Váš úřad neměl v minulosti příliš dobrou pověst. Hlavně kvůli vašim předchůdcům. Zlepšilo se to?
Národní bezpečnostní úřad bohužel opravdu neměl ve svých počátcích na ředitele štěstí a získal skutečně negativní pověst. Na druhé straně úřad ani nikdy příliš populární být nemůže. Přece jenom provádíme bezpečnostní prověrky a v českém národě už to slovo prověrka je vnímáno značně negativně. Řada lidí si s ním spojuje prověrky v 50. a pak 70. letech minulého století. Já jsem se po nástupu do funkce snažil mediální obraz úřadu zlepšit a domnívám se, že se to podařilo. Občas pochopitelně šlápneme při prověrkách někomu na kuří oko. Většina lidí využívá řádné opravné prostředky. Jiní píší dopisy, kterými se úřad a jeho vedení snaží očernit. A další využívají svých kontaktů v médiích, aby naši pověst poškodili.
Dodnes se mluví o tom, že některé prověrky udělované v prvních letech fungování úřadu byly zmanipulované. Dělali jste si analýzu, kolik jich bylo?
Nechtěl bych používat slova, že bylo něco zmanipulované. Spíš bych řekl, že tu byla řada prověrek provedená nestandardním způsobem.
Co tím myslíte?
Nemůžu mluvit moc konkrétně. Myslím tím ale, že některé informace, které úřad dostal od jiných institucí, nebyly dostatečně verifikovány. Úřad si měl třeba vyžádat stanovisko zpravodajské služby, ale neudělal tak. Také se dá říci, že některým informacím se nedávala dostatečná váha.
Kolik těch sporných případů bylo?
Neprověřovali jsme všechny prověrky z prvních let působnosti úřadu, protože jich tehdy provedl tisíce. Ale zhruba jsme objevili asi dvacet případů, které jevily určité nestandardní prvky.
A zjišťovali jste, zda ta určitá opomenutí byla úmyslná?
Dnes je to bohužel už složité zjišťovat. Část těch nestandardních prověrek bych přičítal tomu, že úřad ve svých počátcích začínal úplně od nuly, prostě vznikl na zelené louce. Zákon, který jeho vznik upravoval, byl velmi obecný a neexistovala zde jasná pravidla hry.
Co je s těmi spornými případy nyní? Mají ti lidé prověrku dodnes?Prověrky byly v prvních letech úřadu udělovány na období pěti let, takže už dávno neplatí.
A můžete zaručit, že dnes k podobně sporným případům už nedochází?
Garantuji, že to tak už není. Po svém nástupu do funkce jsem nechal vytvořil metodiku bezpečnostního řízení. Je jasně dané, jak má prověřování jednotlivých žádostí probíhat. Navíc naši činnost upřesňují svými rozhodnutími soudy, ke kterým se neúspěšní žadatelé o osvědčení mohou obracet. To všechno v minulosti chybělo. Dříve třeba bylo stanoveno, že o neudělení osvědčení rozhodoval ředitel úřadu. Neúspěšní žadatelé se sice mohli odvolat, ale jejich odvolání zase posuzoval jen ředitel úřadu.
Zmínil jste, že se lidé, které odmítnete, mohou obrátit na soud. A soudci vám mohou nařídit, abyste dotyčnému člověku prověrku udělili?
To ne. Soud nemůže nařídit úřadu, aby to osvědčení bylo vydáno. Může nám však nařídit, abychom žádost znovu prošetřili. Naše úspěšnost u soudů je mezi 70 až 80 procenty. Většinu našich zamítavých stanovisek soudci potvrdí.
I dvacet procent, kdy neuspějete, je dost. Co se s těmi případy děje?
Znovu se posuzují. Pokud soud řekne, že si máme ke konkrétnímu případu vyžádat nové informace, tak to uděláme. V mnoha případech to naše původní rozhodnutí nezmění, ale už se stalo, že jsme nakonec osvědčení udělili, přestože jsme předtím rozhodli jinak.
Kolik lidí jste vůbec loni odmítli?
Za rok 2007 jsme nevydali fyzickým osobám 62 osvědčení a 93 osvědčení jsme odebrali. To znamená, že se už u vydaných osvědčení objevila nová okolnost, kvůli níž už neměli na osvědčení nárok. Na druhou stranu jsme loni vydali 8 941 osvědčení.
Na jak dlouhou dobu lidé osvědčení dostávají?
Je to odstupňováno podle toho, na jaký stupeň dotyčný člověk osvědčení požaduje. U důvěrného je to devět let, tajného sedm, přísně tajného pět let.
Jaké jsou vůbec důvody k neudělení prověrky?
V minulých letech převažovala takzvaná stará rizika, která se vážou k období před rokem 1989. Buď to byla spolupráce s StB, nebo přímo působení ve Státní bezpečností. Patří sem také působení v politickém aparátu tehdejší Československé lidové armády. Dnes se už tyto důvody objevují zřídka. O vydání osvědčení žádají postupně mladší lidé, kteří si s komunistickým režimem nezadali.
Co tedy převažuje dnes?
Například předluženost žadatelů. Když má někdo příliš velké dluhy, které není schopen splácet, může to přestavovat bezpečnostní riziko. Dalším důvodem je chování a způsob života žadatelů. Třeba když berou drogy nebo jsou to gambleři. Důvodem pro neudělení osvědčení je také zamlčení některých údajů a lhaní a také kontakty s osobami, které představují riziko. V neposlední řadě to také bývá porucha osobnostní kvality žadatele a také trestná činnost.
Jak se posuzují rizikové styky? Zajímá mě to, protože se v souvislosti s tzv. Kubiceho zprávou hovořilo o stycích některých politiků s lidmi z okolí zavražděného podnikatele Františka Mrázka?
Záleží na tom, jak aktivní ty kontakty jsou. Posuzuje se, jak často se žadatel s tou rizikovou osobou stýká a jaký je charakter těchto styků.
Ptám se na to i kvůli zprávě, která se objevila v médiích minulý týden. Z vašeho úřadu prý museli odejít dva lidé. Jeden z nich je Jaroslav Beneš, syn bývalé nejvyšší státní zástupkyně Benešové. Oni se také stýkali s rizikovými osobami?
Odpověděl bych na to obecněji. My máme zhruba tři sta zaměstnanců a ročně se jich vymění kolem deseti procent. Většina odchází z vlastního rozhodnutí, třeba kvůli financím. Pokud se ale bavíme o lidech, kterým bylo z různých důvodů odebráno osvědčení, a museli tedy odejít, tak to se týkalo pouze čtyř lidí. Myslím tím za dobu, kdy jsem ve funkci.
Zajímá mě, jak to bylo v těchto konkrétních případech?
Detaily ke konkrétním lidem říkat nemůžu. K panu Benešovi lze jen říct, že odchází sám. Jeho matka se v médiích vyjadřovala, že byl na něj vytvářen psychický tlak a že tu panuje atmosféra jako v padesátých letech. To kategoricky odmítám. Žádný psychický nátlak na něj vytvářen nebyl. Ale chápu, že když má možnost se vyjádřit do médií, tak to udělá. A chápu paní Benešovou, že se snaží chránit svého syna. Nechová se však jako profesionálka.
U toho druhého člověka - Josef Endala - se objevily informace, že se stýkal s Martinem Hejlem. Ten byl v minulosti bezpečnostním ředitelem vašeho úřadu, zároveň je spojován právě s Františkem Mrázkem.
Tak jak zaznělo v médiích, bylo panu Endalovi osvědčení odebráno z důvodů kontaktů s osobou vyvíjející činnost proti zájmům České republiky.
Počkejte, jak tomu mám rozumět? Co je myšleno tím, že někdo vyvíjí činnost proti zájmům České republiky?
Obecně se za to dají považovat kontakty se zločineckými skupinami nebo zpravodajskými službami cizích států. My ale takové stanovisko vydáváme na základě informací od zpravodajských služeb a policie ČR. Tak to bylo i v případě pana Endala. Víc to opravdu konkretizovat nelze.
Vraťme se ještě obecně k průběhu prověřování. Jak to probíhá?
Musíte si uvědomit, že my nejsme zpravodajská služba, byť nás lidé i novináři za ni občas považují. My jsme jen správní úřad, který pracuje s informacemi od různých orgánů státní správy. Pochopitelně pracujeme i s údaji od zpravodajské služby či policie. Pokud někdo o osvědčení požádá, tak si v prvním kole vyžádáme informace asi od dvaceti institucí. Naši referenti prověřují i veřejné zdroje, tedy média a volně přístupné registry. Všechny informace se pak vyhodnotí a podle toho, o jaký stupeň prověření dotyčný člověk žádá, se postupuje dál. Na stupeň důvěrné není třeba další bezpečnostní šetření. U stupně tajné pak můžeme požádat o spolupráci zpravodajskou službu nebo policii, u stupně přísně tajné to už udělat musíme.
Můžete vycházet třeba i z odposlechů?
My je podle zákona dělat nesmíme. Ale může je provést zpravodajská služba v rámci svého šetření.
Jak se zjišťuje předlužení? Díváte se i na účty žadatelů?
Řadu informací lze získat z veřejných zdrojů. Ale jinak se samozřejmě dostaneme i k bankovním účtům. Zákon nám umožňuje také oslovovat registr dlužníků.
Ještě k těm podezřelým stykům. Co se stane, když zpravodajská služba řekne, že ten člověk má podezřelé kontakty?
Pokud dostaneme informace od zpravodajské služby, že ten člověk představuje bezpečnostní riziko, tak osvědčení nedostane. Vždy plně akceptujeme stanovisko zpravodajské služby.
V médiích se ale objevil případ bývalého policejního prezidenta Husáka, který žádal o obnovení prověrky. Psalo se, že BIS s tím nesouhlasila. Přesto prověrku dostal.
To byla mylná informace. Pokud si dobře pamatuji, tak i mluvčí BIS potvrdil, že služba proti udělení osvědčení panu Husákovi nic nenamítala. Víc se ale k tomu vyjadřovat nemohu, konkrétní případ komentovat nejde.
Přesto se musím na další konkrétní případ zeptat. Policie má už téměř rok nové vedení a při jmenování náměstků se ukázalo, že někteří z nich sloužili před rokem 1989 u složek patřících k StB. Přesto dostali od NBÚ prověrku. Není v tom rozpor?
Já skutečně konkrétní případ komentovat nemohu. Odpovím obecně. Pokud existují informace, že některý žadatel pracoval či spolupracoval s StB, tak posuzujeme, co přesně ten dotyčný u StB dělal. Zabýváme se tím, na jakých konkrétních akcích se podílel, zda jeho vinou došlo třeba k zásahu do lidských práv. A pokud zjistíme, že ten dotyčný nic takového neudělal, tak osvědčení dostane. K takovému posuzování žádostí nás ostatně zavázal i soud.
