Co se stalo? Úprk spustil sám předseda vlády, když žádal buď hlavu Hany Marvanové, nebo hlavy všech unionistických ministrů na míse. Když je nedostal, zůstal tak trochu jako kůl v plotě.
Uvnitř ČSSD se zvedly hlasy: To nemá cenu vládnout s těmi proradnými malými hady! Připomněly, že Miloš Zeman před nimi varoval hned po volbách. Důchodce z Vysočiny se změnil v jakéhosi Tenga - čínského vůdce, který, ač bez oficiálních funkcí, měl moc v rukou.
Zeman a jeho lidé dostali aspoň trumfy: Copak se opoziční smlouva neosvědčila? Teď jim nahrál sám Vladimír Špidla svou nekompromisní reakcí. Navíc jako alternativu nabízí nesmyslnou menšinovou vládu, která bude hledat podporu ad hoc.
Přeloženo do reálné politické řeči - závisela by na libovůli Miroslava Grebeníčka. Jeho poslanci jsou na rozdíl od Hany Marvanové poslušní. ODS konečně dostala střelivo do dlouho vyhaslých kanonů. Tohle je přece nový únor, před kterým jsem vás varoval, nechal se slyšet Václav Klaus.
Jenže málokdo ze sociálních demokratů chce doopravdy smrtící polibek od Brežněvových pohrobků. Co se tedy nabízí jiného než uvažovat o nějaké obnově opoziční smlouvy, či dokonce velké koalici s ODS? Takové hlasy zesílily poté, když musel couvnout i Špidlův věrný Svoboda.
V prvních hodinách horlil pro rekonstrukci vlády. Potom dostal od konzervativců kolem Jana Kasala tvrdě za uši a otočil na obrtlíku: Bez unie ve vládě nezůstaneme! Vladimíra Špidlu stiskl džin, kterého vyvolal k životu. Začalo se hrát nejen o podobu vlády, ale o jeho budoucnost. Klaus řekl, že se Špidlou nepůjde, a natáhl ruku po Grossovi.
Premiérovi nezbylo než obrátit taky. Unie mu tím, že navrhla dodatek ke koaliční smlouvě, otevřela cestu k relativně slušnému ústupu, který ČSSD nemohla než posvětit. Výsledkem onoho "náběhu ke krizi" je mimořádně slabá vláda s těžce oslabeným premiérem.
