Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sarkozy: ve Francii pravičák, jinde spíš centrista

  20:01aktualizováno  20:42
Kdyby ho "přesadili" do jiné země, platil by spíš za středopravého politika. Ale pro Francouze je vyhraněným konzervativcem. A také reformátorem. Čerstvě zvolený prezident Nicolas Sarkozy slibuje zemi galského kohouta změny, které ji vymaní z táhlé krize.

Nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy. | foto: Philippe WojazerReuters

Vše o prezidentských volbách ve Francii... ČTĚTE ZDE

Je znám tvrdým postojem vůči přistěhovalcům. Mládež z pařížských předměstí, kde se předloni odehrávaly prudké nepokoje, nazval chátrou. Na francouzské poměry je proamerický - má přezdívku Američan s francouzským pasem. Nechce Turecko v EU. Ale také navrhoval, aby stát přispíval francouzským muslimům na stavbu mešit.

Nicolas Sarkozy s manželkou Cecilií

Dvaapadesátiletý Nicolas Sarkozy každopádně rozděluje společnost. Je pracovitý, charismatický a umí dobře řečnit. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že on jediný je schopen provést tolik potřebné reformy, které by pomohly nastartovat unavenou ekonomiku.

Ale je tu i početný tábor oponentů. Ti ho mají za rasistu a xenofoba, který pouze balí lepenovskou rétoriku do přijatelnějšího papíru. A Sarkozy jim sám přihrává argumenty: kromě slov o předměstské "chátře" je to například záměr zřídit ministerstvo pro imigraci a národní identitu.

Nicolas Sarkozy na volebním plakátu

Chce, aby přistěhovalectví do Francie bylo takzvaně výběrové. Tedy: ať u nás žije jen ten, koho my sami potřebujeme a kdo si život v naší zemi zaslouží.

Z rozpadlé rodiny maďarského šlechtice
Sarkozy se narodil 28. ledna 1955 v Paříži. Jeho otec byl zchudlý maďarský šlechtic, který ze své vlasti uprchl kvůli komunistům, a v žilách matky pro změnu kolovala řecko-židovská krev.

Po střední škole studoval Nicolas Sarkozy práva na Sorbonně, ve své advokátské praxi se pak zaměřil na nemovitosti. Ovšem už od 19 let cílevědomě budoval politickou kariéru - mezi gaullisty v pařížském bohatém předměstí Neuilly-sur-Seine, kde dodnes žije.

Sarkozy s Jacquesem Chirakem. Rok 1981

Vystupoval jako vůdce mladých konzervativců, ve dvaadvaceti už zasedal v zastupitelstvu a když mu bylo 28, vyšachoval zkušenější politiky a stal se starostou. "Je hyperaktivní, cílevědomý, skutečný dříč, který nikdy neodpočívá," říká Anita Hausserová, která o něm napsala knihu.

Do nejvyšších pater politiky zamířil v roce 1988, kdy se stal poslaneckým nováčkem. Ovšem křeslo zákonodárce mu nestačilo, chtěl na ministerstvo. To se mu podařilo o pět let později: usedl do čela rozpočtového resortu.

Od doby ministerských začátků se pak do kabinetu několikrát vrátil. Buď šéfoval vnitru, nebo se věnoval rozpočtu. Uspěl hlavně na vnitru - posílením počtu policistů v ulicích snížil kriminalitu a zpřísněním trestů za porušování dopravních předpisů významně zredukoval množství mrtvých na francouzských silnicích.

Všude plno Sarkozyho
Obratně komunikoval s novináři a cpal se do médií, takže ho bylo všude plno. Veřejně řešil dokonce i krizi svého druhého manželství. Od roku 2002 si dělal čáku na to, že v dalších volbách v Elysejském paláci nahradí Jacquesa Chiraka, svůj bývalý vzor, s nímž se však ve zlém rozešel.

Jacques Chirac a Nicolas Sarkozy

Jejich vzájemné antipatie byly dlouhá léta determinantou francouzské politiky. Chirac se všemožně snažil, aby si konzervativci vybrali za prezidentského kandidáta kohokoliv jiného. Neuspěl.

Brusel a Berlín si mohou oddychnout
Sarkozy, otec tří synů, sice pochází z Chirakova tábora, ale Francouzům slíbil úplné odstřižení od minulé éry. Chce snížit daně o čtyři procenta a uvolnit pracovní zákony. Nezruší sice okamžitě pětatřicetihodinový pracovní týden, ale chce povolit nedaněné přesčasy.

Hodlá snížit počty úředníků a dále privatizovat státní podniky. Požaduje těsnější ekonomické i politické propojení s Německem.

Prosazuje nekompromisní postup proti přistěhovalcům. Chce zpřísnit tresty pro mladistvé delikventy. Nelíbí se mu myšlenka dalšího rozšiřování Unie a křičí, že Turecko do evropské rodiny nepatří.

Euroústavu, kterou Francouzi před dvěma lety odmítli v referendu, by přeměnil na "minismlouvu", o níž by pak rozhodoval parlament. Z tohoto důvodu si Brusel a Berlín mohou oddychnout, že Francouzi volili tak, jak volili.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Migranti na přeplněné lodi u břehů Libye. (29.3. 2017)
Kvóty na migranty končí, ukázal summit EU. Nové bez nás nebudou

Povinné kvóty na přerozdělování migrantů skončily. Vyplývá to ze závěrů posledního summitu Evropské komise. Donald Tusk dokonce prohlásil, že kvóty nemají...  celý článek

Kresba Empire State Building, kterou v 90. letech stvořil Donald Trump
Donald Trump, umělec. Prezidentovy malůvky se prodávají za statisíce

Jednoduchá kresba Empire State Building, kterou před lety černou fixou nakreslil Donald Trump, se ve čtvrtek v Los Angeles vydražila za 16 000 dolarů, tedy asi...  celý článek

Bohuslav Sobotka sleduje vystoupení předsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka před...
Rána tradičním stranám, vzestup českého Trumpa, hodnotí svět české volby

Výsledek voleb v České republice jsou velkou ranou tradičním stranám, píší světové tiskové agentury. Reuters se pozastavuje nad neschopností ČSSD zúročit...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.