Okouzlující šlechtic spolu s kompetentním fanfarónem Kalouskem nemusí být špatné lákadlo.

Okouzlující šlechtic spolu s kompetentním fanfarónem Kalouskem nemusí být špatné lákadlo. | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Se Schwarzenbergem k modré budoucnosti

  • 30
Je desátého října. Těsná ústavní většina socialistů a komunistů začíná prosazovat třetí, venezuelskou cestu. Nadprůměrně vydělávající lidé jsou drasticky zdaněni. Státní dluh se vymyká kontrole. Svoboda tisku a shromažďování je zvláštními zákony, zejména pak plíživým tlakem, omezena.

Zdravotnictví (opět "bezplatné") zglajchšaltováno a zesocializováno. Podnikání sešněrováno dalšími předpisy. Ne ne, žádná cesta před Listopad, žádná kontrarevoluce. Jen důsledné uskutečňování volebního programu socialistů a komunistů, jimž dají voliči přísně demokraticky důvěru v předčasných volbách.

Není to utopie, ale reálná úvaha. Pokud zelení po trapném výkonu posledních čtyř let právem propadnou zpátky mezi čtyř- a méně procentní a lidovci si výrazně nepolepší, může Paroubek spolu s komunisty ovládnout Sněmovnu.

Mirek Topolánek je však půl roku po volebním debaklu opět plný síly. Jeho hýčkaná představa o předvolebním bloku ODS – KDU-ČSL má k uskutečnění daleko.

Silná skupina kolem sice už několikrát politicky přizabitého, ale nadmíru houževnatého Jiřího Čunka chce udržet lidovce spíš v levém středu. Jenže modří mají náhradu.

Pokud by opravdu vznikla nelevicová strana s křesťanskosociálním nádechem a zaštítil ji populární Schwarzenberg, mohla by uspět.

Volební matematika je poslední léta v Česku skoro nudná. Velcí sloni, ODS a ČSSD, táhnou každý přibližně třicet procent voličů. Kolem dvanácti procent spoluobčanů stále vidí rudě. Z moravských sklípků vytočí lidovci šest až osm procent. Zbylí voliči jsou kořist.

Přibližně deset procent z nich, často mladí a vzdělaní, nevolí zásadně ODS jakožto technokratickou a mocichtivou ani socialisty, zvlášť když v jejich čele stojí Jiří Paroubek a po jeho boku David Rath.

Nejvíc jsou nakloněni volit pravdu-lásku, ale musí být prezentována aspoň trochu přijatelně a důvěryhodně. Okouzlující šlechtic spolu s kompetentním fanfarónem Kalouskem nemusí být špatné lákadlo.

Mohla by tak vzniknout jakási obdoba německé CDU/CSU, ostatně tento projekt je dávnou Topolánkovou vizí. Dokud sociální demokraté nevypálí rybník komunistům nebo se s nimi nespojí, byl by to modro-černý buldozer prakticky zajišťující volební vítězství. Mohl by pomýšlet až na čtyřicetiprocentní zisk, který je pro sociální demokracii takřka nedosažitelný.

Proč se tedy toto středopravé uskupení rodí až teď, bolestně, a možná spíš jen jako hrozba pro Čunka než jako důvěryhodný záměr?

Příčina je dvojí. Zaprvé objektivní: čeští voliči jsou většinově středoleví. Se stoupajícím vzděláním a bohatstvím, též u mladších lidí, vzrůstá výrazně tendence volit konzervativce nebo liberály. Sami lidovci se proto nechtějí stát křesťanskými demokraty se vším všudy.

Není to žádná bezzásadovost, když přešlapují ve středu. Sledují tím své životní zájmy. Středopravá předvolební koalice, pokud vůbec vznikne, by byla sice geniálním, ale přece jen pouhým trikem.

Druhou příčinou je sobectví politiků – rozbilo v době opoziční smlouvy Čtyřkoalici. Ta spáchala před skoro vyhranými volbami z malicherných důvodů idiotskou sebevraždu.

Pokud by šly pravicové strany do předčasných voleb jako jeden blok, museli by se politici za ODS na kandidátkách omezit. A to by nemuseli mnozí skousnout. Poukazovali by na to, že modrá strana je stejně motorem a ti druzí se jen vezou. Navíc úspěch je nejistý.

Měli by pravdu. Jenže pokud středopravý blok nevznikne, ODS s největší pravděpodobností prohraje. A bude možná úpět pod ústavní většinou socialistů a komunistů. V lepším (nebo horším?) případě v objetí s Paroubkem.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video