory vidět a zároveň nic zdokumentovat pro pozdější šetření. Myslím, že tento stav je ohrožováním bezpečnosti cestujících. Vždyť na každé benzínové pumpě jsme kamerováni, v každém supermarketu nás nahrávájí desítky kamer a nejde tady o životy. Jen v metru jakoby se ani nenacházeli lidé. Myslím, že tady dopravní podnik hrubě zanedbal své povinnosti. Náprava by měla přijít i za cenu zdražení jízdného, protože příští případné zanedbání by mohlo být mnohem vážnější. Další zarážející skutečností je, že se nikdo z odpovědných osob ani nikdo z novinářů a redaktorů televizí nepozastavil nad skutečností, že na eskalátorech seděli oni urostlí muži a pokuřovali. V metru je přece zákaz kouření. Vždyť v londýnském metru před lety právě odhozená cigareta do eskalátorů způsobila požár s desítkami udušených cestujících. Jaká činí pokuta za kouření v metru ? Jaká činí pokuta sezení na eskalátorech ? Kdo to kontroluje ? Jsem přesvědčen, že skutečnost
tohoto liknavého vztahu dopravního podniku ke kuřákům v metru je mnohem závažnější než jakýkoli rasově motivovaný čin, protože tady se pak mrtví počítají minimálně na desítky. Proč by nebylo možné pokutovat kuřáky v metru tisícikorunou nebo pětitisícikorunou nebo jiným vážným trestem ? Brání tomu něco ? Vadilo by to slušným a ohleduplným lidem ? Když se takto neptají ti, co za to berou plat, měli by alespoň ptát novináři.
- úterý 11. března 2003
