První pohled na věc: Jeho největším argumentem je právě onen nápis na krabičce, který bere dech. Vědci prokázali se stejnou jistotou, jako že světlo urazí cestu od Slunce k Zemi za osm minut a dvanáct vteřin, že kouření přispívá ke vzniku rakoviny. Poměrně dost kuřáků čeká mučivá smrt pomalým udušením. Cigarety jsou ovšem dobré - a návykové. Člověk je třtina ve větru se klátící a nemá schopnost představit si ve dvaceti letech tu hrůzu pomalého umírání.
Není v silách současných států kouření zakázat tak, jako zakazují jiné lehké drogy. Je ovšem v jejich silách vytvořit prostředí, v němž si kuřák nebude připadat jako mistr (mistryně) světa, nýbrž jako někdo, kdo se chová společensky nepřístojně. K tomu samozřejmě patří vyloučit cigarety zcela z onoho duhového a svěžího světa reklamy, v němž jsou lidé krásní a prasata vymydlená.
Druhý pohled: Člověk je sice tvor slabý, ale svobodný a na této zemi svrchovaný. Má svobodu podnikat s čím chce, jíst, co chce, a pít, co chce. Informace o tom, že tabákové výrobky způsobují rakovinu, jsou nejen na krabičce, ale je to snad ta nejdostupnější informace na světě.
Nesvéprávné děti chrání zákon. Proč by se dospělý člověk nesměl rozhodnout, zda podstoupí riziko rakoviny, nebo ne? Lidé sjíždějí Mount Everest na lyžích, skáčou střemhlav z letadel, buší do sebe v ringu, stačí vlastně jen jízda autem po dálnici. To všechno je nebezpečné a může přivodit smrt.
Ale lidé jsou úplně volní. Výrobce automobilů, padáků a boxerských rukavic není omezován v reklamě, proč tedy výrobce dutinek naplněných tabákem? Ať všichni za své peníze oslovují zákazníky, ti ať se rozhodnou.
Postoj pro i proti by měl zastánce a odpůrce, byl by však důstojný. Postoj našich zákonodárců říká: Jen si umírejte dál, ale neříkejte, že my jsme vás včas nevarovali, milé děti.
