Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První týden v armádě. Vojenský výcvik očima dobrovolníka

  14:13aktualizováno  14:13
Na osmdesát mužů a žen od minulého týdne prochází intenzivním měsíc a půl dlouhým výcvikem ve Vyškově a připravují se na to stát se vojáky v aktivní záloze. Je mezi nimi i pětadvacetiletý Štěpán. Absolvent univerzit v USA a ve Velké Británii, podnikatel a nyní tedy vojín. Ve speciálním seriálu každý týden svým pohledem přiblíží, jak armádu a výcvik vnímá. „První týden jsme strávili většinou na učebnách,“ říká.

Armádní výcvik (ilustrační snímek) | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

V pondělí 25. července v 7:00 jsem nastoupil na Velitelství výcviku - Vojenská akademie Vyškov (alias „Vyšpoint“ pro nás zasvěcené) k šestitýdennímu kurzu základní přípravy a jsem na cestě k tomu stát se hrdinou - stát se vojákem (jak se zpívá v Noci na Karlštejně). Přesněji řečeno, jsem na cestě stát se vojákem v aktivní záloze.

Aktivní záloha

Současný systém Aktivní zálohy začal vznikat v roce 1999, kdy tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý povolal záložáky na první dobrovolná vojenská cvičení. Z účastníků dobrovolných cvičení postupně vznikala jádra útvarů Aktivní zálohy.

Ty začaly být soustavně budovány až od roku 2002. V jednotlivých krajích pak vznikly v roce 2004 krajské pěší roty, které jsou určeny zejména k pomáhání při živelných pohromách a ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích. Kromě toho jsou postupně zakládány specializované útvary Aktivní zálohy jako tanková rota, ženijní rota, útvar speciálních sil.

Zájemci o členství v aktivních zálohách musí být bezúhonní, splnit zdravotní prohlídku a psychotesty. Lidé bez základní vojenské služby musí projít šestitýdenním vojenským výcvikem. Do aktivních záloh mohou vstoupit lidé od 18 do 57 let, smlouvy jsou podepisovány na tři roky. Nyní aktivní zálohy cvičí 21 dnů v roce, od července, kdy začala platit nová legislativa, se cvičení prodlouží o týden.

Rozhodnutí vstoupit do armády jsem musel před svým okolím často bránit. Zejména mí čeští známí občas pochybovali o mém úsudku, ba dokonce o mém duševním zdraví (psychotesty jsem úspěšně prošel), když jsem jim záměr vstoupit do armády oznámil. Proto hned na úvod vyvrátím některé nepravdy, které si lidé běžně s armádou spojují.

Stereotypy už dávno neplatí

- V armádě je šikana. Bývávalo před 20 lety. Připomínám, že je rok 2016, v armádě jsou již pouze ti, kdo tam být skutečně chtějí. Nečekejte dělení na mazáky a zobáky ani žádné rituály, na které vzpomínají naši otcové.

Všichni spolu vycházejí a jsou na sebe hodní, všichni jsou motivovaní a jsou tam dobrovolně. Vzájemně si pomůžeme. Chceme uspět jako jednotka. Kdybych viděl šikanu, budu první, kdo ji nahlásí.

- V armádě je buzerace. Posloucháte rozkazy, ano. Občas si vás instruktoři někde odloží a čekáte. Pak spěcháte, abyste zase čekali. Chodíte na záchod, když velitel dá přestávku a ne kdykoli chcete (a máte na to pět minut).

Ale to k armádě patří. Neběháte pro nic za nic od rána do večera a podlahu kartáčkem na zuby čistit taky nebudete.

- Armáda je jen pro chlapy. Z necelých osdesáti lidí máme asi deset žen (jenom, bohužel). Ujišťuji vás, že jsou všechny normální (tedy mainstream). Mají nižší limity na fyzické testy a nemusí se „ostříhat dohola“, ale jinak jsou na ně kladeny stejné nároky a mají v armádě své místo (na rozdíl od Karlštejna).

- V armádě jsou všichni „gumy“ (Obecně se takto dříve říkalo vojákům z povolání - pozn. red.). Odhadem alespoň polovina naší čety má vysokoškolské vzdělání nebo právě studuje, a to ne zrovna na lehkých školách. V našich řadách najdete učitele matematiky z gymnázia, co vystudoval Matfyz, právníka, jaderného fyzika s praxí z CERNu, agro-ekoložku, studentku policejní akademie angažovanou v liberálním think-tanku, designéra inteligentních budov z ČVUT a další podobné borce. I ti, kdo VŠ nevystudovali, mají rozhodně všech pět pohromadě a rád se s nimi bavím.

Mimochodem, pro zkrácení dlouhé chvíle při čekání jsem hodil do placu dva hlavolamy. Spolubojovníci se jich pobaveně chopili, zamysleli se a někteří je vyřešili. Jednoduché rozhodně nebyly.

Takže závěr: nepotkal jsem jediného člověka, který by splňoval definici gumy. Naopak, jsem ze skladby lidí nadšený, překonala má očekávání.

A ještě k té „buzeraci“...

Toto je kompletní seznam věcí, co se po vás chce:

- Ráno být oholen (lidé, co se na to vykašlali, dostali po nástupu 10 minut na to odběhnout na ubikaci se v rychlosti oškrabat, au)

- Mít čisté boty

- Být řádně ustrojen (mít zapnuté knoflíky, kapsy, utažený pásek, u sebe přesně ty věci, které vám instruktoři řekli, že máte mít)

- Nastoupit a srovnat se do tvaru včas

- Držet zobák při přesunech a zaměstnáních (tedy činnostech), pokud nejste tázáni

- Dodržovat protokol (štábní kulturu - pozn. red.), například: „Pane rotmistře, vojín Novák, dovolte mi s Vámi promluvit!“ Načež se obvykle ozvalo: „Mluvte!“ Teď řeknete úplně normálně, co chcete (a snažíte se negestikulovat, dělá mi to problém). Dostanete odpověď. Hotovo.

- Na „vpravo v bok“ se otočit doprava, na „pozor“ se postavit do pozoru, a tak dále...

- Přesuny a venkovní aktivity jsou formálnější, držíte se striktně protokolu. Výuka na učebnách však probíhá v uvolněnějším duchu, takže se dočkáte i nejednoho komického momentu. Instruktoři vás navíc povzbuzují k tomu klást dotazy. „Žádný dotaz není blbý,“ nabádali nás, takže jsme byli svědky i pár skutečně vtipných. Hlášek od instruktorů i mých druhů ve zbrani jsem za týden posbíral na dvě stránky.

Obecně platí, že nikdy na vás nikdo nebude nepříjemný, když děláte, co máte, nebo když jste se něco ještě neučili. Naše četa je ukázněná. Během výkladu v učebně se nebaví a poslouchá, chápe věci, je všude vždy nastoupená včas, nekecá při přesunech, takže vše probíhá v klidu.

Šest týdnů výcviku

Kurz základní přípravy Aktivních záloh je stejný jako první dobrovolné cvičení, které armáda připravuje na říjen. V novodobé historii armády bude díky novým branným zákonům takovou malou revolucí. Ti, kteří už nezažili povinnou vojnu, dostanou včetně žen možnost absolvovat šestitýdenní vojenský výcvik a stát se armádním záložníkem.

Za pouhý červenec se na dobrovolné cvičení přihlásilo 543 zájemců - 407 lidí chce vstoupit do aktivních záloh. Pro srovnání na sousedním Slovensku, kde trvala kampaň na podporu záloh půl roku, se na dobrovolé cvičení přihlásilo 129 zájemců a nakonec nastoupilo 37 lidí.

Po skončení dobrovolného cvičení se absolvent stává vojákem v záloze. Na vlastní žádost pak může být nasazen například k odstraňování následků živelních pohrom. Pokud by byl ohrožen stát nebo vyhlášen válečný stav, pak by vojáci v záloze byli v případě mobilizace povoláváni prioritně.

Pokud něco totálně zvořete poté, co to máte umět, hrozí „pedagogický výbuch“, jak to jeden instruktor metaforicky pojmenoval. Ale jinak ne. Instruktoři vám nenadávají a nikdy vás neponižují.

Rozvrh příjemně překvapil

Původně jsem počítal s tím, že budu zůstávat na víkendy a mentálně se připravil na šest týdnů v kasárnách. Nicméně hned na úvod nás čekalo příjemné (alespoň pro mě) překvapení.

Místo předpokládaných pondělí až čtvrtek 7:00 až 17:00 a pátek 7:00 až 13:30, jak to bývávalo, změnili v návaznosti na nový zákon platný od 1. července náš rozvrh. Jedeme nepřetržitý výcvik pondělí až čtvrtek. Pondělí 7:00 až 22:00, úterý a středa 5:00 až 22:00, čtvrtek 5:00 až 16:00. To znamená dvě věci: ráno a večer je chládek, takže se v součtu paříte méně hodin, a den volna navíc! Mohu tedy každý víkend regenerovat v některé z pražských kaváren, kde se rodí i tento příspěvek.

Co přesně tam děláme?

Armáda má svůj řád. Vždy vám je řečeno, kde, kdy a v jaké ústroji máte být, co máte mít s sebou. Například ráno v 5:10 si nastoupíte ve sportovním do pochodového tvaru před ubikaci. V 5:15 vás vyzvednou velitelé.

Trochu se protáhnete, vrátíte se převléci (když se poštěstí, vyjedete do osmého patra výtahem, jinak si to pro nedostatek času vyběhnete, máte 10 minut). Předepsaná standardní výstroj jsou kanady, kalhoty a blůza 95, malý batoh, takže se během dne trochu paříte. Ale potem smrdí všichni, takže je vám to tak nějak stejně jedno. Načež odpochodujete na snídani (alias „odběr stravy“).

Strava je „kaloricky výživná, chutí nevábná“, jak to charakterizoval kapitán - velitel roty. Popravdě mi zatím docela chutná. Je jí skutečně přehršel, takže často ani nesním všechno: ráno třeba rohlíky, anglická slanina, tavený sýr, máslo, k obědu klobása a fazole. Ráno ještě nafasujete několik tatranek.

Online rozhovor: Máme už 400 zájemců o dobrovolné cvičení

Strava je tedy hodně procesovaná, čerstvého ovoce a zeleniny je na můj vkus poskrovnu, takže večer akorát doplňuji armádní dietu tabletkou multivitamínu.

Jídlo „vdechnete“, jak to instruktoři nazývají, a poté se seřadíte venku, někam zase odpochodujete (levá, pravá, levá - nepřemýšlíte nad ničím jiným) nebo odklušete (když jste pozdě, vyžerte si to) a někde něco „šolicháte“.

První týden jsme strávili většinu času na učebnách. Tolik teorie by člověk možná na armádním výcviku nečekal. Takže největší výzvou první týden bylo neusnout při výkladu o tom, co dělat v případě, když na mě spadne atomovka (paty směrem k výbuchu - teď už to vím).

Autor:


Témata: BMI, NATO




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.