Oba prožili dětství v době prezidenta Masaryka. "Zpívávali jsme 'tatíčku starý náš, šedivou hlavu máš, dokud ty jsi mezi námi, bude vždycky dobře s námi'. A národ ho skutečně miloval," říká Zdeněk Matras.
Anna Pižlová prezidenta Osvoboditele, jak byl tehdy titulován, dokonce viděla ve Stromovce při projížďce na koni. "Vážila jsme si ho. Taky jsem o něm zpívala písničku ve škole," říká Pižlová.
Celým životem je provázelo deset prezidentů. Od Tomáše Masaryka po Václava Klause. V pátek a v sobotu mohou poprvé v životě zvolit přímo jedenáctého.
Jak vzpomínáte na svého prvního prezidenta?
Zdeněk Matras: Tomáše Garrigua Masaryka jsme měli rádi, to byl tatíček Masaryk. Nikdo u nás v republice neměl takový kredit jako prezident Masaryk. Osobně jsem ho nezažil, jen v tisku, rozhlase, ve filmu.
Anna Pižlová: Mně se vybaví, že jsem ho viděla párkrát ve Stromovce na koni. A pak když zemřel, tak jsme byli na pražských Cibulkách a čekali jsme na vlak do Lán, až ho povezou na lafetě. Vážila jsme si ho.
Jak jste hodnotili jeho nástupce?
AP: Edvard Beneš nebyl špatný.
ZM: Byla to tragická postava, člověk dvou tváří. Ale situace, ve kterých musel rozhodovat a záleželo jen na něm jako na vrchním veliteli armády, to bylo příšerné. Nakonec to vyřešil, jak to považoval za nejvhodnější. V roce 1938 zvolil celkem rozumně, dát rozkaz k válce byla úžasná odpovědnost. Uvědomil si, že když rozkaz vydá, Němci republiku zničí. Před tím, co vykonal v zahraničí, klobouk dolů.
Jestliže byl Beneš podle vás tragickou postavou, jak byste označil Háchu?
ZM: Hácha byl velmi tragickou postavou. Byl to právník, který viděl, že se jedná protiprávně. Vzal úřad prezidenta i když viděl, že to není správně. Dějiny se na něj dívají jako na zrádce, ale Hácha byl prezident, který byl ve spojení s generálem Eliášem zastřeleným Němci za odboj, a Hácha pokračoval dál, byl ve spojení s Londýnem.
A návrat Beneše...
ZM: Potvrdil, že byl tragickou postavou. Když nás západní mocnosti zradily, chtěl se upnout na Sovětský svaz, ale jeho snahu o demokratické vládnutí mu komunisté zatrhli. V únoru 48 neměl šanci se zachovat jinak, ozbrojení milicionáři na ulicích jen čekali, až dostanou příkaz a byla by z toho občanská válka, Beneš byl postaven před hotovou věc.
Pamětníci 10 prezidentůAnna Pižlová (*1924) Pochází ze slovenské Oravy, v Čechách žije od osmi let. Za války byla zaměstnaná jako chůva dětí, později u sedláka, dlouho pracovala v domácnosti nebo jako tkadlena v hlineckém Plyšanu. V Domově seniorů v Hlinsku žije půldruhého roku. Zdeněk Matras (*1923) Narozen ve Skutči, ale v Hlinsku žije už dlouho. Byl učitelem matematiky, ale někdy i češtiny, dějepisu či zeměpisu na základních školách. A to od roku 1942 do roku 1985, s výjimkou totálního nasazení, vojny a práce v samosprávě. |
Tak se otevřela cesta na Hrad Klementu Gotwaldovi. Jak se vám zamlouval?
AP: To už jsem byla vdaná, pamatuji si jeho proslov, když jsem ležela po porodu, ale víc si nepamatuji.
ZM: Gottwald proslul už za první republiky výrokem, že půjde vládě po krku. A v roce 48 jednal z pozice síly. Gottwald byl ve vleku Stalina a dokonce prohlásil, že si chodí do Moskvy pro rozumy, neboli rozkazy. Nebyl tragickou, ale hroznou postavou.
Platí to i o Zápotockém?
ZM: Nejvíc mi utkvělo v paměti, že když se objevily obavy z měnové reformy, Zápotocký předstoupil před mikrofon a prohlásil, že měnová reforma nebude. A druhý den byla ohlášena. Celá vláda to věděla, zatím si vyměnili koruny v lepším kurzu, my ostatní v kurzu jedna ku padesáti. V paměti zůstane Zápotocký jako lhář.
AP: Říkali o něm, že je to dělnický prezident, ale já nevím, jestli to byla pravda. Ale pro mě měnová reforma nebyla bolestivá, my jsme doma měli jen pár korun.
Po Novotném přišel Ludvík Svoboda...
ZM: To byla zvláštní postava. Byl to hrdina, od Buzuluku vedl československou vojenskou jednotku přes Duklu až do konce války. Když ho jmenovali prezidentem, přijal jsem to s povděkem. Jako prezident se mi celkem zamlouval. Když přišly srpnové události, vláda i s prezidentem podepsali moskevský protokol a František Kriegel ho podepsat odmítl, chtěli si ho tam Rusové nechat. A Svoboda na to reagoval, že bez Kriegla neodjede. To se mi líbilo. Nakonec si proti němu něco našli a odvolali ho. Ludvík Svoboda byl sympatický voják, který držel slovo. I když někdy musel ustupovat.
AP: To byl člověk opravdu na místě. Něco si prožil, něco věděl, jako prezident se mi opravdu moc líbil.
Po něm se stal prezidentem Slovák Gustáv Husák, to se vám jako dívce z Oravy možná líbilo?
AP: Ani moc ne. Na toho jsem neměla už vůbec čas, nějak jsem ho nevnímala.
ZM: Husák byl ambiciózní člověk původem nacionalista, po propuštění z vězení pracoval v politice dál a snažil se dostat do prezidentské funkce. V ní si počínal ve smyslu direktiv. Mně byl nesympatický.
Uvolnil cestu Václavu Havlovi. S ním jste byli spokojení?
ZM: Václav Havel je sympatická postava. Razil zásadu pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, což je krásná věta, ale nakonec se to zvrhlo. I když jsem si ho opravdu vážil, vyčítám mu dvě věci. Především, že pojal amnestii příliš široce. A za druhé, že říkal, nejsme jako oni. To byla chyba. Teď se už komunistů nezbavíme.
AP: Byl to prezident, tak jsem ho tak brala, ale jinak se mi líbil, když mluvil. Byla jsem obyčejná ženská, do politiky jsem se nemíchala.
Jaké dojmy jste si odnesli z prezidentování Václava Klause?
AP: Zprávy nesleduji, to už musí být, když si je poslechnu. Zaujal mě, že chodil lyžovat na hory.
ZM: Václav Klaus je zásadový člověk, ale některé jeho názory se mi nezamlouvají. Vadí mi i jeho amnestie. Vadila mi už Havlova, ale Klausova ještě víc. Ale vinu bych dal i justici, případy, kdy se prošustrovaly stovky miliard zůstanou nepotrestány.
Půjdete volit?
AP: Volit půjdu, ještě se rozmýšlím koho.
ZM: V minulých letech jsem vždycky šel k volbám, ale letos poprvé nepůjdu. Protože tahle předvolební kampaň je úplná fraška, úplný paskvil. Ať mluví ten nebo onen, všichni se vynášejí a nakonec darmo mluvit.
