Zdá se trochu opožděné pokoušet se skoro dvacet let po revoluci zakázat komunisty. Přesto Senát došel k tomu, že existují důvodná podezření, že KSČM porušuje českou ústavu a zákony. A tak se pravděpodobně - až na návrh vlády - bude otázkou, zda KSČM není protiústavní, zabývat Nejvyšší správní soud.
Pokus zakázat komunisty v roce 2008 se zdá být trochu dětinským gestem, ale Senát na něj má nesporně právo. Je však opravdu škoda, že se při diskusi o rušení a zakazování politických stran myslí jen na tu jednu, historicky zkompromitovanou a v současné době už dokonce docela neškodnou KSČM.
Kromě této strany jsou totiž na naší politické scéně minimálně dvě partaje, které by stály za zákaz, nebo které by stály za to, aby se o jejich zákazu alespoň diskutovalo.
Je to Národní strana a Dělnická strana. Ta první je natolik xenofobní, že to hraničí se zákonem, a její vedení užívá při svých projevech termíny jako "negři". Ta druhá - Dělnická strana - zase v současnosti zastřešuje celou přehršel neonacistických subjektů a je pláštíkem neonacistických akcí.
Proto se domnívám, že když už Senát navrhuje zákaz nějaké strany, měl by se podívat nejen na historické zločiny, ale také na chování politických stran v současnosti. Pak by, jak ukazuji výše, měl na ten zákaz hned víc adeptů.