Tragédie nezabila Sandino a Svetozarovo nenarozené dítě a jejich nešťastná cesta do práce toho rána byla začátkem osobní odysey, jež skončila vzdorným návratem z exilu do Sarajeva. Jejich přesvědčení, že etnické soužití je možné a že něco z jemného přediva předválečné harmonie může být obnoveno, oponuje zjednodušeným názorům, že život v Bosně ovládá jen šovinismus.
"Válka otřásla našimi iluzemi, že můžeme věřit sousedům. Ale my jsme se vrátili, protože věříme, že máme naději zde pracovat a normálně žít," říká Svetozar. Výbuch katapultoval Sandu a Svetozara přes ulici tak, že se oba na měsíce ocitli v nemocnici. Vzali se zde za přítomnosti bosenské televize, která vysílala záběry šťastného páru na nemocničních postelích. V jednom pokoji si udělali domov a návštěvníkům ukazovali berle, zatímco kolem oken lítaly dělostřelecké granáty.
Jejich první dítě, Marija, se narodilo v květnu 1993. O dva týdny později byla rodina pomocí leteckého humanitárního mostu dopravena do Německa. Lékaři opravili Svetozarovi nohu, která v Sarajevu držela pohromadě měsíce jen pomocí velkých kovových hřebů. Nyní je o čtyři centimetry kratší než druhá.
Život pro ty, kdo se vrátili, není vůbec lehký. Ekonomika skomírá, nezaměstnanost dosahuje 40 procent. Fyzik Alija Aginčič se vrátil do Sarajeva se svou nemuslimskou ženou Aleksandrou poté, co se dozvěděl, že nemůže složit zkoušku, aby mohl pracovat jako plastický chirurg v Paříži.
"Bylo to tam mnohem lepší, ale víc můžeme udělat tady," tvrdí Aleksandra, učitelka jazyků, která mohla v Paříži najít zaměstnání jen jako prodavačka. Sarajevo se nyní mnohým jeví jako mnohem horší místo, než bylo za války. Sanda vzpomíná na solidaritu a velkorysost, která tehdy vládla ve městě, na laskavost nemocničního personálu. Nyní jako civilní oběť války nemá nárok na podporu na bydlení, jako mají vojenští invalidé.
"Vzali jsme věci do svých rukou, hodně jsme pracovali a koupili jsme si byt sami," uvádí na vysvětlenou. Ale na zaplacení nové protézy, která stojí 5400 dolarů, budou potřebovat platy za dva roky. Návratu prý však nelitují. Chovají naději, že se do života vrátí harmonie, až se zahojí válečné rány.
 Bosenský parlament v Sarajevu dodnes vypovídá o hrůzách, které bosenská metropole zažívala od roku 1992 do roku 1995. |
