Zvlášť markantní to bylo v jejich středeční televizní debatě, jediné, kterou během předvolební kampaně měli a po které její preference silně klesly. - více zde
Už z výsledku prvního kola 22. dubna, kdy Sarkozy získal přes 31 procent hlasů, bylo ale zřejmé, že strategie "démonizace" soupeře socialistické kandidátce nevychází.
Velmi zhruba lze říci, že ve volbách vyhrála profesionální politika nad určitým amatérismem. Sarkozy předložil ucelenější program a dokázal ho lépe prezentovat a racionálně zdůvodnit. To u většiny voličů zřejmě zabralo, přestože je to program, který je tvrdší než program Royalové.
A zabralo to přesto, že Sarkozyho autoritářství, ať údajné, nebo skutečné, u mnoha Francouzů vyvolává obavy.
Jen ženství přestalo stačit
Royalová nabídla jako lék na nynější problémy Francie projekt výrazně sociálnější a také slibující oživení demokratických praktik. Od začátku vsadila na obraz změny, který představovala už svým ženstvím a díky němuž se také prosadila jako kandidátka uvnitř Socialistické strany.
To stačilo na začátek kampaně, ale ne v době, kdy začalo být potřeba projekt vysvětlovat. Její protivníci to zlomyslně popsali jako "obraz bez zvuku". Pokud pak "zvuk" přišel, nebyl zřetelný, náměty byly načrtávány a vzápětí opravovány, chybělo důkladné zdůvodnění.
Socialistická kandidátka tak za celou dobu kampaně nedokázala zcela vyvrátit dojem, že - lidově řečeno - "na to nemá". Některé voliče od ní mohla odvrátit také určitá netolerantnost, která je u ní znát a která vyvolává rezervy i v jejím politickém okolí.
Krize u socialistů
Z širšího politického hlediska byly její možnosti omezeny celkovou slabostí levice, která je na tom momentálně nejhůř za několik desetiletí.
V Socialistické straně, která se předloni hluboce rozdělila kvůli ústavě Evropské unie a ve které se ani s kandidaturou Royalové nesmířili úplně všichni, může porážka vést k pokušení začít si vyrovnávat účty. To by se ovšem mohlo nevyplatit v parlamentních volbách 10. a 17. června.
Kampaň k nim začala fakticky už vyhlášením výsledků voleb prezidentských. Sarkozyho Svazu pro lidové hnutí naopak tyto výsledky dodávají víc sebedůvěry po nezdarech, které utrpěl v roce 2004 ve volbách do Evropského parlamentu a volbách regionálních.
Velmi výrazným rysem těchto prezidentských voleb byla mimořádně vysoká účast voličů, rekordní od roku 1974. V nedělním druhém kole hlasovalo podle odhadů přes 85 procent voličů. Vítězný kandidát z toho může vyvodit větší legitimitu pro uskutečňování svého programu.
