Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šaría přispěla k pádu Osmanů, tvrdí ekonom. Lidé se jim báli půjčovat

  20:02aktualizováno  20:02
Islámské soudy zřejmě nechtěně pomohly zruinovat mocnou Osmanskou říši. Zjistil to americký ekonom Timur Kuran, který zkoumal staré istanbulské rozsudky. Justice nadržovala bohatým muslimům, ostatní se jim však kvůli tomu báli půjčovat a zvyšovali úroky. Osmané tak zaspali průmyslovou revoluci, chyběli jim investoři.

Sultán Sulejman I. Nádherný. | foto: Profimedia.cz

Soudci rozhodující podle práva šaría výrazně nadržovali třem skupinám obyvatel: muslimům, mužům a lidem s vysokým postavením - zejména těm ze sultánova dvora, duchovním nebo vojenským důstojníkům. Pomáhal i některý z čestných titulů, které mohl smrtelník získat třeba náročnou poutí do Mekky.

Konstantinopol

Článek pojednává o fungování istanbulských soudů v 17. a 18. století.

Tehdy se ještě město oficiálně nazývalo Konstantinopol, přestože jej Turci dobyli už v roce 1453. Dnešní název byl však už mezi obyvateli dobře zažitý.

V době, kdy padaly zkoumané rozsudky, žilo ve městě asi 700 tisíc lidí. Muslimů bylo 59 procent, křesťanů asi třetina. Šest procent obyvatel vyznávalo judaismus.

Čím více těchto podmínek dlužník splňoval, tím pevněji mohl spoléhat na podporu soudců třeba ve sporu s židovským věřitelem. Právě takových půjček přitom soudy řešily mnoho. Historik Arje Šmuelevic z telavivské univerzity už v roce 1984 konstatoval, že půjčování muslimům, křesťanům, sultánovu dvoru či vládě tvořilo odjakživa hlavní obchodní zájmy Židů v Osmanské říši.

„Kvůli zaujatým soudům bylo riskantní privilegovaným skupinám půjčovat. Postoj soudů je vybízel k tomu, aby porušovaly smlouvy. Justicí zvýhodněné skupiny pak měly dražší úvěry, protože jejich sliby nebyly tak důvěryhodné,“ vysvětluje ekonom Timur Kuran z Dukeovy univerzity v USA.

Soudci pod dohledem. Nechtěli rozzlobit sultánovy blízké

Přední odborník na ekonomiku Blízkého východu své tvrzení opírá o záznamy z 16 085 procesů, které mezi roky 1602 a 1799 řešil některý z asi dvanácti islámských soudů v Istanbulu. Výsledky svého bádání popsal ve studii Finanční moc bezmocných, která vyšla nedávno v odborném časopisu Economic Journal (celou ji najdete zde).

Sultánem jmenovaní soudci v Osmanské říši rozhodovali o každém sporu, v němž alespoň na jedné straně figuroval muslim. Zároveň si vedli jmenovité záznamy o tom, který účastník řízení je muslim a který nikoli.

Istanbulská justice rozhodně nebyla nezávislá - protože vladař mohl soudce kdykoli odvolat nebo přemístit do jiného města, snažili se jeho dvořanům nedělat zbytečné problémy. Turecké elity blízké sultánovi navíc v jednacích síních tvořily takzvané rady svědků, které dohlížely na to, zda soudce rozhoduje v souladu s „tradičními hodnotami“.

Dlužnice byly spolehlivější, bez manžela nemohly utéct

Nejistotu věřitelů dobře ilustrují rozdíly v tom, jestli byl dlužníkem muž, či žena. Ženy totiž podle islámských zvyků nemohly bez dozoru otce či manžela vyrazit na žádnou delší cestu a nehrozilo tak riziko, že s vypůjčenými penězi jen tak zmizí.

Není úrok jako úrok

Výraz „úroková sazba“ je v kontextu Osmanské říše a islámských soudů poněkud zjednodušující. Korán muslimům zakazuje vydělávat bez práce, půjčky na úrok jsou v islámském právu zapovězené.

V islámském finančnictví je nejčastější takzvaná murábaha. Funguje jednoduše: Věc, kterou si chtěl klient koupit, místo něj pořídí finančník. Poté mu ji předá k užívání, ale klient musí postupně splácet. Samozřejmě i s přirážkou, ta se ovšem účtuje jako součást obchodu. Ne jako úrok.

Klasické půjčky s úroky v Osmanské říši fungovaly také - nabízeli je Židé a křesťané. Pokud byl však do transakce zapojen i muslim, musel případný spor rozhodovat islámský soud. Už jen tím se věřitelé dostávali do složité pozice - žádali po soudci něco, co šaría považuje za nepřípustné.

Osmané však peníze potřebovali, a to včetně vládních půjček. Proto si soudy nemohly dovolit všechny žaloby kvůli úrokům automaticky odmítat.

Kuran v soudních spisech objevil celkem 80 případů, kdy se po dlužníkovi i penězích slehla zem. Mužů bylo 77, ženy pouze dvě a v jednom případě utekl rovnou celý manželský pár.

Timur Kuran a jeho kolega Jared Rubin z kalifornské Chapmanovy univerzity došli při porovnání „úrokových sazeb“ jednotlivých půjček k jednoznačným výsledkům. Věřitelé si k půjčkám přiráželi v průměru 19 procent jejich hodnoty. Pokud si však půjčoval muž, úrok to zhruba o 3,4 procentního bodu zvýšilo.

Další příplatek - asi 1,9 procentního bodu - si případně vyžádala jeho islámská víra. Dlužníci, kteří se pyšnili čestným titulem nebo patřili k sultánovu dvoru, pak připláceli v průměru 2,3 procentního bodu.

Nedůvěra v elity a soudce zbrzdila průmyslovou revoluci

Záznamy, které američtí akademici zkoumali, končí na prahu devatenáctého století - tedy v době, kdy už ve světě vrcholila průmyslová revoluce. Technologický pokrok v čele s parním strojem a přerod starých manufaktur v moderní průmyslové továrny posunul západní Evropu do zcela nových hospodářských výšin, Osmanské říši však došel dech.

„Aby člověk uspěl v masové produkci, potřeboval mnohem větší kapitál než v minulosti. Vysoké náklady na půjčku ho znevýhodnily,“ podotýká Kuran. Snaha islámských soudců chránit bohaté muslimy před jejich věřiteli tak zřejmě paradoxně přispěla k tomu, že kdysi mocná říše zaspala technologický rozvoj.

Po porážce u Vídně z roku 1683 navíc Turci začali ztrácet i na bitevních polích, jejich rozmach ve Střední Evropě se zastavil a říše přišla i o další území. Třeba přesně o 100 let později Rusové anektovali poloostrov Krym, který byl do té doby vazalem Osmanů.

Časem se přidaly i vnitropolitické problémy, kupříkladu povstání janičářů - elitních vojenských jednotek věrných sultánovi, jejichž členové však časem získali značnou politickou moc a začali prosazovat vlastní zájmy. Hospodářské blokády ze strany evropských mocností a další prohrané bitvy pak vedly k tomu, že se zchudlá říše postupně rozdrobila.

Bylo by chybou říkat, že osmanské impérium položili na lopatky právě zaujatí soudci a nedůvěřiví věřitelé. Každá půjčka či nespravedlivý rozsudek ve prospěch dlužníka však podle Timura Kurana skutečně mohl vést k tomu, že se v zemi jen velmi těžko hledali dostatečně movití investoři. Islámské zvykové právo a snaha soudců nepoškodit své dobré vztahy s vládnoucími elitami tak v konečném důsledku k pádu říše nejspíš skutečně přispěly.

Tradiční islámské soudy se v současnosti v některých oblastech Blízkého východu opět začínají hlásit o slovo. Univerzitní časopis Duke Today podotýká, že zatímco západní svět jejich výklad práva kritizuje zejména s odkazem na lidská práva, o možných hospodářských dopadech se ani v odborných kruzích příliš nemluví. „Pomohly by vysvětlit, proč je návrat práva šaría pro tento region naprosto špatný recept,“ uzavírá Kuran.

Autor:


Témata: Krym, Korán




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.