Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Unie separatistů? Ke Skotsku se upírají oči Katalánců, Vlámů i Basků

  17:23aktualizováno  17:23
Už za pár dní Skotové rozhodnou o svém osudu. Jejich referendum o nezávislosti budou 18. září pozorně sledovat i další regiony. Hlavně Katalánsko. Jak na tom jsou tradiční bašty separatismu v Evropské unii? Kde tyto vášně doutnají, anebo naopak utichají? A jaké jsou hranice práva na sebeurčení?

Dudák a pouliční muzikant David Whitney z Aberdeenu ve Skotsku, hraje kousek od britského parlamentu v Londýně. (10. září 2014) | foto: Reuters

Možná jsme blízko historické chvíle. Tedy okamžiku, kdy by v Evropě mohl vzniknout nový stát. Už brzy o tom rozhodnou Skotové v referendu o nezávislosti. Vypadá to na dramatický finiš, jelikož separatisté se v průzkumech dotáhli na zastánce setrvání v Británii a v jednom průzkumu veřejného mínění je předstihli.

Skotská volba

Skotsko proto sleduje celý svět. A některé regiony tak činí pozorněji než jiné. Jde o oblasti, v nichž se též objevují touhy po vlastním státě. Najdeme jich celou řadu, i když zůstaneme jen na území EU. Katalánsko, Baskicko, Benátsko, Vlámsko, Korsika... Je jich samozřejmě více, v těch zmíněných však zní (či donedávna ještě znělo) volání po nezávislosti hlasitěji.

Mají však tyto regiony šanci vytvořit suverénní státy? Kromě jiného totiž nutně narazí na problém v podobě mezinárodního uznání. A to jsou vody, jež ani zdaleka nejsou čiré. „Právo na sebeurčení“ je sice zakotveno v Chartě OSN, ale uznání suverenity nezaručuje. A doby dekolonizace, kdy se rodila řada nových zemí, jsou ty tam.

„Státy jsou dnes tradičně spíše proti odtrhávání regionů a neexistuje mezinárodně uznané právo na odštěpení. Země, jež mají liberálnější či dynamičtější přístup ke klasickému mezinárodnímu právu, nicméně postupně vyvíjejí výjimky,“ přiblížil Steven Blockmans, analytik bruselského think tanku Centre for European Policy Studies.

Kosovský precedent

Tyto země (většinou ze Západu) dle něj připouštějí možnost odtržení regionu od mateřské země třeba tehdy, je-li vnitřně kolonizován. Tedy pokud jedna část obyvatelstva či centrální vláda tento region „vykořisťuje“ ve prospěch jiné oblasti či systematicky porušuje lidská práva tamních obyvatel.

Fotogalerie

„Existuje pro to několik historických příkladů. Z čerstvější historie třeba Kosovo,“ připomíná Blockmans. Status této země přesto není dosud vyřešen. Uznalo ji asi sto států. Další tak odmítají učinit, například Rusko či Čína. Dost často jde o země, jež se bojí precedentu, který by mohly chtít využit separatistické regiony u nich doma.

Nejasnosti kolem uznání suverenity státu vznikají pochopitelně zejména při jednostranném vyhlášení nezávislosti. Nikoliv v případě, kdy se země na rozdělení dohodne, což byl třeba i případ Československa. Svým způsobem podobně je na tom nyní i Skotsko, které dostalo k referendu souhlas z Londýna. „Detaily by ještě musely být dořešeny, ale v principu je mezi nimi dohoda a v rámci mezinárodního práva by s uznáním neměl být problém,“ říká Blockmans.

Katalánsko, kde separatismus doutná z regionů EU po Skotsku nejsilněji, je opačný případ. Madrid plánované referendum Katalánců označil za protiústavní a stejně by se zachoval i v případě odtržení regionu. „Je velmi nepravděpodobné, že by další státy Katalánsko uznaly,“ uzavřel Blockmans.

V jakých koutech Evropy tedy nyní hoří separatistické touhy?

1Severní Irsko

Letitou touhou republikánů odtrhnout se od Británie a připojit se k Irské republice je země pověstná. Nacionalismus, smíchaný navíc s náboženskými rozpory mezi katolíky a protestanty, se táhne od počátků svazku s Londýnem. Když v roce 1922 vzniklo na jihu svobodné Irsko, sever (s většinovými protestanty) chtěl zůstat v Británii.

Irská trikolora na hřbitově v Belfastu (18. srpna 2014)

S tím se nesmířili republikáni v čele s Irskou republikánskou armádou (IRA) a Severní Irsko se léta potýkalo s násilím. Utlumila ho až Velkopáteční dohoda z roku 1998. Ta referendum o odtržení od Británie umožňuje, ale nejspíš se hned tak konat nebude, i když vládní strana Sinn Féin o něm uvažuje. Irové si ovšem nyní cení křehkého smíru a většina nechce opouštět Británii.

Letošní průzkum BBC ukázal, že jen 17 procent obyvatel se chce odtrhnout. Otázka je, jak by na ně zapůsobilo případné odtržení Skotska. Země má jistou autonomii a od roku 1973 parlament.

2Skotsko

Pětimilionová země na severu Británie má k nezávislosti nejblíže. Skotové o ní rozhodnou 18. září v referendu posvěceném Londýnem. Situace se v posledních dnech zdramatizovala a zastánci nezávislosti se v průzkumech dotáhli na unionisty, v jednom je i předběhli.

Shromáždnění na podporu skotské nezávislosti v Edinburghu (září 2013)

Pokud Skotové zvolí odtržení, nový stát by vznikl v březnu 2016. Do té doby by musel Edinburgh s britskou vládou dohodnout řadu otázek – budoucí měnu, rozdělení státního dluhu, zásoby ropy a plynu v Severním moři či budoucnost jaderných ponorek, jež mají základnu ve Skotsku.

Skotsko je součástí Británie přes 300 let. Edinburgh už má určitou autonomii a od konce 90. let i vlastní parlament.

3Vlámsko

Jde spíše o potenciální separatistický region v rámci Belgie. Holandsky hovořící Vlámové chtějí zejména více autonomie a odlišit se od převážně frankofonního Valonska.

Nad Antverpami vlaje vedle belgické vlajky i vlajka vlámská (15. října 2012)

Přesto tento region za zmínku stojí, protože separatistická Nová vlámská aliance je od květnových voleb nejsilnější stranou v Belgii. A ta má nezávislost Vlámska ve svém politickém manifestu. Na druhou stranu, ve volbách zvítězila spíše díky populárnímu (či populistickému) vedení partaje a protiimigrantské politice než touze Vlámů po absolutní nezávislosti.

Úplnou samostatnost podporuje jen asi 10 procent obyvatel tohoto belgického regionu. „Nová vlámská aliance nicméně situaci ve Skotsku dozajista pozorně sleduje,“ říká analytik Steven Blockmans.

4Severní Itálie a Benátsko

Hlasy volající po samostatnosti se roky ozývají i ze severu Itálie, kde tuto otázku rozdmýchávala hlavně Liga severu, jež vznikla na začátku 90. let. Strana argumentuje tím, že bohatý sever finančně dotuje chudší jih země. Pro sever také začala hojně používat označení „Padánie“. Liga severu, která horuje proti imigrantům, má však (prozatím) svou slávu za sebou. Kulminovala v letech 1996 až 2008.

Policista na snímku z roku 1997 šplhá na benátskou Kampanelu, kde vlaje vlajka...

Nicméně od té doby upadá (loni získala ve volbách jen čtyři procenta hlasů) a s ní mizí i sen o nezávislém severu Itálie, jejž by Řím stejně neuznal. O něco silnější pozici si Liga severu uchovává v Benátsku, kde přežívá vlastní touha po nezávislosti.

Tamní separatisté, kteří se hlásí k odkazu Benátské republiky, dokonce uspořádali na jaře telefonické a internetové referendum, v němž dle nich hlasovalo pro odtržení 89 procent voličů. Podle italské ústavy jsou však podobné plebiscity o odtržení částí země neplatné.

5Korsika

Součástí Francie je od 18. století. Za sebou má čtyři desetiletí násilného boje za nezávislost, který vedou různé polovojenské organizace včetně Fronty národního osvobození Korsiky.

Korsičtí separatisté na snímku z roku 1999.

Ty se začaly ozývat zhruba v 70. letech 20. století, zorganizovaly tisíce atentátů. Fronta národního osvobození Korsiky nedávno vyhlásila konec boje. Korsičané podporují spíše větší autonomii než nezávislost, byť v referendu organizovaném francouzskou vládou v roce 2003 velmi těsně odmítli i ji. Téma je však na ostrově stále živé.

6Baskicko

Širokou autonomii získalo v 70. letech minulého století. Baskicko má vlastní parlament, policii, rozhoduje si o školství či vybírá daně. Touha po samostatnosti se opírá hlavně o odlišnou identitu a jazyk. Tamní parlament žádá referendum o nezávislosti už léta, Madrid ho však odmítá.

Nový klid zbraní ohlásili tři ozbrojenci ETA maskovaní kuklami (5. září 2010)

Baskická otázka je ve Španělsku citlivější než ta katalánská kvůli letitému působení separatistů z ETA. Jejich padesátiletý boj za nezávislost si vyžádal na 800 obětí. ETA vyhlásila příměří před dvěma roky, ale stále není dořešeno její odzbrojení.

Baskicko nyní sleduje vývoj ve Skotsku i v Katalánsku. Pokud by se Katalánsko rozhodlo odtrhnout, znamenalo by to pro baskické separatisty asi novou vzpruhu. Madrid však bude v jejich případě (hlavně kvůli násilnému boji ETA) méně ochotný k ústupkům než v Katalánsku.

7Katalánsko

Je součástí Španělska od 15. století, od roku 1931 má poměrně velkou autonomii (s výjimkou Frankova režimu). Až donedávna mnoho Katalánců samostatnost nechtělo, pozměnila to však finanční krize, jež na zemi těžce dolehla. Nyní je z regionů EU asi nejvíce nakloněno separatistickým myšlenkám, hned po Skotsku. Řada Katalánců má pocit, že dotuje chudší regiony na jihu.

Katalánci hlasitě volají po nezávislosti na Španělsku (11. září 2012).

Katalánsko je nejbohatší španělský region s centrem v Barceloně. Místní vláda plánuje referendum o nezávislosti na listopad. Madrid ho však označil za ilegální a je otázkou, zda se bude konat. Katalánsko se potýká se skandálem jednoho ze svých politických vůdců a dříve než plebiscit tam mohou být volby.

Pokud by se referendum opravdu konalo, ani pak není jisté, co bude následovat. Obyvatelé jsou rozděleni zhruba půl na půl. Pokud by se přiklonili k samostatnosti, místní lídr Artur Mas by to mohl využít jako taktickou zbraň k většímu tlaku na Madrid kvůli ústupkům ohledně daní či přerozdělení financí jednotlivým španělským regionům.

Tradiční bašty separatismu v Evropské unii






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.