Poučení druhé: Město podepsalo špatnou smlouvu. Starosta svými chybami a zastrašováním stvořil z lokálního sporu celostátní aféru. Mateřskou ČSSD, mající plná ústa ochrany obyčejných lidí, však jeho manýry nijak neznepokojily.
Poučení třetí: V této zemi lze stavět na cizí půdě. Philips získal stavební povolení, byť část pozemku stále patřila někomu jinému.
Poučení čtvrté: Na jeho majitelku si mimo své pravomoci vyšlápl policejní náměstek. Tedy vysoce postavený muž, který má v popisu práce právo ctít. Potrestán byl směšným snížením platu, a to až po veřejné ostudě. Nikoli tedy z přesvědčení nadřízených, že tak skandální vyděračské metody nemají ve slušném státě co dělat.
Poučení páté: Politická elita, krom jediné senátorky, se k případu stavěla velmi vlažně.
Poučení šesté: Ústava praví, že mezi základní lidská práva a svobody patří právo vlastnit majetek. Vyvlastnit lze jen ve veřejném zájmu. Socialistům však nedělá žádný morální problém přispěchat se zákonem, který by za veřejný zájem označil stavbu průmyslových zón. Aby další "zpupní" občané nekazili vládní plány. Nepřipadne jim zvláštní násilím vykoupit majetek jednoho soukromníka pro potřeby druhého soukromníka. To vše v zemi, kde se dodnes potýkáme s následky "zákonných" krádeží v zájmu Všeholidu.
Nejdůležitější je však poučení sedmé: V úplně korektním státě ještě nežijeme. Přesto máme dost právních i soudních záruk, že vládnoucí suita není všemocná.
Stačí, pokud člověk svá práva brání.
