Špidla zlověstně slibuje: budete si rovni. Gross k tomu přichystal zákony o státní správě a o shromažďování. Oba povážlivě zmenšují svobody, posilují stát. Je to logické: kdo chce jedněm brát a druhým dávat, musí k tomu mít odpovídající moc, ať už je Jánošík nebo předseda ČSSD. A k velké moci musí mít odpovídající mravnost. Ta v případě ČSSD zní: chudí jdou před bohatými.
Mocný stát bohaté odere, aby chudým dal. To zní dobře. Je v lidské povaze cítit s potřebnými. Jen netvorům může být proti mysli odstraňovat bolest a nedostatek. Ale volební heslo "Slepici do každého hrnce" se vždy obracelo proti ideálům svých tvůrců.
Místo blahobytného ráje rovných lidí přinášelo stát chudých občanů, úpadek hospodářské aktivity, mizerné veřejné služby, obtížnou byrokracii omezující kdejakou svobodu, nedostatek bytů, přecpané školy a nemocnice.
Místo "rovných" občanů tráví čas nad složitými formuláři ponížení žadatelé. Jak je vyplnit, aby stát víc dal? Naši socialisté namítají, že právě jejich ideály vybudovaly stát blahobytu v západní Evropě. Blahobyt po padesáti letech míru v Evropě je. Jenže navzdory socialistické přítěži.
Lidská solidarita a pomoc občanům v tísni je jedna věc, státní přerozdělování tlumící hospodářské aktivity a omezující svobody občanů zas druhá. Je omylem socialistů, že to spojují dohromady. Lidskou účast si propachtovali.
Věří, že blahobyt vzniká přerozdělováním. Nevědí, že ani práce nemusí být matkou pokroku, nýbrž jen dřinou mařenou "spravedlivým" hospodářským systémem. Čeští socialisté Špidlova typu jsou starodávné postavy. O jejich boji s chudobou lze říci jediné: vede k chudobě. I komunistický intelektuál Hoffmeister kdysi rozpoznal, že země je bohatá díky svým podnikatelům.
Špidla ty naše vyžene za hranice do jiných daňových režimů. Zůstaneme jen my a Špidlův sen. Tomu chybí druhá polovina biče na bohaté: vyvlastnění výrobních prostředků. Pak teprve bude jeho dílo logicky provázáno. Nevadí, že to vše už bylo vyzkoušeno a vše už selhalo. Lidská slepota je nekonečná.
