Proč jste na pohřbu Karla Svobody seděl v první řadě mezi nejbližšími příbuznými?
Výslovně mě o to požádal Petr, Svobodův syn z prvního manželství, s tím, že je to pro něj životně důležité. Asi proto, že jsem byl první, kdo se jeho táty zastal a řekl, že nebyl psychopatický blázen. Přál si, abych s nimi na pohřeb přijel, abych seděl vedle něj a jeho sestry jako člen rodiny. Byl jsem rád, že jsem mohl s Karlem spolupracovat a přání jeho syna vnímám jako velkou poctu, že mě rodina přijala mezi sebe.
Redakci iDNES.cz se podařilo získat telefonické prohlášení Petra Svobody:Prohlašuji, že jsem to byl já, kdo s plným vědomím a svědomím požádal Filipa Renče, aby mne doprovázel na pohřbu mého otce, seděl se mnou v první řadě s ostatními pozůstalými a podržel mne v této pro mne těžké chvíli. Petr Svoboda, syn Karla Svobody |
Věděl jste, že budete sedět vedle jeho manželky?
Věděl. Bylo to těžké. Věděl jsem také, co riskuji za mediální skandál, ale nikdy jsem neřekl ani neudělal nic, za čím bych si nestál a co bych znova nezopakoval.
Tak to zopakujte.
Podle mého byl Karel Svoboda umělec, který měl jako každý své nálady, dobré i špatné, ale blázen nebyl. A tak jsem se ho zastal. I když jsem nepatřil k jeho nejbližším přátelům. Ale právě od nich vím, že manželství s jeho ženou bylo v krizi. I mně o tom něco říkal, ale nechci to veřejně rozebírat. Osobně mi do jejich problémů nic není, ale myslím si, že kdyby měl vedle sebe ženu, která by při něm stála, neudělal by to.
A pak jste napsal jeho ženě esemesku, že její vstoupení v televizi bylo špatně zahrané.
První kontaktovala ona mne. Řekl jsem svůj názor v televizi a paní Svobodová mi hned večer volala. Křičela na mě, abych o jejím manželovi nedával jakákoliv interview do televize. Odpověděl jsem jí, že jsem dospělej, že se za své názory nestydím a že to není nic proti ní. Kromě toho jsem jí řekl, že se mi nelíbil její projev v televizi. Neuvěřil jsem mu ani jako člověk, ani jako režisér. Nikdy bych s tím ale nešel do médií. Proč jsme si nevyříkali názory jen mezi sebou? Proč můj soukromý názor hned volali do médií?
Proč?
Podle mne je to proto, aby ona sama od sebe odpoutala pozornost, aby na ní osobně ani na její nadaci nezůstala žádná skvrna, aby zůstala oběť okolností.
Myslíte, že bylo vhodné jí pár dnů po manželově smrti obviňovat ze špatného herectví?
To možná nebylo nejvhodnější, to je pravda, ale kdyby na mě nekřičela, tak bych to asi neřekl.
Co si myslíte o Vendule Svobodové?
To bych nechtěl ventilovat. Myslím, že intelektuálně nebyli vyrovnaní, že by si byl býval zasloužil lepší partnerku.
Jak dobře se znáte s Petrem a Janou Svobodovými?
Párkrát v životě jsme se viděli, ale nijak dobře se neznáme.
Vysvětlil vám Petr, proč si vás přeje mít na pohřbu vedle sebe?
Ne. Chtěl vyslat jasný signál, za kým stojí, koho si váží a že souhlasí s mými názory. Jaký mají vztahy s Vendulou, do toho mi nic není. Petr nám dával pokyny, kde máme sedět, kdy máme vstát a já jsem z úcty k jeho otci jednal podle toho, co chtěly jeho děti. Chtěl jsem jim jen lidsky pomoct. Věděl jsem, že jsou mezi dětmi a vdovou nějaké třecí plochy a že mohu pomoct, když se na jednu stranu přikloním.
Pochopili lidé toto gesto?
Podle reakcí asi jen někteří. Dal jsem svou kůži na trh a nebylo to příjemné. Karel by z toho měl asi legraci. Ale v tu chvíli to pro mě i mou partnerku byla velice emotivní zkouška. Rozhodně to nebylo, jak mě pomlouvají, že bych si dělal reklamu. Tu si nebudu dělat na pohřbu svého kamaráda, ale svými filmy.
Jak jste ten pohřeb vnímali s partnerkou, která seděla mezi vámi a Vendulou Svobodovou?
Tak jako já, i ona na pohřbu vnímala tolik negativní energie! To bylo něco tak apokalyptického, to jsem ještě nikdy nezažil. Nejsem žádný psychotronik, ale tam ve vzduchu na té lavici létaly ohně a blesky, to bylo něco neskutečného. Ale proti zlu se musí bojovat.
Nikdo ale netušil, proč jste při poslední písni zůstali sedět, když druhá polovina lavice vstala.
Petr Kolář zpíval písničku Ještě že tě lásko mám, kterou Karel věnoval své ženě. Dobrý, ale Petr dal pokyn, že není důvod vstávat s vdovou, a tak jsme to udělali, jak je zvykem, až když byl konec pietního aktu a opona se zatahovala a rakev odjížděla.
Jak se vám spolupracovalo s Karlem Svobodou při muzikálu Golem?
Měli jsme na muzikál dost málo času, ale ne zas tak málo, aby se z toho někdo z nás zhroutil. Samozřejmě, že spolupráce nebyla vždycky jednoduchá. Potřeboval slyšet minipříběh. Já mu popsal scénu, ale to nestačilo, chtěl pocit. Potřeboval si o tom povídat, takže jsme si hodiny a hodiny povídali, konfrontovali názory, občas se i pracovně pohádali.
Deprese jste u něj nepozoroval?
Každého umělce, který pracuje s pocity, emoce ovládají. I Karel byl velmi emotivně založený. Byl výbušnej, silnej, energickej, měl spoustu nápadů. Chvilku byl šťastnej, chvíli nešťastnej, pochyboval o sobě, pochyboval o své práci. Nic neobvyklého.
Všiml jste si, že v poslední době hodně zhubl?
Všiml, ztrácel se před očima. Sám byl přesvědčen, že je nemocný, ale neříkal, co mu je.
Napadlo Vás někdy, že by se mohl zabít?
To ne. Je to ale jeho rozhodnutí, chlapská volba. Každý má právo naložit se svým životem podle svého. Pro mě je to ta nejtragičtější, smutná volba. Pokud vím, měl u sebe pořád pistoli, několikrát jsem ji u něj viděl. Já mám také zbrojní pas, ale pistoli raději nemám, abych ji v nějakých psychických náladách někdy náhodou nepoužil. Proto mám jen tu kartičku, že si ji mohu koupit.
I o Petru Mukovi jste prý říkal, že své deprese jen hraje.
Nikdy jsem to o něm neříkal. Nevím jakou má Muk diagnózu, ale někdy zasahují jeho psychické problémy až do kvality představení. Podrobněji se o tom nechci šířit.
Všiml jste si, že by vaši společnou práci s Karlem Svobodou brzdily nějaké jeho zdravotní potíže?
Já s ním mluvil tak jednou za týden. Ale nikdy se nestalo, že by nedodržel termíny, neodevzdal práci...Naopak, dodal v krátké době výbornou muziku. Byl z toho určitě přepracovaný, ale nikdy se nestalo, že bychom kvůli němu měli jakékoliv problémy při zrodu muzikálu Golem.
Víte, co si o vás po pohřbu myslí veřejnost?
Na internetu mi vyhrožují fyzickou likvidací. Lidé nemají informace. Viní mě, že jsem se chtěl zviditelnit a nepomohl vdově, která se roztřásla. Mají mě za bestii.
Litujete toho, že jste v té první řadě seděl?
Ne. Tu nabídku Petra Svobody bych přijal znovu. Prostě proto, že se tomu klukovi podívám do očí a vidím v nich Karla a věřím mu. Pravda se musí říkat nahlas, i když to je sebevíc nepříjemné i sebezničující, jako v tomhle případě. A jestli si mám vybrat, zda jít na pohřeb na pozvání Petra Svobody nebo jeho ženy, tak jsem si zkrátka vybral Petra.
Říkáte, že spousta dobrých přátel vědělo o problémech v rodině. Veřejně však teď za tím názorem stojíte sám.
Protože se jich nikdo neptá. Chodí mi desítky esemesek od kolegů z branže, i od těch, které jsem třeba léta neviděl, že mě podporují. Ale když vidí, do jak šíleného mediálního varu jsem se teď dostal, tak se tam logicky nechtějí dostat taky.
Co byste teď vzkázal Vendule Svobodové?
Že je to silná ženská, která prošla životním peklem. Že s ní soucítím, ale že je mi líto, že některé svoje kroky dělá proti přátelům Karla. Rozhodně nechci a nikdy jsem nechtěl stát proti ní. Ale spolupracoval jsem s jejím manželem a mám právo na svůj názor.
