Kromě výčtu sedmi divů světa starověku vycházejícího v podstatě z Filóna z Byzantia, na němž se posléze ujednotila novodobá encyklopedická literatura, vyskytla se již v antice celá řada autorů, kteří ve svých dílech uváděli zcela odlišná umělecká a technická díla nežli Filón. A tak se mezi sedmi divy postupně objevovaly takové objekty, jako kyklopské zdivo hradeb v Mykénách a Týrintu, tzv. babylonská věž (zikkurat), most přes řeku Eufrat nebo labyrint ve Fajjúmské oáze v Egyptě, římské Koloseum, Kapitol či Hadrianův náhrobek (»Andělský hrad«), palác perského krále K ýra v Ekbataně, Mínoův labyrint na Krétě, Diův oltář v Pergamu nebo aténská Akropolis. Zeměpisec, astronom a historik Lucius Ampellius šel ve 4. stol. n. l. dokonce tak daleko, že učinil soupis 49 (7x7) divů světa, mezi něž ovšem kromě lidských výtvorů zařadil i některé přírodní úkazy, jako například naftové prameny v dnešním Íránu nebo Iráku. V upravování seznamů starověkých divů světa pak pokračovali i někteří středověcí, a dokonce i novověcí autoři, například Cassiodorus, Beda nebo Bernard de Montfaucon (1665 - 1741). T o však na výčet divů, tak jak se nakonec ustálil v moderní naučné literatuře a který v podstatě vychází z Filónova spisku, nemělo už žádný vliv.
Mauzoleum v Halikarnássu a Mars
Mauzoleum (řec. maussóleion) v Halikarnássu představovalo majestátní hrobku, kterou dala vystavět svému zemřelému manželovi Mausólovi - perskému satrapovi, vládnoucímu v letech 352 - 337 př. n. l. v maloasijské Kárii - jeho milující manželka Artemisia II., když se po něm ujala vlády. Na mohutném mramorovém podstavci se tyčilo iónské sloupoví nesoucí pyramidovou střechu, na jejímž vrcholu stála Mausólova socha, jejíž torzo bylo roku 1857 objeveno britským archeologem Charlesem Thomasem Newtonem a dnes je uloženo v Britském muzeu v Londýně. Reliéfní výzdoba byla vytvořena čtyřmi sochaři: Skopasem, Leocharésem, Bryaxisem a Práxitelem. Rovněž ona byla částečně zachráněna archeologickými výzkumy prováděnými v 19. století. Slovo mauzoleum bylo později užíváno jako obecné označení velkolepých hrobek i jinde, a to nejen ve starověku. Halikarnásské mauzoleum v původní podobě, kterou však podrobně neznáme, protože se nezachoval žádný model nebo obraz, existovalo ještě ve 12. století. V e 13. století bylo poškozeno zemětřesením, načež v 15. století ho definitivně zničili rhodští rytíři, kteří použili jeho kámen jako stavební materiál na budování hradeb pevnosti sv. Petra. Pokusů o rekonstrukci původní podoby existovala celá řada. Sám New ton jich za 25 let sesbíral celkem padesát. Mauzoleum v Halikarnássu bylo pietním náhrobkem, a souviselo tak, stejně jako všechna pozdější mauzolea, jednoznačně se smrtí. Budeme-li chtít k němu najít planetu analogického astrologického významu, usnadní nám práci to, že taková planeta je jen jedna: Mars. Obrozenecká čeština pro ni měla příznačné označení »Smrtonoš«. Římský bůh Mars (původně Mavors), od něhož získala své jméno i planeta, byl bohem války a vedle Iuppitera patřil ve starověkém Římě k nejuctívanějším bohům, který byl dokonce jako otec Romula a Rema pokládán za otce římského národa. Ostatně i o perském satrapovi Mausólovi je z historie známo, že směle podněcoval Rhodos a jiné ostrovy k boji za uznání samostatnosti proti vrchní moci Atén. Již antická mytologie ztotožňovala římského boha Marta s řeckým Arésem - bohem zuřivě vedené války. V astrologickém systému zastupuje aktivní planeta Mars princip akce, činu a boje. Jako planetární vládce znamení Štíra vždy souvisí se smrtí, zejména násilnou nebo náhlou. Na alegorických vyobrazeních byl zpravidla zobrazován jako zbrojnoš s přílbou na hlavě, někdy v brnění. Ozbrojený mečem, kopím nebo halapartnou, vesměs zbraněmi přinášejícími smrt v boji muže proti muži. Nuže, můžeme tedy říci, že mauzoleum v Halikarnássu jednoznačně souvisí s třetí planetou babylonské řady - Marsem.
(Pokračování příště)
Mauzoleum v Halikarnássu a Mars
Mauzoleum (řec. maussóleion) v Halikarnássu představovalo majestátní hrobku, kterou dala vystavět svému zemřelému manželovi Mausólovi - perskému satrapovi, vládnoucímu v letech 352 - 337 př. n. l. v maloasijské Kárii - jeho milující manželka Artemisia II., když se po něm ujala vlády. Na mohutném mramorovém podstavci se tyčilo iónské sloupoví nesoucí pyramidovou střechu, na jejímž vrcholu stála Mausólova socha, jejíž torzo bylo roku 1857 objeveno britským archeologem Charlesem Thomasem Newtonem a dnes je uloženo v Britském muzeu v Londýně. Reliéfní výzdoba byla vytvořena čtyřmi sochaři: Skopasem, Leocharésem, Bryaxisem a Práxitelem. Rovněž ona byla částečně zachráněna archeologickými výzkumy prováděnými v 19. století. Slovo mauzoleum bylo později užíváno jako obecné označení velkolepých hrobek i jinde, a to nejen ve starověku. Halikarnásské mauzoleum v původní podobě, kterou však podrobně neznáme, protože se nezachoval žádný model nebo obraz, existovalo ještě ve 12. století. V e 13. století bylo poškozeno zemětřesením, načež v 15. století ho definitivně zničili rhodští rytíři, kteří použili jeho kámen jako stavební materiál na budování hradeb pevnosti sv. Petra. Pokusů o rekonstrukci původní podoby existovala celá řada. Sám New ton jich za 25 let sesbíral celkem padesát. Mauzoleum v Halikarnássu bylo pietním náhrobkem, a souviselo tak, stejně jako všechna pozdější mauzolea, jednoznačně se smrtí. Budeme-li chtít k němu najít planetu analogického astrologického významu, usnadní nám práci to, že taková planeta je jen jedna: Mars. Obrozenecká čeština pro ni měla příznačné označení »Smrtonoš«. Římský bůh Mars (původně Mavors), od něhož získala své jméno i planeta, byl bohem války a vedle Iuppitera patřil ve starověkém Římě k nejuctívanějším bohům, který byl dokonce jako otec Romula a Rema pokládán za otce římského národa. Ostatně i o perském satrapovi Mausólovi je z historie známo, že směle podněcoval Rhodos a jiné ostrovy k boji za uznání samostatnosti proti vrchní moci Atén. Již antická mytologie ztotožňovala římského boha Marta s řeckým Arésem - bohem zuřivě vedené války. V astrologickém systému zastupuje aktivní planeta Mars princip akce, činu a boje. Jako planetární vládce znamení Štíra vždy souvisí se smrtí, zejména násilnou nebo náhlou. Na alegorických vyobrazeních byl zpravidla zobrazován jako zbrojnoš s přílbou na hlavě, někdy v brnění. Ozbrojený mečem, kopím nebo halapartnou, vesměs zbraněmi přinášejícími smrt v boji muže proti muži. Nuže, můžeme tedy říci, že mauzoleum v Halikarnássu jednoznačně souvisí s třetí planetou babylonské řady - Marsem.
(Pokračování příště)
