Ministra jste po kritice vyzvali ke spolupráci, proběhla od výzvy nějaká komunikace?
Ne, neproběhla žádná. Nevíme, zda je to tím, že se neví, jak dopadne vláda, nebo je v tom něco jiného. Každopádně žádný kontakt s ministerstvem nebyl.
Pan ministr na výtky lékařů reagoval celkem svérázně a vzkázal vám, že jste zahledění do sebe a nehájíte práva pacientů, ale své peníze...
Nechci používat silná slova, ale myslím si, že tímto pan ministr Heger skončil pro většinu lékařů jako slušný člověk. Je respektován jako ministr. Ale představa pana Hegera jako slušného člověka dostala obrovskou ránu, protože prohlášení ministerstva, od kterého se pan ministr nedistancoval, je vůči lékařům podlé.
Podle poslední odezvy jsou lékaři opět nespokojení. Chystáte s odbory nějaký protest?
Zatím jsme dali najevo, co v žádném případě v reformách nepodpoříme a čemu se budeme snažit zabránit. Je skutečně na rozhodnutí ministra a vlády, zda stanovisko lékařů vezmou vážně a věci, se kterými nesouhlasíme, z reforem odstraní, nebo nás vážně nevezmou. Bojím se, že nastane snaha reformní zákony prohlasovat vcelku a spojit je s hlasováním o důvěře vládě tak, aby poslanci neměli možnost o nich diskutovat a aby se z nich staly hlasovací automaty. To je cesta, kterou se nejsnáze prosadí nesmyslné věci. Už jsme to zažili v roce 2007, kdy byla v rámci takzvaného Topolánkova batohu odhlasována tvorba systému úhrad léků. Vložený paragraf do zákona o veřejném zdravotním pojištění ten systém rozvrátil a zdravotnictví přišlo od té doby o deset miliard korun. Nechceme, aby to dopadlo stejně.
Milan KubekNarodil se 13. února 1968 v Praze. Je cévním specialistou. Vystudoval Lékařskou fakultu UK. Do roku 2004 pracoval v Praze-Vysočanech jako sekundář na interním oddělení a poté jako samostatný angiolog. Od roku 2004 má soukromou interní ambulanci v poliklinice v Praze 9. Od roku 1999 byl předsedou Lékařského odborového klubu - Svazu českých lékařů. Od roku 2004 je viceprezidentem Evropské federace lékařů zaměstnanců. V roce 2006 byl zvolen prezidentem České lékařské komory. |
Na tvorbě standardů a nadstandardů se máte podílet jen okrajově. Přitom například Věci veřejné požadovaly, aby o tom, co je běžná a co už dražší péče, spolurozhodovala Česká lékařská komora. Proč vás ministr nepřizval?
To se musíte zeptat jeho. Jsem rád alespoň za to, že se nám pana ministra podařilo přesvědčit, že by standardy neměli tvořit politici a že by měl existovat nějaký mechanismus, který je určí. Třeba vyhláška. To, že nemá zájem, aby standardy tvořili zástupci ČLK, bereme na vědomí. Ale pak nechceme slyšet žádné politické proklamace o tom, že komora nespolupracuje na reformách a podobně. To by si měl odpustit. Protože tu nabídku jsme dali.
První balík reforem je ve Sněmovně. Přinese do zdravotnictví podle vás potřebnou změnu?
Je otázka, co můžeme změnit. Dříve nebo později vláda padne a nejspíše nastanou předčasné volby nebo se politická situace zcela změní. Přijde jiná vláda, která vše připravené zruší, a to je špatně. Tohle není důvěryhodné a stabilní prostředí, které zdravotnictví potřebuje. Zdravotnictví je příliš důležité, protéká jím spousta peněz, týká se každého z nás. Politici nemohou chaoticky vytahovat jeden návrh za druhým, měla by tomu předcházet analýza stávajícího stavu a mělo by být jasné, co je cílem změny.
Nejspíše najít záplatu na díru v peněžence zdravotnictví. To ostatně ministr avizoval hned na začátku své funkce.
Ale reformy, které připravuje a které mají snížit ceny ve zdravotnictví, jsou zároveň spojeny s rušením kvality a bezpečnosti občanů a politici by to měli na rovinu říct. Nedokážu si představit spravedlivou reformu, jejímž prvním krokem bude, že se zdravotnictví zvýšením DPH okrade o čtyři miliardy. Pokud se nevrátí například zvýšení plateb za státní pojištěnce, nemůžeme mluvit o spravedlivé reformě. Ekonomické problémy zdravotnictví způsobují chybná rozhodnutí vlády a ministr Heger nebyl schopen vyjednat pro zdravotnictví ani výjimku. Ani zvýšení plateb za pojištěnce. Je to dost zvláštní, když ministrem financí je jeho stranický kolega Miroslav Kalousek.
Ministr Heger vidí částečné řešení v tom, že znárodní přebytky z účtů zdravotních pojišťoven. S touto cestou také nesouhlasíte?
Je to nouzové řešení, jak rychle reagovat, ale souhlasíme s tím. Ostatně jsme to navrhovali už koncem loňského roku v rámci akce Děkujeme, odcházíme. Vláda o tom nechtěla slyšet, nicméně nyní se potvrzují naše slova, že je to nezbytný krok.
Hegerův návrh se však příliš nezamlouvá zdravotním pojišťovnám, které se bojí, že přijdou o uspořené peníze.
Nejde o peníze zdravotních pojišťoven, jsou to naše peníze, které platíme za péči. Díky chybným úhradovým mechanismům je dnes možné, že některé pojišťovny platí za zdravotní péči o své klienty mnohem méně než jiné. Zatímco VZP platí za svého klienta až 22 tisíc ročně, druhá největší pojišťovna ministerstva vnitra platí 17,5 tisíce, třetí Průmyslová pojišťovna neplatí ani to. Některé pojišťovny na tom zkrátka profitují a to, co navrhl ministr, není nic jiného, než že se peníze přerozdělí do zdravotnictví. Zároveň s tím musí jít ruku v ruce změna mechanismu přerozdělování peněz mezi pojišťovnami, aby toto do budoucna nebylo možné. Je to logický krok, který byl nutný už před více než půl rokem.
