Novou koalici tvoří tři vlámské strany - separatistická Nová vlámská aliance (NV-A), křesťanští demokraté (CD&V) a liberální OpenVLD - a Michelovo Reformní hnutí (MR). Středopravý kabinet vede 38letý šéf valonských liberálů Charles Michel, který je nejmladším premiérem země od roku 1840.
Premiérův tým si před nástupem do funkcí vytyčil za jeden z hlavních cílů snížit státní výdaje a zvýšit věkovou hranici důchodů ze 65 na 67 let do roku 2030. Země by podle Michela měla do konce funkčního období jeho vlády dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a začít snižovat státní dluh.
Koalice se dohodla rovněž na omezení výdajů na sociální a zdravotní služby a hodlá mimo jiné přimět dlouhodobě nezaměstnané k vykonávání veřejně prospěšných prací.
Kromě účasti vlámských nacionalistů a mladého věku premiéra je vláda na poměry posledních tří desetiletí výjimečná tím, že v ní poprvé od roku 1988 nezasednou socialisté a po více než půlstoletí v ní působí pouze jedna strana reprezentující francouzsky mluvící část populace jazykově rozdělené země.
Některá belgická média vyjádřila podle agentury Reuters pochybnosti o fungování vlády vedené francouzsky mluvícím premiérem, když v parlamentu zasedá 65 holandsky mluvících vlámských poslanců a jen 20 valonských. Koalice si proto v médiích vysloužila již před nástupcem vlády do funkce přezdívku „kamikaze“.
Belgie v posledních letech proslula obtížemi, s nimiž vznikají zdejší koaliční kabinety. Předchozí vláda socialistického premiéra Elia di Rupa byla po volbách sestavována 541 dní, což je považováno za světový rekord.
