ČTĚTE TAKÉ:
Lékaři: Šaron se už k práci nevrátí
Šaron po mrtvici bojuje o život
Jeho oči byly jako oči jestřába a velmi bystrá mysl nutila být nepřetržitě ve střehu. Mluvil stručně, výstižně. Ariela Šarona jsem potkala před rokem v Tel Avivu, kdy v Knessetu poprvé promluvil německý prezident.
Mluvou ani pohyby nezapřel chování generála a působil přísně. Nepoužíval dlouhé odpovědi, rád opakoval své krédo "Kapitulace je nejhorší".
Roztál však, když došlo na našeho společného známého, který už není mezi námi. Slavného spisovatele Ephraima Kishona, maďarského Žida, který se po válce usadil v Izraeli a pak střídavě žil mezi Tel Avivem a Švýcarskem.
"Je Efi populární i v Česku? Víte, že je jedním z mála, kdo mě smí kritizovat?" rozesmál se najednou.
Humorné povídky Kishona znal Šaron všechny. On sám rovněž nepostrádal nejen důvtip, ale ani velký smysl pro humor, hlavně ten "židovský".
"Víte, že my nesmírně rádi gestikulujeme ? Tak to se potkají dva v uličkách Jeruzaléma. Poslyšte, jak se dostanu k synagoze? ptá se jeden muže, který nese velkou rybu. Hm, můžete mi ji podržet? Zajisté, odvětí muž. Ten druhý doširoka roztáhne ruce a zvolá: Nevím!"
Dvojnásobný vdovec, který ukázal i svou šarmantní stránku, mi pak u čaje vyprávěl o své ovčí farmě v Negevské poušti, kde pěstoval i melouny a pomeranče. "Až bude u nás klid, strávím tam svá poslední léta," těšil se.
