Osmašedesátník, který porazil osmašedesátníka - Schröder, představitel nepokojné generace studentských buřičů konce šedesátých let střídá osmašedesátiletého Kohla, který patří ještě mezi ty Němce, kteří na vlastní kůži zažili celou hrůzu druhé světové války.
Gerhard Schröder, nový německý kancléř, jehož heslo "Nový střed" je jakoby opsáno od britského premiéra Tonyho Blaira. "Německý kancléř musí Němce spojovat, a ne je rozdělovat," charakterizoval svůj program Schröder v Dortmundu na jednom z posledních předvolebních mítinků a kritizoval ideologické dělení "na dobré a špatné".
Levicový kancléř, který vystavuje na odiv své "buržoazní" záliby, doutníky, whisky, rychlá auta. Sociální demokrat, jenž se nebojí označení "soudruha bossů" a který je v okruhu kapitánů německého průmyslu jako doma. Pragmatik, který ovšem nepostrádá ani sociální cítění.
"Zajímá mě výroba, nikoli přerozdělování," říkal ještě před volbami. A po nich dodává: "Dříve než budeme slibovat, musíme se podívat do pokladny - mým programem je hospodářská stabilita. Hlavním problémem je nezaměstnanost. Chci pomoci hlavně mladým lidem. Proti kriminalitě mládeže je nejlepší prevencí výchova a vzdělání," uvádí Gerhard Schröder, v nějž právě mladí vkládají velké naděje.
Schröderovy středové tendence a neideologická politika však mohou uvnitř strany podle mnoha pozorovatelů rychle narazit. Jeho průvodce volební kampaní, šéf strany Oskar Lafontaine, patří k úplně opačnému křídlu strany. I jeho slova: "A teď ty budeš kancléřem," které řekl s úsměvem Schröderovi po oznámení výsledků, o mnohém vypovídají.
Schröderovou slabinou je zahraniční politika. Ze tří posledních kroků dva - návštěva Kuby a přijetí běloruského prezidenta Lukašenka - nedopadly nejlépe. Jen návštěva v USA s přijetím u Billa Clintona zlepšila image Schrödera i v tomto směru. Že by však chtěl něco měnit na zahraniční politice, jak sám říká "velkého Evropana Helmuta Kohla", o tom se nikdy nezmiňoval.
Životní příběh Gerharda Schrödera má podobně jako Kohlův mnohé společné s mravoučnými pohádkami o chudých chlapcích, kteří se vypracovali.
Ve válce ztratil na rumunské frontě otce, matka, která pracoval jako uklízečka, se starala celkem o pět dětí. Schröder se vyučil prodavačem a pak po večerech vystudoval až na doktora práv. V roce 1980 byl už poslancem Spolkového sněmu. V roce 1990 se stal ministerským předsedou Dolního Saska, kterým zůstal dodnes. Součástí stranické mytologie je příhoda z roku 1980, kdy bouřlivák Schröder přišel podnapilý k bráně kancléřství a lomcoval mřížemi s výkřiky: "Pusťte mě dovnitř." Po osmnácti letech se před ním brána otevřela
Gerhard Schröder, nový německý kancléř, jehož heslo "Nový střed" je jakoby opsáno od britského premiéra Tonyho Blaira. "Německý kancléř musí Němce spojovat, a ne je rozdělovat," charakterizoval svůj program Schröder v Dortmundu na jednom z posledních předvolebních mítinků a kritizoval ideologické dělení "na dobré a špatné".
Levicový kancléř, který vystavuje na odiv své "buržoazní" záliby, doutníky, whisky, rychlá auta. Sociální demokrat, jenž se nebojí označení "soudruha bossů" a který je v okruhu kapitánů německého průmyslu jako doma. Pragmatik, který ovšem nepostrádá ani sociální cítění.
"Zajímá mě výroba, nikoli přerozdělování," říkal ještě před volbami. A po nich dodává: "Dříve než budeme slibovat, musíme se podívat do pokladny - mým programem je hospodářská stabilita. Hlavním problémem je nezaměstnanost. Chci pomoci hlavně mladým lidem. Proti kriminalitě mládeže je nejlepší prevencí výchova a vzdělání," uvádí Gerhard Schröder, v nějž právě mladí vkládají velké naděje.
Schröderovy středové tendence a neideologická politika však mohou uvnitř strany podle mnoha pozorovatelů rychle narazit. Jeho průvodce volební kampaní, šéf strany Oskar Lafontaine, patří k úplně opačnému křídlu strany. I jeho slova: "A teď ty budeš kancléřem," které řekl s úsměvem Schröderovi po oznámení výsledků, o mnohém vypovídají.
Schröderovou slabinou je zahraniční politika. Ze tří posledních kroků dva - návštěva Kuby a přijetí běloruského prezidenta Lukašenka - nedopadly nejlépe. Jen návštěva v USA s přijetím u Billa Clintona zlepšila image Schrödera i v tomto směru. Že by však chtěl něco měnit na zahraniční politice, jak sám říká "velkého Evropana Helmuta Kohla", o tom se nikdy nezmiňoval.
Životní příběh Gerharda Schrödera má podobně jako Kohlův mnohé společné s mravoučnými pohádkami o chudých chlapcích, kteří se vypracovali.
Ve válce ztratil na rumunské frontě otce, matka, která pracoval jako uklízečka, se starala celkem o pět dětí. Schröder se vyučil prodavačem a pak po večerech vystudoval až na doktora práv. V roce 1980 byl už poslancem Spolkového sněmu. V roce 1990 se stal ministerským předsedou Dolního Saska, kterým zůstal dodnes. Součástí stranické mytologie je příhoda z roku 1980, kdy bouřlivák Schröder přišel podnapilý k bráně kancléřství a lomcoval mřížemi s výkřiky: "Pusťte mě dovnitř." Po osmnácti letech se před ním brána otevřela
