Podle zástupců totálně nasazených by měly vyplacením odškodného skončit veškeré nároky vůči německým firmám, bankám a pojišťovnám a neměly by následovat žádné další žaloby a soudní procesy.
Obhájce obětí Mel Weiss kritizoval nízkou částku pro odškodnění obětí nucených prací a řekl, že touto nabídkou si německá strana ve světě přivodila větší škody, než jaké si vůbec mohla představit. Jeho kolega Michael Hausfeld prohlásil, že Němci se projevili jako opravdoví noví skrblíci příštího tisíciletí.
Před příletem do Washingtonu na další kolo rozhovorů německá strana odmítla upřesnit svou představu o výši odškodnění, která je hlavním problémem již rok trvajícího jednání. Prohlásila však, že o sumě, kterou Německo nabídne, nebude možné smlouvat, buď bude přijata, nebo ne.
Weiss ještě před oznámením konečné částky sdělil, že advokáti na německou nabídku hned neodpovědí: "Bude nutná další schůzka, nejspíš v listopadu v Berlíně."
Ještě před skončením washingtonské schůzky se však ozývaly hlasy, které uváděly, že se německé společnosti rozhodly nabídnout obětem nuceného nasazení jako odškodnění celkem pět a půl miliardy dolarů. Tuto informaci sdělil německému rádiu mluvčí německých společností Wolfgang Gibowski.
Německá strana uvedla, že dá na odškodnění globální částku, která bude rozdělena jednotlivým státům nebo národním nadacím a organizacím zastupujícím postižené osoby. To je posun proti dosavadní neoficiální představě, podle níž by německé podniky zřídily fond, u něhož by jednotlivci a organizace mohli o odškodnění žádat.
Podle některých údajů jde o 2,4 milionu obětí, podle německé strany ale asi jen o 900.000 ještě žijících osob.
V České republice žije 7000 lidí podrobených otrocké práci a dále asi až 80.000 osob nasazených v Německu a stejný počet lidí, který pracoval pro nacisty za různého stupně přinucení na území Protektorátu Čech a Moravy.
