Vyzrálá politická strana nastavuje mucholapky všeho druhu všemi směry, pro všechny případy a povahy. Přitažlivou mucholapkou byla herečka Brožová. Ctila luxus a bohaté lidi, byla nesmírně krásného vzezření, až zrak přecházel. Obyčejných lidí se spíš stranila, chudého by si nevzala. Závistivci jí říkali zlatokopka.
To v prostředí sociální demokracie byla přednost. Voliči, kteří byli její láskou k bohatství a kráse strženi, mohli jí sednout na lep. Voličů, kteří ke své zkáze obdivují bohaté krásné ženy víc než program solidarity, je dost. Škoda, že utekla.
Dobrou mucholapkou je i zelená revizionistka Zubová. Které voliče má nachytat, není zcela jasné. Vedení ČSSD připadá její lep přitažlivější než celý program ČSSD, proto ji nasadili. Její lákadlo je podivné: bude s pomocí ČSSD prosazovat zákaz jaderných elektráren, které ČSSD prosazuje. Není pochyb, že je dost voličů, které tento podivný paradox přiláká, protože planeta je obydlena všemi druhy lidí, tedy i ctiteli Zubové.
Je i názor, že Zubová není lep na voliče, nýbrž na Paroubka, jenž právě do sladkozelené pasti divoké ekoložky usedl. Je také názor, že nejde o sladkozelenou past, nýbrž o prachy nikoliv zelené, nýbrž skutečné, a že ČSSD není ten, kdo je dostane. Marxisti by řekli, sociálfašistická ekologie ve službách velkokapitálu.
Mucholapkou nemusí být osoba. Pozoruhodným lákadlem byl inzerát ČSSD o sociálních demokratech, které zavraždili či uvěznili komunisti. Na lep měli sednout voliči jindy vedením ČSSD označovaní jako hysteričtí antikomunisti. Měli si nějak poúnorové sociálnědemokratické oběti rudého teroru spojit s Rathem, Škromachem, Paroubkem a sednout těmto novodobým obětem komunismu na lep.
Tato mucholapka je poněkud ošidná. Někdo by mohl uveřejnit seznam sociálních demokratů, kteří se naopak s komunisty po únoru ’48 (i před ním) spojili, kteří byli ve službách KGB, kteří o zničení demokracie spolu s komunisty a Rusy usilovali, a doufat, že si antikomunisti tyto zrádce nějak spojí s Rathem, Škromachem a Paroubkem a na lep jim naopak nesednou.
Je to však mucholapka výstižná: ukazuje dvě tváře, jednu kolaborující s komunisty, druhou s komunisty bojující.
V politice je vždy dobré mít dvě tváře. Mucholapky, které jsem popsal, nabízejí tváře čtyři: přítulnost k bohatství, k velkokapitálu, ke komunistům a k antikomunistům. To je už solidní spektrum, čert by v tom byl, kdyby se nepřilepilo dost voličů.
Čeká nás ještě mucholapka, která přiláká nepřátele Romů, a mucholapka, která přiláká Romy. Mucholapku pro nepřátele radaru z USA mají narafičenu pěkně, je třeba jen dodat doplňující mucholapku pro přátele radaru z USA. Bylo by škoda nechat si tuto voličskou skupinu uniknout. Na významu nabírá i mucholapka spásy: krizi vyřešíme, peníze rozdáme, boháče zavřeme. Ta se bude líbit hodně. Nadšeni budou i boháči z ČSSD.
Mucholapka není výsadou socialistů. ODS uvažuje nastavit mucholapku pro lidi, kteří nejsou schopni splácet hypotéky. Asi je to velká voličská skupina. Jako každá mucholapka má i tato své mouchy. Ostatním voličům ODS by se to nemuselo líbit. A socialisty by to mohlo inspirovat k nabídce, že po vítězství zaplatí hypotéku i za lidi, kteří splácet schopni jsou. Tak by došlo k rovnosti.
Mucholapka není program. Jakou narafičíte, je jedno. Stejně platí jen před volbami. Až se voliči přilepí, bude vše jinak. Jde jen o to, aby ta sladká lákadla nevyvolávala zmatek.
Koho volit? Tu krásku s brilianty, tu pseudozelenou koňu s velkokapitalistou, přítele antiradara, potomky komunistických obětí, nebo potomky sociálnědemokratických agentů KGB? Moje rada je: volte to všechno. Pozorujte někdy mouchy, jak se radují: sedat na lep je lidské a sladké.
