Jste introvert, nebo extrovert?
Hmm, myslím, že jsem extrovert. Říká se to o mně.
Ptám se na to, protože v podnikání i politice je asi potřeba mít ostré lokty.
Jsem pracovitý a houževnatý. Dědeček mě učil, že pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte na sebe být přísnější než na ostatní. Čím se naopak pochlubit nemůžu, je netrpělivost. Někdy mě stojí hodně energie překonat, že věci nejdou tak rychle, jak bych chtěl. Což je u politiky velká změna oproti byznysu. Tam se řekne: tento týden musí být něco udělané, to se zvládne. Politika je v tomto zvláštní, jedna z oblíbených strategií je, že tomu dáme čas. Než bychom něco rozhodli, tak si státnicky řekneme, že to uděláme za týden, za čtrnáct dnů. A to já těžce snáším.
Místo schůzky dvě hodiny povídalBlog iDNES.cz, jak vznikl rozhovor o Bártově soukromí |
Snažíte se trpělivost trénovat?
Napoleonův ministr zahraničí Talleyrand říkával: Pánové, ne příliš horlivě. Přiznám se, že tento jeho výrok jsem pochopil až teď, když jsem v politice. Netrpělivost mě hrozně unaví a musím to jít někam odventilovat. Absolutně nejlepší relax jsou koně. Mám několik arabských koní, kteří jsou velmi temperamentní. Když vyjedete do přírody, v momentě, kdy se koni stoprocentně nevěnujete, to vycítí a dá vám to "sežrat". A to je nejbezpečnější způsob ventilace, protože na práci prostě musíte zapomenout a musíte se soustředit jen na krásu a intenzitu zážitku z jízdy.
Jak jste se ke koním dostal?
Od malička jsem chtěl jezdit na koni, ale nikdy nebyla příležitost, protože jsem se narodil a celý život bydlím na Malé Straně. Jenže tady žádní koně nejsou. Když mi ale bylo 22 nebo 23 let, měl jsem už nějaké peníze z podnikání a začal jsem jezdit na koni ve stáji ve Štiříně, kde byl chov arabských koní. Každou vyjížďku mi dávali jiného koně, jenže já chtěl svého oblíbeného. A tak jsem si ho koupil. Dodnes si pamatuji na slova svého právníka, který mi říkal: "Máte kupní smlouvu na koně a já jsem vám tu připsal, že vám zajistí i ustájení." A já říkám: "To tam nedávejte, to je jasné. Oni to tam mají krásné, výběhy, všechno." No a tak se ta věta vyškrtla a právník říkal: "Aby vám ten kůň druhý den neskončil doma na balkoně." A oni opravdu zrušili statek a já měl týden, abych se s tím vyrovnal. Tím začal můj chov koní.
Máte svého prvního koně dodnes?
Ano, jmenuje se Sirael a právě teď má druhé hříbátko.
Máte podnikatelský vzor?
(dlouhé mlčení) Nemám úplně podnikatelský vzor, mám jen lidské vzory. Od útlé puberty jsem miloval osobnost Karla IV. Přečetl jsem o něm všechny knížky, které jsem dostal do ruky. Imponovalo mi, že byl patriot a státník, který uměl dělat věci pro lidi a přitom z toho mít radost. Je to možná odvážná paralela, ale když jsem se bavil s poslanci, jak je zapotřebí bojovat proti šedé zóně, kmotrům, vzpomněl jsem si, jak když Karel IV. přišel do Čech, kde si zpupná šlechta rozdělila královské hrady a stát byl v moci loupeživých baronů, vrátil moc ve prospěch státu. To je přesně princip, který jsem jim vyprávěl a líbí se mi. Pro mě byl v mládí u Karla IV. důležitý nejen politický a vojenský rozměr, ale i duchovní. Rozvoj vzdělanosti tehdy stejně jako dnes je naprosto zásadní pro vývoj státu. Je to o úrovni společnosti. Když dnes bojujeme, aby 10 miliard z armády šlo do resortu školství, bojujeme za srovnávací zkoušky na základních a středních školách, o školné, tak přiznávám, že v tom cítím určitou linku k tomuto vzoru. Doba Karla IV. je z tohoto hlediska velmi podobná.
Špionážní hry Víta BártyČeský "James Bond" vábí do Věcí veřejných i novináře |
Proč jste si k podnikání přibral ještě politiku? Jste zajištěný, mohl byste se věnovat jen podnikání nebo si užívat života...
U mě to bylo zráním. Vstup do politiky nebyl pragmatický krok. Byl to jasný cíl, ke kterému jsem dospěl díky třem věcem. Za prvé jsem měl pocit, že po 18 letech podnikání je lepší dát manažerům svobodu, za druhé jsem uvažoval o změně, protože v oboru jsem si vyzkoušel maximum, a za třetí: definitivní rozhodnutí padlo paradoxně v redakci MF DNES. Pan Kmenta, kterého si vážím, při rozhovoru zmínil, že podnikatelé, kteří jdou do politiky, jsou vlastně transparentnější než ti, kteří ji jen sponzorují.
Dokážete striktně oddělovat práci od soukromí?
V momentě, kdy je práce koníčkem, tak hranice neoddělujete, protože máte za kamarády lidi, kteří jsou vašimi zákazníky, podřízenými nebo obchodními partnery. Díky domu žijete pořád v polopracovním a polosoukromém světě. V momentě, kdy je moje snoubenka poslankyní, místopředsedkyní strany a žiji s ní v jedné domácnosti, tak se samozřejmě práce promítá do soukromí. Má to spoustu výhod, nemusíte vysvětlovat, proč nejste doma, protože tam není ani ona, ale také řadu nevýhod. Třeba duševní hygienu, když si večer v posteli pustíte televizi a slyšíte z ní o Věcech veřejných, tak je hodně těžké si neříct, co si o tom myslíme.
Budete mít letos nějakou dovolenou?
Všichni potencionální poslanci mají jednu obrovskou motivaci: rychle se domluvit, aby byla dovolená. (smích) S Kačenkou rádi jezdíme na jachtu k moři, takže chceme jet s jejím bratrem obeplout za týden kus korsického pobřeží. S mým bratránkem bychom pak jeli na týden buď do Francie nebo do Itálie, kde si pronajmeme nějaký baráček.
Kam se rád vracíte?
Miluji Francii. Tam se snažím jezdit každý rok aspoň jednou už od svých 18 let. Mám rád Paříž, napoleonské období, takže neopomenu vojenské muzeum. Mám také rád francouzské Alpy, oblíbil jsem si Normandii a Bretaň. Nejlepší je vzít auto a jet tam, kde vás to baví. S Kačenkou jsem takhle byli v Bretani, každý den někde jinde. Někde knižní průvodce zklamal a místo krásného hotýlku jsme objevili nepříliš vábné místo, jinde jsme naopak byli tak nadšení, že jsme tam zůstali delší dobu.
Kateřina Klasnová nedávno řekla, že jste si ji v podstatě koupil v supermarketu. Narážela tím na to, že jste se znali z opery a pak se potkali v nákupním centru. Jak to bylo?
Když jsem v roce 2002 otevíral druhou etapu Teska v Letňanech, tak jsem tam byl týden od nevidím do nevidím - ráno nástup směny, otevření objektu, kontroly, výpadky elektrického proudu, evakuační plán, učení týmu, co má dělat, ladění nestandardních situací... Mezi tím tam pobíhala hosteska od reklamní agentury a říká: "Ahoj!" A já si říkám: "Sakra, já ji odněkud znám..." A ona: "Ty určitě nevíš, kdo já jsem." Tak jsem jí samozřejmě řekl: "Vím!" Chvilku jsme hráli takovou hru a dali jsme se dohromady.
Máte slabost pro blondýnky?
Před Kačenkou jsem měl několikaletý vztah také s blondýnkou. To je pravda. Přiznávám...
Teď před Sněmovnou budou zástupy blondýnek.
Myslím, že jsou atraktivnější poslanci než já. Navíc jsem zadaný. (smích)
Vít BártaŠestatřicetiletý muž začal s podnikáním po revoluci. V roce 1992 studentská organizace ABL narychlo zajišťovala ochranu patronky Plesu v opeře Ivany Trumpové. Bártovi pak svěřil ředitel Státní opery první velkou zakázku: ostrahu opery. V roce 1999 získala ABL zakázku na ostrahu Centra Černý Most. V roce 2002 dostala superzakázku od počítačové společnosti Foxconn v Pardubicích, což Bártu vystřelilo do elitní pětky bezpečnostních agentur. ABL dělá ostrahu i akcím Český slavík a Česká Miss. Firma zaměstnává 1400 lidí a má obrat jednu miliardu. Z Bárty se stal multimilionář s politickými ambicemi. |
Potkali jsme se v době, kdy jsme oba dva zráli. Kačenka byla ještě studentka a musím říct, že je krásné vidět, jak člověk roste, jak se mění. Shodli jsme se, že si v žádném případě nenecháme soukromí vzít a nebudeme se omezovat. Každý člověk má osobní potřeby a čím náročnější je práce, tím méně máte energie kompromisy hledat. Vážím si Kačenky, jak je umíme hledat. O co méně jsme spolu, o to více si potřebujeme užít společné chvíle. Máme něžný vztah. Něha a tolerance jsou dvě věci, které vztahu dávají dynamiku.
Byl byste schopný vzít tryskáč a zaletět si se svou milou přes půl zeměkoule na operu?
Naposled jsme to udělali na podzim, kdy jsem vzal Kačenku do vídeňské opery. Pravda autem a na balet. (velký smích) Opera mě také zachránila o volbách. Ve 14 hodin se otevřely volební místnosti a v tu chvíli na mě dopadla jako na volebního manažera tíseň z toho, že se ocitám v rukou událostí a nemůžu udělat vůbec nic. Chodil jsem jako lev zavřený v kleci a Kačenka mě vzala večer do Státní opery. Zaposlouchal jsem se a byla to obrovská terapie.
Vnímal jste vůbec, co hráli?
Hmm, no… (smích) To je ostuda, že si nemůžu vzpomenout. Stoprocentně vím, že to nebyl můj oblíbený autor, to bych si pamatoval.
Co z opery máte nejraději?
Verdiho a Smetanu, od něj třeba Z mého života. To je jeho poslední dílo, napsal v hudbě svůj vlastní životopis. Je to hodně melancholické, těžké. Operu si pouštím, když je mi někdy smutno a potřebuji tu náladu odventilovat. A také pravidelně v neděli večer, když si sednu k diáři a dělám si plán a inventuru úkolů, plán schůzek na celý týden a přípravu na porady.
Koně a opera, už chybí jen golf. Hrajete?
Ne, to je přesně ta moje netrpělivost. Před dvěma lety mě obchodní partneři donutili, abych sponzoroval nějaký turnaj a od Kačenky jsem dostal golfovou akademii. Celý týden jsem strávil na hřišti, ale jsem prostě netrpělivý, nešlo mi to. Takže nehraju.
A další koníčky máte? Co populární hudba?
To podle nálady, obzvláště do auta. Když jedu audinou, tak opera, když maserati, tak spíše populární hudba. Mám rád Hapku. Párkrát jsem poslouchali Landu. Jo, a mám moc rád Queeny. Na dovolené úžasná záležitost.
Co vám ještě parkuje v garáži?
Jen tyto dva vozy. Do loňska jsem neměl řidičský průkaz, auta mě moc nelákala. Když mi rodiče říkali, ať si řidičák udělám, tak jsem jim říkal: "Nejdřív si na auto vydělám a až si na něj vydělám, tak si ho rychle pořídím." A když už jsem vydělal, na denní přesouvání po Praze a v rámci Česka bylo vždy nějaké auto s řidičem k dispozici. Navíc nebyl čas. Teď byly ty řidičské zkoušky taková druhá puberta. Říkal jsem si: "Ty jo, už je ti 35, ty nemáš řidičský průkaz? To je fakt divný." Moje druhá polovička si ho udělala půl roku přede mnou a říká, že moje druhá puberta je v reálu mužská ješitnost. Když ona má řidičák, tak já jsem si ho musel pořídit taky. Úplně nevylučuji, že v podvědomí něco takového zafungovalo. (smích)
Čím jezdíte do Sněmovny?
Chodím pěšky. Obzvláště jsem si to užil teď ve čtvrtek. Strašně nerad ráno vstávám. Jsem zvyklý pracovat od devíti do půlnoci, to je v pohodě. Ale jestli něco neumím, tak to je ranní vstávání. Ve čtvrtek jsem měli vyjednávání K9 (koaliční devítky - pozn. aut.) od šesti hodin od rána. To byla fakt příjemná ranní procházka. Malá Strana byla úplně prázdná, nikde nikdo.
Nebojíte se, když budete chodit pěšky, tak vám někdo dá pěstí jako Bohuslavu Sobotkovi? Vždyť se o vás pořád píše a ne vždy lichotivě.
Doufám, že lidem nedám důvod. Do politiky lezu jako člověk, který už si vydělal, a doufám, že se v politice najde nová generace, která bude lepší než ta předchozí. Vážím si třeba poslance Gazdíka z TOP 09, který s námi sedí ve vyjednávacím týmu. Cítím z něj jinou rétoriku, jinou etiku chování. Jsem optimista. Z profesionálního hlediska můžu potvrdit, že ochranku u nás nemá většina nejpopulárnějších osobností. Není to zvykem. Oproti jiným zemím jsme z tohoto hlediska zemí velmi kultivovanou. Na druhou stranu přiznávám, že po 18 letech vedení největší bezpečnostní služby v Čechách by byla asi ostuda, kdybych se o sebe neuměl postarat.
Umíte bojová umění nebo finty od ochranek? Nosíte u sebe zbraň?
Zbraň nenosím a mohu sebevědomě prohlásit, že se o sebe umím postarat. Nikdy jsem neměl rád fyzické násilí. Vždy jsem stavěl - a v tom byl i velký úspěch ze začátku ABL - na eleganci. Když začala vznikat obchodní centra, zahraniční investoři dělali výběrová řízení na bezpečnostní službu a ostatní ochranky vůbec nepochopily, o co jde. Nabízely zásahové jednotky a sílu. My přišli s tím, že máme pořadatelskou službu ve Státní opeře a v nákupním centru by to mělo vypadat podobně; je to víc pořadatelská a informační služba, musí pomáhat lidem a teprve, když se něco děje, tak zasáhnout. Pojmenovali jsme to smiling guard (usměvavá ochrana – pozn. red.).
Vít Bárta a Kateřina Klasnová.
Nosíte výrazné košile a někdy i obleky. Máte rád módu?
Můj kamarád Daniel Vodička šije košile. Od něj si nechávám navrhovat kombinace a šít na míru. Jednou do roka zavolá, sejdeme se a v dobré, přátelské atmosféře se to vyřeší. Mám rád českou značku, ale přiznávám, že mé obleky české nejsou. Chtěl jsem oblek šitý, ale nějak na to není čas. Jak jsem netrpělivý, radši si ho doběhnu koupit. Je to spotřební záležitost. Většinou si říkám: "Teď mám hodinu, jdu rychle nakoupit." Chodím nakupovat relativně málo, ale když už jdu, tak je to teda velký mazec.
Snoubenka vám dohlíží na šatník?
Kačenka mi ráno dělá kontrolu, jestli jsem nepřehnal kombinace. Přiznám se, že v barvách Věcí veřejných máme hodně ostrou modrou košili. Nedávno jsem si ji vzal a k tomu jsem si vzal nějaký oblek a Kačenka říká: "Dolů, tohle fakt ne!" Za poslední léta jsem si odvyknul nosit kravatu, nosím jen košile s rozhalenkou a s kravatami hrozně zápasím.
rodina plná
|
V sedmé osmé třídě jsem nebyl vzorný žáček, nevzali mě na gymnázium, takže jsem absolvoval jako laborant střední zdravotnickou školu na Malé Straně. V pubertě mě napadlo, že bych byl gynekologem, jenže spolužačka mi řekla, že pokud ano, bude rodit v Austrálii. To mě trošičku demotivovalo. Od střední školy mě bavila psychologie. Takže na medicínu jsem šel s tím, že bych chtěl dělat psychiatrii. Už od čtvrťáku střední školy, kdy jsem začal rozvíjet bezpečnostní agenturu, jsem k tomu inklinoval a sen se mi trochu splnil. Když už ABL byla větší a mohla si dovolit investovat do vývoje, založili jsme psychodiagnostickou laboratoř pro komerční bezpečnost. Získal jsem pro to Pepu Dobeše, dnes poslance a předsedu našeho poslaneckého klubu, který působil jako šéf psychologů v pankrácké vazební věznici. Vyvinuli jsem psychodiagnostiku jako nástroj pro rozhodování bezpečnostního manažera.
Používáte psychodiagnostiku i v politice?
Pepa Dobeš řídí vyjednávání v oblasti školství a kultury, v K9 není, ale je pravdou, že když se uvažuje o strategii jednání, je důležité se zamyslet, jaký člověk tam sedí. Takže přiznávám, že se s Pepou bavíme, kdo jaký politik je a není, zda je konfliktní nebo introvertní a jak s ním vyjednávat.
Vadí vám, že vaše jméno a firma jsou téměř denně propírány v médiích?
Lidsky mě to trápí. Obzvlášť, když čtu, že Věci veřejné nesplní to, co slíbily. Pro mě má politika smysl jen tehdy, když veřejnost dokážu přesvědčit, že dělám to, co říkám.
Čeho chcete v politice dosáhnout? Ve firmě jste se prý zmínil, že chcete být prezidentem.
Jsem v politice, protože mě baví. Samozřejmě zvažuji, co můžu dokázat a kam můžu dojít. Jenže pak vidím ty tlaky, třeba mediální, a další věci, a ptám se, co vlastně chci. Podstatou je, že chci dokázat lidem, že to, co říkám, taky dělám.
Půjdou koníčky a koně kvůli politice stranou?
Když se něco nedaří, vybaví se mi velká zelená louka za Prahou, po níž běhají má hříbátka a klisna a říkám si, jestli mi politika za to stojí a jestli bych s těmi koňmi neměl být.
