Den před zasedáním dokonce volal bývalému primátorovi Jan Kaslovi, zda podporuje nějaký sociální projekt v této budově. "Byl jsem zděšen a překvapen. O něčem podobném jsem neslyšel, tak nevím, proč pan Novák po mně žádal podobné informace. A kde vůbec na mě sehnal číslo mobilu?" řekl Kasl.
Po zamítavém postoji městského zastupitelstva uvedl místostarosta Prahy 5 Milan Jančík (ODS), že tak hrozí totální zchátrání objektu, který je již nyní v dezolátním stavu. "Prostě tady budeme mít další Buďánka," řekl. Objekt přitom chátrá po celou dobu, kdy ho pátá městská část spravuje jako městský majetek.
Zubaři i magistr, který vede lékárnu, mají obavy, že zruší i jejich obživu. "Jsme v této lokalitě jediné bezbariérové zdravotnické zařízení. Tedy kromě Homolky. I když jsme soukromníci, máme smlouvy s pojišťovnami, takže zde lidé většinou nic neplatí," uvedl jeden ze zubařů, Zdeněk Kovář. V jedné budově zde lidé naleznou kompletní stomatologickou péči. Sídlí tu stomatochirurg, parodontolog i protetik. K dispozici je také pediatr. Zároveň lze kdykoliv využít soukromé laboratoře, které jsou v druhém patře.
|
Z historie ústavu V roce 1927 inicioval poslanec Vojta Beneš pomocnou sbírku na dokončení. Vznikl Pomocný sbor pro dostavění Bakulova výchovného ústavu. Akce se zúčastnili Max Brod, E. F. Burian, Josef Čapek, Viktor Dyk a další. Dělníci pak stavbu zdarma dokončili. Kolaudovalo se však až v červenci 1932. V roce 1933 Bakule nabídl svůj ústav Zemskému ústavu pro léčbu a výchovu mrzáků, tedy ústavu Jedličkovu. Obytnou vilu v roce 1940 koupili individuální zájemci, od nichž ji v roce 1963 získal stát. Od února 1955 byla Státním sanatoriem pro komunistické prominenty. Po revoluci pak připadla Městské části Praha 5. |
Schválený projekt
Na konci devadesátých let Městská část Praha 5 měla objekt již "udaný". Akademie práce a zdraví zde chtěla vybudovat sociálně rehabilitační centrum. Pro lidi po úrazech.
Dokonce již bylo v té době vydáno stavební povolení, které na prosklených dveřích visí dodnes. Po půl roce, v roce 1999, však městská část smlouvu náhle zrušila.
"Všechny peníze, které jsme si složitě našli a získali od sponzorů, přišly vniveč. Už jsme si mysleli, že jsme to koupili a je to naše. Příliš podobných zařízení tady totiž neexistuje," uvedla Libuše Bělohlávková z Akademie práce.
Komu chtěli prodat?
Otto Novák, kterému Praha 5 odsouhlasila prodej Sanopzu, vystudoval ekonomii a je zetěm bývalého generálního ředitele Tuzexu Antonína Račanského (toto jméno figuruje v Cibulkových seznamech s označením agent a tajný spolupracovník pod krycím jménem Břéťa). Dlouho působil v podniku Pražské komunikace, kde byl koncem února 1993 pověřen řízením.
Primátor Jan Koukal jej však k 1. září toho roku odvolal kvůli "konfliktu zájmů v procesu privatizace". Novák podle něj předložil jako soukromá osoba privatizační projekt, který byl údajně v rozporu se zájmy města.
Novákův bývalý přítel Václav Husák pro týdeník EURO uvedl, že v Pražských komunikacích se Novák podílel i na povolování nových benzinových pump.
"Novák je podvodník neskutečného kalibru, který mě jako kamaráda připravil o firmu," tvrdí Husák. Ten pak odkoupil firmu Rollpa Morava, kde pokračoval ve výrobě papírového stavebnicového nábytku. Novák jej však zažaloval za nekalou soutěž a spor o ochranné známky trvá.
Na Nováka nerada vzpomíná i ředitelka cestovní kanceláře Rollpa travel club Jana Brunnerová. I ona pokračuje v jedné z aktivit původní Rollpy, avšak Novákovu žalobu ohledně ochranné známky již úspěšně odrazila. Novák roku 1998 prodal dva užitné a jeden průmyslový vzor včetně čtyř ochranných známek společnosti Diagonála Y za 721 tisíc korun. V té době proti Rollpě International podala u Obvodního soudu pro Prahu 3 žalobu pobočka České spořitelny v Jablonci nad Nisou za nesplácení úvěru. Týdeník EURO zjistil, že spořitelna nakonec pohledávku pro její nedobytnost postoupila jinému subjektu.
Novák za Sanopz postupně nabídl 42 milionů. Kde vzal peníze, nikdo netuší. O jeho solventnosti však Jančíka přesvědčila složená předepsaná jistina ve výši 12,5 procenta z nabídky.
Radní je pro pronájem
Kechner má představu jasnou. Nechce, aby objekt skončil jako nevalně proslulá Míčánka. I když objekt Sanopzu patří městu, městská část by podle městského statutu musela požádat o vyvlastnění. Jinak o něj magistrát nemůže sám rozhodnout.
"Chtěli bychom vyhlásit výběrové řízení a objekt pronajmout minimálně na 25 let. Jsem zásadně proti prodeji zdravotnických zařízení. Nájemce by samozřejmě musel zaručit sociálně zdravotnické využití a zachování zubařů a lékárny," uvedl Kechner.
Prodej by podle něj mohl za čas zapříčinit zneužití budovy pro jiné než podle plánu deklarované účely. Jančík se zatím ke kauze nechce vyjadřovat. "Zítra to snad projednáme na zasedání rady," uvedl včera. Sám je pro prodej objektu, chtěl by ještě zvrátit rozhodnutí zastupitelstva a budovu prodat Otto Novákovi. "Hlasování zastupitelstva považuji ze nešťastný krok a necitlivý zásah do rozhodování městské části," prohlásil.
 V bývalém sanatoriu v ulici Na Cihlářce se léčilo mnoho špiček komunistického režimu. Nyní však budova ve správě páté městské části chátrá. (4. července 2002) |
 V bývalém sanatoriu v ulici Na Cihlářce se léčilo mnoho špiček komunistického režimu. Nyní však budova ve správě páté městské části chátrá. (4. července 2002) |
 Zubní lékaři, kteří v budově pracují, se obávají, že by nový majitel jejich ordinace zrušil. Prodeji zabránilo městské zastupitelstvo. (4. července 2002) |
