"Letos jsme tu měli už 15 svateb, mezi nimi i moderátorky Evy Ajchmajerové, ale tohle jsme tu vážně neměli," říká majitel restaurace Pavel Mička.
Už ve dveřích dostali novomanželé k přípitku panáky s vodkou. V jednom byla ale místo alkoholu voda. "Kdo si ji vylosuje, bude celý život poslouchat," vysvětlil zvyk ředitel domova důchodců Václav Jaroš.
Jeden rád mluví, druhý rád poslouchá
Kalíšek s vodou si vylosovala Marie, která prý raději mluví, než poslouchá. S posloucháním ve vztahu prý problém mít nebude. "Josífek je tichý člověk, moc toho nenamluví," říká o svém partnerovi snoubenka.
Marie Kusalová přišla do Onšova z Prahy a neměla k sobě vhodnou partnerku na pokoj. Je trošku jiná než ostatní dámy v onšovském domově. "V devadesáti letech jí záleží na tom, aby se hezky oblékla, maluje se a ráda si zajede někam do společnosti na dobrou kávu. Místním babičkám byla trošku trnem v oku. Není totiž jako ostatní ženy z vesnice," říká o snoubence ředitel Jaroš. Působila dlouhá léta v Praze v orchestru.
"Josífek je samotář, který také úplně nezapadl. Tito dva lidé našli jeden druhého, protože byli často sami," objasňuje ředitel Jaroš. "Když v sobě našli zalíbení, začali se vodit za ruce a projevili zájem spolu bydlet, byli jsme překvapení, ale snažili jsme se je podpořit a sestěhovali je," vysvětluje Jaroš.
Společný pokoj a lůžko vyvolává nevoli
Nedělá se to prý běžně, protože to vyvolává nevoli mezi ostatními. Smíšené pokoje s lůžky sraženými k sobě jsou totiž vyhrazeny pouze pro manželské páry. Ani nesezdaná soužití v domovech důchodců nejsou běžná. "Když jsme řešili, zda je můžeme sestěhovat, kontaktovali jsme rodiny a dali jim čas, aby se ukázalo, zda to bude fungovat," dodává Jaroš.
Soužití fungovalo a výsledkem je svatba, která nemá obdoby. "Každou chvíli jsme se někde setkávali, na obědě, na dvoře nebo při různých akcích. Jednou jsme oba museli dlouho čekat v kanceláři. On tam něco potřeboval, já také, a už to bylo," vzpomíná Marie Kusalová na okolnosti, za nichž zjistila, že pan Jindra je pro ni ten pravý.
"Je to moc hodný a tichý člověk, moc nemluví, pořádně neslyší a já si můžu povídat. Špatné to není. Když se nudím, tak mu něco vyprávím," popisuje snoubenka. "Vždycky mě požádal, jestli bych mu nezahrála na housle a to mě nejvíc těšilo," dodává.
Kam na svatební dovolenou? Do Řecka
Láska, kterou jí sedmdesátiletý Josef projevuje, je prý obrovská. "Trošku dost na mě žárlí, ale je hodně čistotný. Vždycky říká – ještě si polež, já to udělám," popisuje soužití devadesátiletá Marie. Po svatbě by prý rádi jeli na dovolenou do Řecka.
Nejdříve se rodiny novomanželů společného soužití obávaly, a proto jim vystrojily trošku jinou svatbu. "Úřady jsme do svatby nepletli. V tomhle věku člověk nikdy neví a zařizování všech papírů a povolení stojí obrovské úsilí. Ale je to pečlivě připravené a dotažené do konce," říká sestra Josefa Jindry, Marie Jandejsková z Vlašimi.
"Chtěli jsme mu splnit tohle přání. Celý život žil s matkou a po její smrti se dlouho trápil. Moc nejedl a byl smutný. Když se na něj podíváte dneska, usmívá se, je spokojený a pěkně se spravil. Takového jsme ho znali dříve," dodává Jandejsková.
S Josífkem jsou prý jako dvojčata. "Je mi daleko míň a jsem už osm let sama. Marušku znám od svého narození. Vždycky jí dělalo dobře, když se kolem ní chlapi točili. Byla na to zvyklá celý život. Obdivuju je a fandím jim," říká neteř snoubenky Milena Jandová z Prahy.
