František Ferdinand byl v červnu 1914 na návštěvě Bosny. Jako vrchní inspektor rakouské branné moci tam přijel sledovat armádní manévry. 28. června měl jeho pobyt v Bosně skončit, na programu měl ještě návštěvu metropole Sarajeva a setkání s místními představiteli.
Znalci místních poměrů se obávali nepokojů a dokonce i možných útoků. 28. červen je totiž v Srbsku významným dnem, země si připomíná porážku od Turků na Kosově poli z roku 1389. Trasu Ferdinandovy cesty z nádraží přesto hlídalo jen 120 policistů.
V Sarajevu čekaly dva atentáty
U silnice čekalo i sedm atentátníků z organizace Černá ruka, k útoku se dostali dva z nich. Granát, který hodil Nedeljko Čabrinovič, skončil na složené střeše Ferdinandova auta a arcivévoda ho duchapřítomně odhodil. Následný výbuch zranil několik přihlížejících a členy doprovodu.
"Město zrádců, které vítá pumami," řekl Ferdinand sarajevskému starostovi po přivítání na radnici. Rozhodl se ale v návštěvě pokračovat, nejdřív však chtěl zajít do nemocnice za zraněnými.
O změně nevěděl řidič arcivévodova automobilu. Místo do nemocnice jel dál po původní trase. Když svůj omyl zjistil, začal couvat k odbočce k nemocnici, což byla příležitost pro dalšího atentátníka - Gavrila Principa, který dvakrát vystřelil.
Jedna kulka se odrazila od kovové konstrukce skládací střechy a zasáhla arcivévodovu manželku Žofii do břicha. Druhou ranou trefil Princip Ferdinanda do krku. Následník trůnu zemřel několik minut po své ženě.
Oba atentátníci se po činu pokusili o sebevraždu. Požili cyankáli, ale přežili. Soud je oba poslal na dvacet let do vězení. Trest shodně vykonávali ve vojenském vězení v Terezíně, kde oba dva podlehli tuberkulóze, Čabrinovič v roce 1916, Princip o dva roky později.
Osud ve znamení trůnu
František Ferdinand d'Este, synovec císaře Františka Josefa I., se narodil 18. prosince 1863. Za to, že se stal nástupcem trůnu, mohly neveselé osudy dalších členů habsburské dynastie.
Jako následník se totiž narodil císařův syn Rudolf. Ten se ale v roce 1889 kvůli nešťastné lásce zastřelil. Nástupnictví přešlo na Ferdinandova otce Karla Ludvíka, císařova bratra. Ten zemřel v roce 1896 a uvolnil tím cestu k trůnu právě svému synovi.
Pojmy trůn a následnictví arcivévodu pronásledovaly i v osobním životě. Zamiloval se totiž do hraběnky Žofie Chotkové, která mu nebyla rovnoprávná. Neustoupil tlaku dvora i samotného císaře a manželky ani trůnu se nevzdal. Před svatbou, která byla v roce 1900, ale se ale musel vzdát práva na nástupnictví pro děti z tohoto manželství.
Ferdinand trpěl od mládí tuberkulózou. Léčebné cesty ho zavedly do mnoha zemí. Při svých cestách a poznávání cizích zemí dospěl k názoru, že rakouská monarchie se musí modernizovat, aby byla schopna uspět. Ferdinand čekal na odchod starého mocnáře, aby se mohl ujmout vlády a vytvořit silný centralizovaný stát.
Smrt arcivévody Františka Ferdinada d´Este paradoxně zahájila válku, kterou on sám odmítal. Tvrdil, že na ni Rakousko - Uhersko není připraveno a prohraje ji.
 Arcivévoda František Ferdinand d´Este s manželkou Žofií nastupují v Sarajevu krátce před atentátem do auta. |
