Reportáž skončila 20. 5. 2010 13:28
Sedmý den líčení se žháři z Vítkova
12:29
Obhájce: Snažili jste se hasit Natálku. Kam jste šla pro vodu? Do kuchyně, čekala jsem, strašně pomalu tekla. Kde v tu chvíli, když jste čekala na vodu, byli ostatní? Venku.
Pokud jde o zatemnění - řekla jste, že někdy ano, někdy ne. Na policii jste řekla jednoznačně, že vždy bylo zatemněno. Jak to bylo? Často ano, někdy ne. Jaký je smysl toho, že televize hraje do rána? Děti jsou na to odmalička zvyklé. Dodnes to tak je, hraje celou noc do rána.
Je tam i osvětlení kromě televize? V tu noc byla rožnutá lampička, než jsem šla spát, nevím, zda ji pak druh nezhasnul.
Když jste vyběhla z hořícího domu, vzpomenete si, zda vám něco maminka sdělovala? Netušila jsem, co se stalo, slyšela jsem, jak mamka říká, že proletěly oknem lahve, že viděla tmavý vůz a v něm čtyři lidi. Slyšela něco? Slyšela, řekla mi potom, že jeden z nich vykřikl: 'Cikáni uhořte!' V kolik chodí vaše děti spát? Přes týden kolem sedmé půl osmé, brzo, o víkendu po deváté.
12:26
Obhájce: Řekla jste, že jste myla nádobí? U nás tekla studená voda, v kotli jsme ji ohřívali. Voda studená tekla normálně. Řekla jste, že jste při mytí nádobí rozbila všechny talíře. Co se stalo? Prostě všechny spadly, zničeho nic. Pod kterým oknem byla válenda, na které jste s druhem a Natálkou spali? Byla rozkládací.
Výpověď místy není zřetelná, Anna Siváková mluví velmi tiše, působí to tak, že nemá daleko k pláči a je rozrušená.
12:23
Soudce probírá seznam shořelých věcí. Je správný? Ano. Byly kolem domu uskladněné nějaké věci? Jakékoli? Vraky ? Ne.
Co bylo ve vašem pokoji? Soudce ukazuje Anně Sivákové fotky po požáru. "Ona se na to snaží zapomenout," komentuje to její psychiatr v řadách veřejnosti.
"Měli jsme velkou sedací soupravu, obývací stěnu, lednici s mrazákem, skříň, postel pro děti, stůl, koberec, televizi, domácí kino - to je asi všechno," odpovídá matka Natálky.
12:20
Soudce. Kde byli vaši rodiče? Matka byla venku na silnici, otčím byl ještě u nich v místnosti a snažil se hasit. Když jste vyšla ven, jaká tam byla situace? Snažili jsme se uhasit Natálku, křičela. Vy jste byla popálená? Ano. Jak dlouho jste se léčila? Do 12. 8. 2009. Ještě se léčíte? Jezdím k psychiatrovi. Užíváte léky? Užívala jsem. Teď ne.
12:19
Anna Siváková: Probudil mě šílený křik mého druha a dětí. Vyskočila jsem z postele a viděla všude plameny. Hořela polovina místnosti. Vyskočila jsem. Věděla jsem, že vedle mě leží Natálka, ale když jsem se probudila, tak vedle mě nebyla. Ostatní děti byly v druhé polovině místnosti. Hledala jsem ji. Musela jsem ji najít. Slyšela jsem její křik a uviděla jsem druha, že ji hasí dekou. Vyběhla jsem s ní ven. Ostatní děti už byly venku.
12:14
Soudce: Jak vypadal dům? Dům byl udržován, udržoval jej můj otčím. Okna byla stará? Stará dřevěná. Zatemňovali jste na noc okna? Někdy ano, někdy ne. Jak? Byly to larisy - deky, byly tam pověšené. Ten večer, byly tam závěsy? Ano, na jednom okně. Proč na jednom? Protože jsme pod tím oknem spali. V kolik hodin jste tehdy šli spát? Dívali jste se na televizi? Já šla okolo desáté spát, můj druh byl ještě vzhůru. Televize hrála, je obvyklé, že hraje až do rána.
12:14
Anna Siváková: Budu se snažit vypovídat. V domě jsem bydlela od roku 1983. Pavel Kudrik tam přišel asi v roce 1999. Já jem obývala jednu místnost asi dvacet metrůl čtverečních, tam jsme byli s druhem a čtyřmi dětmi.
12:11
Matka Natálky Anna Siváková si přivedla psychiatra. Vypovídá bez přítomnosti obžalovaných. Ti její výpověď slyší v jiné mistnosti soudu.
12:07
Po přestávce měl vypovídat dobrovolný hasič, který pomohl s odhalením žhářů. Přestože ti nebyli na jeho žádost v soudní síni, rozhodl se ze strachu mlčet . Soudce ani státní zástupkyně ho nepřemluvili.
více o jeho odmíťnutí výpovědi čtěte zde
11:22
Soudce vyhlásil přestávku.
11:21
David Vaculík a Jaromír Lukeš se opět k výpovědi nevyjádřili. "Chci se omluvit za to, co jsem vám způsobil," řekl Ivo Müller. "Já vás chápu, jste mladí, ale že jste se dali na něco takového, fakt nevím. Od koho jste to pochytili, to vypalování," odpověděl mu Malý. Slova "chápu vás" měl i pro Václava Cojocaru. I ten se mu omluvil. "Nechtěl jsem nikomu ublížit. Kdybych tušil, že tam někdo je, neudělal bych to. Omlouvám se," řekl Cojocaru.
11:18
Markus Pape: Jak se změnil váš život požárem? Kdo to nezažil... Přijdete o všechno, mám z troho stres a někdy zlost. Někdy se člověku o tom i zdá, nejde to zapomenout. Popište vaše dny potom? Předtím jste opravoval, co je teď?. Dnes na to nic nemám, všechno shořelo, už se na to ani nemůžu soustředit, už nic nemám. Musel bych na to mít klid a čas.
Kdyby dnes někdo přišel a přinesl nějakou elektroniku k opravě? Tak to neberu, nemám na to nic. Nedělám to, shořelo mi všechno.
11:15
Druhý obhájce: Rozuměl jsem vám dobře, když jste říkal, že hasiči přijeli až do půl hodiny? Ano, bylo to tak, sanitka tam byla asi do dvaceti minut.
V kolik chodila vnoučata spát? Když chodila do školy, tak brzo. Brzo je před sedmou hodinou. V pokoji dcery bylo taky zatemnění? Nevím, já tam málo chodil, chodila tam žena. Byl jste se podívat někdy za dětmi, když spali? Ne, já tam šel jen tehdy, když jim něco nešlo. Abych to opravil.
11:10
Druhý obhájce: Pane svědku, zkuste popsat intenzitu toho požáru v obou místnostech. Kde byla větší? U dcery. Já už to možná měl skoro pod kontrolou, ale tam u dcery už to hořelo všechno. Už jsme u toho nemohli být, žhavé sklo střílelo až na cestu.
Máte nějaké vysvětlení pro to, že u dcery byl ten požár silnější? Měla tam rozkládací sedačku z molitanu, to tam asi muselo tak hořet.
Vaše žena řekla, že jste řemeslně zdatný - máte vysvětlení pro to, že celou dobu tekla voda a pak už ne? Před barákem byl uzávěr vody. Někdy se mi stalo, že se zasekl ventil, to se stalo.
Stávalo se vám, že třeba byla nějaká velká spotřeba vody a vy jste pak museli počkat, až začne téct? Ne, akorát když byla nějaká porucha.
Pan Kudrik v blízkém okolí domu rozebíral auta, byly tam nějaké vraky? Kdysi ano. Kdy? Když přišel z výkonu trestu. Rok, pokud vím, už nedělal nic. Jsou ve Vítkově hasiči? Ano. Jak daleko jízdou? Přes dva kilometry. Víte, jací hasiči tam zasahovali? Nevím.
11:08
Obhájce: Byl jste trestaný? Ano, za komunistů. V roce 2002 tady byl podle vás komunismus? Z evidence rejstříku trestů vyplývá, že jste byl dvanáctkrát trestaný, je to pravda? Ano, za protesty proti 68 roku a tak. A zanedbání povinné výživy? To ne.
V roce 2002 tu byli Rusáci? Já tu mám od Okresního soudu v Opavě 2002 obecně prospěšné práce? No, možná jsem měl nějaký přestupek.
Vyhrožoval vám někdy někdo? Ne, nikdo, nepamatuji si to.
David Vaculík? Hrozil vám nějak? Ne, toho neznám. Vydíral vás, vyhrožoval vám? Neznám ho, ne. Ne, toho neznám. Vydíral vás, vyhrožoval vám? Neznám ho, ne.
11:05
Obhájce: Vynášeli jste ven nějaké věci, abyste je zachránili? Na to nebyl vůbec čas. Jak jste získával tu elektroniku? Většinou mi to nechávali lidi, třeba i chataři z Ostravy. Věděli, že se tím zabývám. Nebo kamarádi, abych si to opravil. Vyšetřovala vás někdy doma policie, nějaký problém s věcmi? Ne, nikdy.
11:00
Obhájce: Měli jste nějakou nájemní smlouvu? Ne, ten dům jsme dostali přidělen k bydlení od městského národního výboru. Já byl tehdy bez bytu. Dozvěděl jsem se, že nájemník v tom domě zemřel, pak mi ten dům svěřil úřad s tím, že tam nebudou investovat, že si tam musím všechno udělat sám. Platili jste nájem? Ne.
Byl celý dům omítnutý? Ano, časem znovu někde místy začala omítka opadat. To je pravda. Byly vstupní dveře na zámek? Ano a ještě na dvě petlice.
Máte nějakou přezdívku? Ano, Apač. Hořel jste taky? Ano, mám dodnes propálené silonové pyžamo, to se rychle propálilo, já v něm vyběhl ven. Čím jste hasil?
Hasil jsem vším, co bylo po ruce, dekama, peřinama. U dcery ale už šlehaly ohně až na střechu, to už jsem viděl, že je konec. Už hořela střecha.
10:57
Žalobkyně: Měl jste auto? Ne, nikdy. Měl jsem kola. Měli jste doma nějaké hořlaviny? Benzin nebo ředidla? Jen nějaké barvy v dílně. Možná tři nebo čtyři plechovky. Tam se stejně ani požár nedostal.
10:52
Václav Malý: Narazil jsem si kotník. Máte nějaké zdravotní potíže? Ne, jen ten kotník, když jsem vybíhal přiotrávený. Při policejním výslechu jste uvedl seznam zničených věcí, vzpomínát si na to? Zmínil jste se o elektronice atd. Vzpomínáte si, kolik bylo televizorů? Já je opravoval. Měl jsem navrchu v dílně součástky, já se tou elektronikou zabýval. Kolik DVD a videí? Asi dvě DVD a videí nevím, to jsem nepoužíval.
Magnetofony a rádia? Toho jsem měl spousty, když se tím člověk zabývá a sbírá to.
Mluvil jste pravdu u policejního výslechu? Ano.
10:49
Václav Malý: Já byl předtím u rodičů. V sedm večer jsem přišel, žena mi udělalal kafe. Po osmé jsem si šel lehnout, byl jsem unavený. Žena se chtěla dívat, tak seděla za stolem. Já spal. Probudila mě manželka, že hoříme. Já se na ni podíval, viděl jsem plameny. Slyšel jste nějaké rány? Ne. Já už viděl jen oheň. Co hořelo? Nejvíce okna, záclony, byl tam i svatý obrázek, všechno v oknech okamžitě shořelo, látka na mně hořela a pyžamo, to jsem uhasil. Co jste uhasili a co bylo potom? Voda tekla slabě, když jsem dal lavor a čekal, až nateče, bylo to nekonečné. Pak jsem hasil dekama. Poslal jsem ženu, ať volá hasiče. Já nevím, kdy žena vyběhla, já se snažil hasit. Pokusil jsem se dostat na zahradu přes koupelku, měl jsem tam vany s vodou, jenže jak jsem vběhl do koupelky, nešla už elektrika. Já byl potmě, od dcery šel štiplavý dým, už se tam nedalo dýchat.
