"Evropa je v dnešním světě v těžké situaci. Buď budeme spolupracovat, nebo se sami odsoudíme k bezvýznamnosti," řekl včera Barroso.
To je oblíbený argument všech, kteří říkají, že Evropa musí navenek vystupovat jako jeden "muž", aby uspěla v konkurenci s Amerikou nebo Čínou.
Slibuje, že udělá všechno pro konec ekonomické recese a že s ním Unie zesílí. Že spolu budou častěji jednat státy s eurem a že bude dohlížet na to, aby jejich rozpočty nekazily společné měně pověst. Chce zavést nové finanční regule, aby se krize důvěry neopakovala, udržet úrokové sazby nízko, bojovat s nezaměstnaností a tak dále.
Po menším váhání má Barroso souhlas premiérů členských zemí v kapse od června (o podpoře premiérů si přečtěte zde). Mezi europoslanci má však dost oponentů, kteří jeho znovuzvolení brání nebo se jim nelíbí načasování volby. Nikdo totiž zatím neví, jak bude komise a celá Unie od ledna fungovat. Češi za tu nejistotu mohou také.
Reformní Lisabonská smlouva mění pravidla a v říjnu o ní hlasují Irové. Výsledkem se nechají ovlivnit polský a český prezident, kteří váhají s podpisem. "Kamkoliv cestuji, všude se ptají, jak u nás dopadne Lisabonská smlouva," popsal nedávno ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle, který je garantem smlouvy za Česko.
Odložené hlasování by potěšilo Čechy
Je však možné, že šéf komise bude volen teď a "postaru", zatímco noví eurokomisaři později a "ponovu". Barroso by podle strany Zelených měl počkat na to, jak dopadnou volby v Irsku, a podřídit se výsledku. V novém režimu by však ke zvolení potřeboval více hlasů.
José Manuel Barroso s českým premiérem Janem Fischerem v červnu 2009
Odložené hlasování o předsedovi komise by Čechy potěšilo. Jakmile bude Barroso zvolen, rozjedou se vyjednávání o komisařích. Jenže česká vláda kvůli volbám nemá jasno, koho by poslala do Bruselu po Vladimíru Špidlovi. A teď nemá jasno ani v tom, kdy budou volby.
Barroso, bývalý portugalský premiér, politicky řazený do pravého středu, má podporu jak 27 premiérů států EU, tak europoslanců ze středopravého křídla.
Poslancům z levé části se podařilo jeho schválení před prázdninami zablokovat a přesunout na zasedání parlamentu v září. Chtěli ukázat, že parlamentu roste moc a není jen loutkou řízenou z Evropské komise. Také si fandili, že najdou vhodného protikandidáta. Takový však stále není, a proto má Barroso vysoké šance.
Barroso má pro svou schopnost vyjít se všemi pověst velmi pružného politika, který se nechává vodit za ruku velkými zeměmi Unie. Alespoň to mu vyčítají menší země. On to popírá. Zároveň však relativizuje smysl tradičního řazení politiky nalevo nebo napravo. Z Bruselu vidí, jak v každé zemi tyto pojmy znamenají něco jiného.
Šéf Evropské komise, která navrhuje zákony a dohlíží na to, aby zákony fungovaly po Unii obdobně, musí umět vyjít se všemi. Má se mu jeho "pružnost" vlastně vyčítat? Je fakticky podřízeným 27 šéfů vlád.
Na jedno se lze spolehnout. Barroso má rád své křeslo. Když ho státníci v červnu podpořili, gratuloval jim, jak "velmi moudré rozhodnutí udělali". Rád se poslouchá a na summitech předčí délkou proslovů i pořádající premiéry. A nejspíš to tak bude dalších pět let.
