Tradičních sedm astrologických planet nemělo úzké vztahy pouze k řeckým a římským božstvům, od nichž tato kosmická tělesa získala svá pojmenování. Planety měly těsné vztahy i k panteonům Blízkého i Dálného Východu. Tak řecký Kronos (= vrána) měl své paralely v římském Saturnovi, sumerském Ninurtovi, akkadském Ninibovi a v daleké Indii mu odpovídal Šani, nazývaný také někdy Manda. Řecký Zeus (= jasné nebe) odpovídal římskému Iuppiterovi, sumerskému Iškurovi, akkadskému Adadovi (Rammánovi), babylónskému Mardukovi a indickému Brhaspatimu, který byl také někdy nazýván Guru. Řecký bůh Arés (= mužský válečník) a římský Mars měli své paralely v sumerském a akkadském Nergalovi, v egyptském Harmachisovi (= černém Hórovi). Indové nazývali planetu Mars Kudžja nebo Mangala. Řeckému Héliovi odpovídal římský Sol, egyptský Re (Ra) nebo také Aton (= sluneční kotouč), sumerský Utu neboli Babbar (= oslnivě zářící), akkadský Šamaš a indický Ravi neboli Súrja. Řecké Afrodítě (= z pěny zrozená) odpovídala římská V enus, sumerská Inanna (»paní nebes«), akkadská Ištar, asyrská Mylita, syrská Astarté, fénická Astarot, egyptská Aštoret a indická Šukra. Řeckému Hermovi (= mezník, sloupek) odpovídal římský Mercurius, egyptský Tovt, babylónský Nebo či Nabu a indický Buddha. Řecká Sélene měla paralely v římské Luně, sumerském Nannarovi, babylónském Sínovi, egyptském Ahovi (»Slunci noci«) a indickém Čandrovi. Astrální mytologické pozadí všech uvedených božstev je zjevné.
Visuté zahrady Semiramidiny v Babylonu a Venuše
Zvláštní místo mezi sedmi divy starověkého světa zaujímají visuté zahrady Semiramidiny. Již jejich vznik a tím i stáří nejsou dány zcela jednoznačně. Semiramis je řecké jméno asyrské královny babylónského původu Šammuramat, která vládla po smrti svého manžela, asyrského krále Šamšiadada V ., v letech 809 až 806 př. n. l. za nezletilého syna. Podle jedné verze dala prý vybudovat nádherné visuté zahrady v Babylonu sama a podle jiné je pro ni nechal vystavět její manžel, když ještě žil. Moderní badatelé se však domnívají, že toto architektonické dílo je mladší a že pochází asi až ze šestého století př. n. l. V tom případě by ale šlo o jinou Semiramis a také už byly navrhovány různé spekulativní možnosti, zatím však s nejednoznačným výsledkem. Kdyby nebylo archeologických vykopávek architekta a historika Roberta Koldeweye, byla by asi Semiramis i se svými nádhernými zahradami odkázána do říše pohádek. On však zbytky jejich kleneb objevil a byly to zároveň nejstarší klenby nalezené v oblasti Mezopotámie. Od ostatních šesti divů světa se visuté zahrady výrazně odlišují také tím, že se jedná o vysloveně ženskou záležitost. Svou líbezností, krásou, barevností i omamnými vůněmi důmyslně zavlažovaných rostlin by mohly splňovat ty nejnáročnější požadavky na intimní ženský budoár pod širým nebem. Úchvatnou krásou a půvabem odpovídaly tedy dosti přesně tomu, co již od doby svého vzniku ve starověku vkládala astrologie do výbavy páté planety babylónské řady - V enuše. V horoskopech zastupuje Venuše zpravidla v obecné rovině smyslnou krásu ženství, lásku, sex, ale také uměleckou inspiraci a taky přírodní krásy, zastoupené zpravidla atributem květiny na jejích alegorických vyobrazeních. Můžeme tedy položit analogickou paralelu mezi v našem pořadí pátým divem starověkého světa - visutými zahradami Semiramidinými a Venuší.
(Pokračování příště)
- sobota 12. srpna 2000
